Červená a bílá

Bola to ťažká úloha, previesť Maslowskej knihu do filmového spracovania. Moc sa nepodarila. Kniha mala tempo a spád, ktoré film ešte zachytil, ale približovanie a vzďaľovanie sa realite bez jasného vymedzenia priestoru ma predsa len viac zaujalo na knihe. Mám pocit, že to, čo mi na filme nesedelo, bola kamera (akoby spala a nestíhala zachytiť všetko, čo chceli autori povedať). (16.07.2010)

K literární předloze: Dorota Masłowská a její kniha Červená a bílá vzbudila v literárním světě velký povyk. Jedni ji obdivovali, druzí zatracovali. Proč? Asi proto, že vybudovala svébytný literární prostor, kde hlavní slovo má jazyk. Na první pohled je tématem románu Červená a bílá téměř sociologická sonda do prostředí části nastupující generace, kterou zajímají drogy a zábava. Masłowská jakoby podobna etnografovi nechává na sebe působit kulturní vzorce dospívajících mladých Poláků včetně jejich jazyka a životního stylu (v této souvislosti se hovoří o tzv. „dresařích“ – sídlištní mládeži oblékající se do značkového oblečení). Prostřednictvím příběhu hlavního hrdiny Silného pak popisuje jejich teenagerský svět. Masłowská je ovšem rafinovanější a rozehrává trochu jinou hru než bychom čekali – hru na realitu. S přibývajícími stránkami se čtenář přestává orientovat v tom, co je výmysl či halucinace způsobená drogami, které vypravěč Silnej neustále konzumuje, a co je ona autorčina hra či vědomá konstrukce reality. Kniha čtenáře zaujme především jazykem, se kterým Masłowská velmi neotřele experimentuje. Proud slov, odboček, významových destrukcí, metafor jen zdůrazňuje neostré hranice mezi autentickým záznamem reality svébytné mladé polské subkultury a tokem autorčiny fantazie. Autorka k tomu sama v jednom rozhovoru (u nás publikovaném v Revue Labyrint 13-14/2003) podotýká: „Dresařství Silného není doslovné, on reprezentuje proud tzv. „mentálního dresařství“, které existuje pod všemi vrstvami látky. „Dres“ je způsob myšlení, ne oblečení. „Dresař“ může nosit džíny, skejťácké kalhoty nebo nablýskané boty, ale na mozku má vytetované tři proužky. Jako červ vyžírá ze svého okolí fragmenty hesel, je vybaven masovou pamětí a je odběratelem mediálního šumu – dívá se na televizi, poslouchá rádio, zůstávají v něm jakési názory, učí se určité pojmy, a to všechno z něho vypadává v těch nejméně očekávaných momentech – pokřivené, zdeformované, zkarikované. Ten jazyk je nerozlučným elementem jeho skutečnosti, je důsledkem konstrukce onoho světa: umělého, desetkrát přetvořeného, který přestože je zabalen do šustícího papírku, je uprostřed pustý…“ __________ Ve filmu byla tato "hra na realitu" ještě výrazněji demaskovaná, jen přemýšlím, jestli to celé látce prospělo či spíše uškodilo... (18.05.2011)

Reportáž zo života poľských fetiek, šuštiakových buranov zo sídliska a deciek stratených vo svete konzumu, konkurencie a výplachu mozgov, sa zrodila v hlave jednej zaujímavej stredoškoláčky, ktorej sa nechcelo učiť na maturitu, a v knižnej forme sa v Poľsku pred 20 rokmi stala rýchlo literárnou udalosťou, oslavovanou i zatracovanou. Sfilmovať ju bolo iste lákavé, a zároveň riskantné - existuje mnoho spôsobov, ako zachytiť štýl predlohy, ale nemusí to vyjsť. ČERVENÁ A BIELA (v slovenčine ako SNEH A KRV) je prúd vedomia a amfetamínový tok reči sfetovaných myslí, splietajúcich a striedajúcich realitu, rauš, pozorovanie a sen, popis i predstavu, absťák s paranojou aj osobné názory svojských, v rozličnej miere nadrogovaných alebo triezvych (resp. triezvejúcich) postavičiek a okrem toho má aj metazložku, v ktorej do deja vstupuje sama autorka. Za mňa bol prevod do filmovej reči adekvátny a veľmi schopný (vrátane metazložky, ktorá tu bola ešte posilnená), zachovávajúci tempo a preskakovaciu formu rozprávania a herci sú ako typy aj vo výkone úžasní (neplatí bohužiaľ pre samotnú Dorotu, ktorá pôsobí, že sa ani nepokúša snažiť, ale aspoň sa divák cíti ešte odcudzenejší). Hrajú ľudí, ktorí sú aj našou spoločenskou realitou a ktorí rozhodne nie sú nijakou marginálnou, okrajovou skupinou... (03.02.2023)

Film, jež vyjadřuje rozervanost, snílkovství, představivost, ale především násilnost, chybějící smysl pro logickou návaznost reality, boj proti celé společnosti, bolest vyvolanou láskou, nenávist konzumu společnosti, kritiku upjatosti pseudo-inteligentních lidí - prostě veškeré pocity, které má každý teenager západní společnosti. Ano, tohle bylo na plátno převedeno velmi dobře. Celá myšlenka mě nicméně šíleně iritovala a kdyby měl film čtvrtinovou stopáž, možná bych si během sledování nepřál, aby Karlovy Vary zasáhl v tu chvíli meteorit. (12.07.2009)

Film má našlápnuto na úplně dokonalou zběsilost, na polský film je to nevídaně kontroverzní. I protiruské zaměření se mi velmi zamlouvá. Místy velmi vtipné, asi bych chtěl vidět někdy znovu, protože sál Espace Dorleans ve Varech kazí zážitek asi tak o jednu a půl třídy. A vůbec, s kterou z postav jste se ve filmu ztotožnili vy? (11.07.2009)