Milionová bankovka

Jak já dlouho čekala až ten film budou dávat v televizi nebo vyjde na DVDa konečně vyšel. A musím říct, že to čekání na tenhle film stálo za to, je to stará dobrá komedie natočená podle povídky Marka Twaina ve vysokém tempu i stylu. Okouzlující Gregory Peck, podmanivá atmosféra Londýna let dávno minulých a především dokonalá satira a pravdivost o lidském chování a zejména o chování davu, aneb někdy stačí mít jenom papír, někdy jméno, někdy pověst a někdy stačí mít jen dobré oblečení. Nádherné zobrazení lidské povrchnosti i prchavosti lidského úsudku a náklonosti a to dokonale vtipným způsobem. 100% (22.05.2010)

"Čekám na drobné zpátky." Netoužím po bankovce, jejíž nominální hodnota by odpovídala jednomu milionu liber z roku 1893. Netuším, o kolik peněz se jedná a ani nevím, jestli bych to číslo dokázal přečíst. Co ale vím určitě, je to, že nikdy nechci trávit čas mezi snoby. On ten nápad s bankovkou je vynikající, zábavnejch momentů je tam spousta, ale ti zmetci s desítkami obleků pro každou příležitost mě štvou. Přesto si dovolím souhlasit s pronesenými výroky, že být milionář je drahé a platit účet u krejčího je nehoráznost. (30.11.2021)

Tento film se mi těžko objektivně hodnotí, když v něm hraje můj idol, má láska GREGORY PECK. Námět je ovšem tak báječný a legrační, neboť nám ukazuje, že stačí, aby si lidé mysleli, že jste pracháč a klaní se vám, dělají vám pomyšlení, zkrátka co bych to neřekla lezou vám do zadku. Money,money,money všemocná kletba štěstí i neštěstí. Vynikající film ( no on byl tehdy G.P. asi 37 letý fešák, že?) (01.12.2007)

Celkový počet hodnocení i nepočetnost komentářů a jejich poměrná bezradnost naznačují, že starobyle natočený takřka šedesát let starý film vyvolává nevyslovené rozpaky celého fóra. Že Gregory Peck patří k absolutním hereckým světovým špičkám, se zdá být nesporné. Že režisér Ronald Neame tu dosáhl zenitu svých schopností a scénáristka Jill Craigiová dokázala Twainův satirický nadhled žensky citlivě rozvést, v jistém smyslu dokonce vychutnat a navíc vystupňovat v působivých výstupech vstřícně pojaté staropatriarchální dvorné mužnosti předminulého století, je rovněž zřejmé. Ano, naše doba, současnost, v níž žijeme, má své kořeny a poměrně přesné časové ohraničení v ropných šocích sedmdesátých let a nástupu tzv. postmoderny. Ale ještě minimálně první polovina padesátých let alespoň navenek žila v nostalgii 19. století a v nostalgizující idylizaci doby, která sice uměla být sociálně krutá, nepoznala však takřka půlstoletí (měřeno pamětí a rozměry průběžně pociťovaného lidského života dneška zhruba 70-80 let) válku; to všechno vystresované Evropě i Americe let 1914-1951 připadalo jako ztracený svět, jako kulisa dobra, ráje, který je nenávratně ztracen. Teprve v takto celostně pojaté paletě ekvipáží, krásných šatů a starosvětského humoru doceníme nejen Peckův výkon, ale i neméně dobrý výkon jinak neznámé Ann Gudrunové v roli Peckova ženského protějšku. Americký hřebec, sedlaný suchou britskou ostrovtipnou noblesou, se proto ani divákovi, ani autorům nevzpírá ani dnes. A proč by konec konců také měl? (07.02.2011)

Při hodnocení je třeba držet "fazónu," poplatnosti době vzniku. Pravda, některé příběhy jsou zvýhodněny svojí politickou neutrálností, proto mohly být uvedeny do distribuce a opakovány v tv. To v plné míře platí o "bankovce." Mají tudíž nespravedlivou výhodu. Peck byl nesporně fešák a dámám své doby určitě učaroval. (26.09.2013)