Zoufalci

Překvapivě výborná sonda do života současných třicátníků, která je pravdivá, trefná a vtipná přesně tam, kde má být a to se v českém prostředí mnoho nevidí. Nedoceněný film? Teprve neobjevený. "Já jsem si to vzal, protože jsem si prostě říkal, tak asi u něj budu spát, bydlí v centru, já pak co, na ten Čerňák už nic nejede. Tak jsem si prostě vzal to tričko na spaní a kartáček na zuby pro všechny případy, jsem nevěděl, že to bude takovej trapas." (28.06.2011)

Ach tyhle sondy do života lůzrů, co nevědí co se sebou a se svým životem... Všechny jsou si tak strašně podobné a ani jeden není moc zajímavý... Zoufalci mají skvělý úvod a obstojně představí postavy, jenže potom se to celé rozbředne a žádná z postav se dlouhou dobu nehne z místa. A vzhledem k tomu, že mě ani jedna z postav nezaujala, dost jsem se nudil. Bohužel je to založené jen na těch postavách (proti tomu nic nemám, kdyby aspoň jedna byla zajímavá), tak jsem doufal, že se někam ve finále pohnou. No... Za 102 minut zhruba půl hodinu před koncem všichni odjedou na jeden statek, nejprve se baví, pak se to rozpustí a všichni jedou zpátky a půlka postav se vrátí na začátek a půlka se trošku posune a odjedou na další statek někam za Prahu. Závěr si z toho udělejte sami. Občas v tom je nějaká vtipná scéna, úvod (jak už jsem psal) vypadal dost slušně, ale víc to v sobě nemá. Kamera - ačkoli občas tvoří chytře zarámované obrazy - působí otravně, herecké výkony jsou slabé snad s výjimkou Simony Babčákové a Helgy Čočkové (kterou teda nemám moc rád, ale tady hrála slušně, byť řekla jen pět vět), postavy jsou dobře načrtnuté, ale nerozebírají se do hloubky (a přesně tohle Zoufalcům chybí nejvíc) a to ostatní už jsem rozebral. Celkově mi to vychází na 2*, ale už si asi dám od těchto českých chcípáckých filmů pokoj - všechny jsou na jedno brdo. I ti přeceňovaní Samotáři. 2* (11.10.2020)

Jitka Rudolfová je takový mladý Forman v sukni. I jí se podařilo zachytit život ve své celistvé trapnosti. A člověk by ani nevěřil, jak můžou být ty trapné postavičky k smíchu. V mém případě to byl dost tlumený smích, protože jsem se smál vlastně sobě samému. Kousavá výpověď jedné ztracené generace, co zabloudila stejně tak dobře v Praze, jak ve svých životech. Trapné. (13.11.2009)

Když ve vás film vyvolá myšlenky na sebevraždu, tak je asi něco špatně. Neviděl jsem moc depresivnějších filmů. Tuto skutečnost však nelze považovat za velký plus, jelikož nešlo o depresivní atmosféru ve filmu, která vtahuje diváka do děje, ale přímo v mé hlavě, kde se díky utahanému tempu a ujetým monologům postav tvořily úvahy naprosto šíléného kalibru. Vše nakonec zachraňují sympatičtí herci a také jedna vychlazená Plzeň, kterou jsem si při sledování neodpustil a zabránil tak dalším chmurným myšlenkám. (20.06.2011)

Plusem je určitě kamera, která mi svým těkáním hodně připomněla Chytilovou. Dokonce i to jakoby dokumentární sledování "zoufalců" se mi líbilo, stejně tak (vlezlá) muzika mi pořád pobroukává v hlavě. I když bych generačně mohl být jedním ze zoufalců, tak na víc jak tři hvězdičky to po prvním shlédnutí nevidím. (15.06.2010)