Ein Augenblick Freiheit
Pour un Instant, la Liberté
Bir Anlik Özgürlük
Na chvíľu slobodní
For a Moment Freedom
Režie:
Arash T. RiahiScénář:
Arash T. RiahiKamera:
Michael RieblHrají:
Navíd Akhavan, Behi Djanati Atai, Fares Fares, Michael Niavarani, Ezgi Asaroğlu, Said Oveissi, Numan Acar, Muhammed Cangören, Cengiz Bozkurt, Mehmet Erbil (více)Obsahy(1)
Film Na chvíli svobodní vypráví příběh tří skupin íránských uprchlíků: manželů s dítětem, dvou mladíků, kteří slíbili dopravit děti jejich rodičům do Vídně, a dvou mužů, kteří se přátelí navzdory vzájemným rozdílům. Všem se podařilo uprchnout z Íránu, teď se však nemůžou pohnout z pochybného hotelu v turecké Ankaře, kde den po dni marně čekají na víza. Vynucenou přestávku v cestě za svobodou charakterizují jak naděje, tak naprostá nejistota. Mladý iránský režisér Arash T. Riahi, který od svých 10 let žije v Rakousku, částečně i díky vlastní zkušenosti vystihl nepříjemnou situaci lidí prchajících ze svých domovů a podivný přechodný stav žadatelů o azyl. Všechny příběhy jsou inspirovány reálnými zážitky režisérových krajanů prchajících před totalitním režimem a hledajících v Evropě místo pro lepší existenci. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (28)
Film, ktorý má nespochybniteľný politický význam. Ale nie je to film, ktorý by som vyhľadával ako filmový divák. Na to by nesmel byť tak fádne napísaný a nakrútený. Aj do smutnej drámy sa predsa dajú vniesť nápady a osobitosť. Keď sa chce. ()
For a Moment Freedom je dalším filmem v řadě, který vypráví příběh skupinky či jednotlivce snažící se dostat ze své rodné země, ať už z důvodů politických, náboženských či osobních. Nedávno jsem zrovna viděl korejský Crossing, který byl dost tragický i smutný a také trochu mírnější snímek 14 kilómetros. V tomto případě jde o tři skupiny, které jsou složeny z mužů, žen i dětí a i přes jejich rozdílné důvody, mají všichni společný cíl. Uprchnout z Íránu přes Turecko, emigrovat do cizí země a získat tak šanci na nový život. První část není díky černým převozníkům nereálná, ale získání azylu není tak snadné, jak si zprvu sami mysleli. Film působí docela silným dojmem a to především v těch negativních částech při žádosti o azyl. Vznikají však i pouta přátelství a snímek je vtipně odlehčen třeba takovými scénami jako je volání jednoho přeběhlického příslušníka do rodné země, kam poslal i fotky svého úspěchu z Turecka. Dílo je to celkem komplexní, dojde i na mučení, rasismus, lichvu a udavačství. Dobré jsou hlavně herecké výkony některých představitelů, se kterými divák cítí větší či menší dávku sympatie. Místy může sice tohle drama i nudit, ale minimálně za to sladkohořké zakončení si ode mě tu čtvrtou hvězdu zaslouží. (7/10) [MFFKV 2009] ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $279,048║ ()
Silný a autenticky působící film akcentující bolestný fakt, že na světě je ještě mnoho železných opon. Na chvíli svobodní je stylizovaně civilní snímek o íránských emigrantech prchajících před totalitou do (o ne mnoho demokratičtějšího) Turecka coby tranzitní země a na pozadí svého autobiografického příběhu ho natočil taktéž bývalý emigrant. Ten očitý pohled je na filmu znát, Arash T. Riahi ví, o čem vypráví. Podobně jako v magickém filmovém komiksu Persopolis, kde je ale z podstaty věci míra stylizace obrovská, se před západním divákem prezentuje život ne sice úplně mimo naše sféry povědomí, leč ty rozdíly jsou propastné. Evropské a asijské reálie jsou prostě nesouměřitelné. Je ale dobře porovnávat, už jen pro to uvědomění si, jak dobře si tu, v porovnání s ostatním světem, žijeme. Evropa je z pohledu imigranta skutečná tvrz, nedobytná bašta, do které je opravdu těžké proklouznout. Nevím, z čeho mi bylo více smutno, jestli z tragických peripetií hlavních hrdinů či z přístupu západních institucí (o tureckých nemluvě) a unijního byrokratismu. Patrně z obojího. Hlavně při vědomí, že i my jsme tu ve střední Evropě vlastně jen ,,na chvíli svobodní"... ()
Od močálu festivalové exploatace, kde končí sousta projektů tematizujících sociální a národnostní problémy současného světa, zachráněno "Na chvíli svobodni" finále, které přináší potřebnou katarzi. Právě díky momentu, kdy film vyjde z bezpečné ulity rozverného vyprávění, netřeba litovat protrpěného času s otravně schematickými dětskými figurami, líbivými momenty hraničícími s magickým realismem či teatrálně vypjatými sekvencemi hrdinů propadajících bezradnosti. ()
A na konci si řeknete, že takhle je to stále dokolečka. Filmů na téma imigrantů bylo natočeno snad stovky a já tím pádem chvíli váhala nad hodnocením. Bylo mně smutno, když jsem viděla jaké mají ideály a naděje, že až budou konečně v tom vysněném západním světě, všechno kolem nich zrůžoví a kde se budou peníze jen hrnout do klína. Moment, jak se v Íránu příbuzní radují nad fotografiemi, kde Maju pózuje před bourákem a podobně, tak mně bylo až hořko u srdce. A protože jsem mnoha těm situacím věřila, včetně té labutě (ach jo), proto jsem tu jednu hvězdu musela přihodit. Málokdy a málokomu se poštěstí a vyjde mu ten jeho sen. ()
Téhle kategorii filmů říkám ilustrační. Režisér Riahi se snažil zmapovat po všech stránkách problematiku politické emigrace, kterou zná konec konců z vlastní zkušenosti. Tzn. riskantní útěk z vlasti, ztrátu zázemí, přetrhání rodinných svazků, stres ze života v neznámém prostředí, riziko útoku tajných služeb nebo rasistických bojůvek. Materiální odříkání a věčný strach z budoucnosti. Na celé řadě postav ilustruje všechny možné okolnosti, které můžou emigranta potkat na jeho cestě za štěstím, jenže problém spočívá v tom, že tam nevnímám nějakou přidanou uměleckou hodnotu. Hodnocení uživatelů zkrátka odpovídá tomu, jaký vztah k danému problému mají, a nikoliv tomu, jak kvalitně je ten kousek natočený a jak působivé jsou filmařské prostředky, které používá. Riahi nemá ani zkušenosti, ani výrazný talent na to, aby natočil opravdu velký film, a tak to celé spíš připomíná oblíbený žánr hraných dokumentů, které rezignují na silnou uměleckou výpověď a snaží se prostě jen zachytit určitý problém. Z filmu je jinak cítit nadšení zúčastněných a to, že mají osobní zkušenost s emigrací, takže snímek působí značně autenticky, ale přesto na víc než 3* nepůjdu. Celkový dojem: 60 %. Kdyby Riahi natočil klasický dokument, možná bych neváhal jít i na 5*. Mimochodem, ten nedostatek umělecké kvality v jinak tématicky silných filmech v případě Středního východu je podle mě typický. ()
Člověk se nechává unášet výbornou prací s herci a příjemnou sentimentální poetikou (rozesmáté perské holčičky mne vždy nutí pomýšlet na rodičovství :-)) a uvědomuje si, že pan režisér pochází z Íránu. Pak hrdinové vstoupí do Turecka, vcukuletu odhodí čádory, s temným kalem v očích poslouchají rádio Teherán, přiznávají, že vlastně nevěří v Boha a to si člověk uvědomí, že pan režisér z toho Íránu vlastně utekl. Ein Augenblick Freiheit tak má mnohé z toho, co mají Evropané na íránských filmech rádi a zároveň se proti nim staví do opozice. Skvělý zážitek s drobným flíčkem v podobě upachtěného a překombinovaného závěru. ()
Filmy o uprchlících (nejen o kurdech, mezi kterými máme pár přátel) mě většinou "berou", tady mě dost nadzvedávaly ze židle ty nešťastně vybrané rozcapené děti. Skvělé téma i spousta realistických postřehů (labuť, topení na ledové peníze, telefonování do vlasti, vyčůranost těch, co z uprchlků žijí, neprůstřelnost evropské byrokracie, dlouhé prsty tajné iránské policie...) a film, i když k němu mám své výhrady, tak určitě nezapadne do té mé hory filmů, které ač se mi v tu chvíli třeba i hodně líbily, tak druhý den jsem nevěděla o čem že to vlastně bylo....Zároveň vždy vzpomenu na slova bosenského uprchlíka kamaráda Mida: "My taky máme právo na normalny život" a myslel tím ten život v amerických filmech, tady ho překvapovalo, že nemá stejný komfort, jako měl v utečeneckém táboře v Dánsku, tak se nakonec s rodinou vrátil do svého nově postaveného domu v Bosně, snad tam žije důstojněji než tady... ()
Trošku nadhodnocuji, po profesionální stránce to zase tak veliký film není. Zajímavý je námětem - otevíráním světa uprchlíků z Íránu přes Turecko do Evpropy. Chvílemi až dokumentární způsob vedení proplétajících se příběhů podává plastický obraz věcí, o kterých jsem měl jen mlhavé tušení z televizních zpráv. Bylo mi těch lidí neskutečně líto. ()
Za námět, který krom Pavla Kohouta snad již nikdo jiný pořádně nezpracoval, by si tento film zasloužil i plný počet. Za samotné zpracování by se dostal k průměru. Ale tohle je rozhodně zajímavá sonda do přežívání uprchlíků, do snad všech potíží emigrantů. Jen je nezajímavě natočena, tedy především bez invence. Ale ani tak nezačne nudit. Riahi se snažil vtěsnat do necelých dvou hodin všechny problémy, se kterými se uprchlík může setkat. Možná to bylo na škodu věci. Protože takhle skoro vše, co mohlo špatně dopadnout, dopadlo ještě hůře. ()
Arash T. Riahi, původem íránský režisér, se chopil složitého tématu ilegálních emigrantů / imigrantů, kteří se v Turecku snaží získat oficiální statut uprchlíka a dostat se tak do Evropy. Sám režisér byl 'obětí' této složité politické mašinérie a film je tudíž trochu autobiografický. Můžu říct, že se mi snímek líbil, vše poměrně fungovalo tak, jak mělo. Na druhou stranu byl velmi podbízivý a citově vyděračský (směrem k divákovi) - navíc místy přecházel do kýče (záběr padajícího peří byl sice hezký, ale v obecném konceptu filmu příšerný). Šťastný konec pro - troufnu si říct ústřední - čtveřici (dvě děti a dva kluci) je pak sice nadějí, kterou nám Riahi nabízí, ale je spíš neuvěřitelná a třeba Folmanově surovému snímku Vals im Bashir nesahá uvěřitelnosti ani po kotníky. ()
Chápu, že je to v případě režiséra osobní, spíše čistě autobiografický příběh, ale o problémech uprchlíků na cestě na vysněný Západ se točily filmy už v době, kdy se tam stejně těžce utíkalo od nás. A v této záplavě nemá Riahiho snímek nic, co by tu už mnohokrát nebylo, často v lepší formě. Tohle je prostě průměrný zástupce všech těchto uprchlických dramat. Jsou to sice strašné příběhy, a ještě horší je, že se vážně dějí, ale to dojem z filmu moc nevylepší. ()
18. 12. 2009 - kino Centrál - Hradec Králové - 85% ()
Neuveriteľné, a predsa úplne reálne - aj keď často opomínaná téma (a to aj napriek tomu, že podobné osudy zažívali počas komunizmu aj u nás tisícky ľudí z Československa, ktorí sa pokúšali ujsť po ceste k lepším zajtrajškom). Arash Riahi sa do toho poriadne oprel a napokon vytvoril skvelý film s prvkami dramatickej autenticity, ktorú vytvoril na vzorke troch príbehov osudov utečencov z Iránu, ktorí sa pokúšali nájsť slobodu vo vysnívanej Európe. Ich dočasným domovom sa stala turecká Ankara, kde sa pokúšajú získať víza a následný azyl v EÚ, avšak to trvá celé týždne, mesiace - počas ktorých hrozí neustála hrozba deportácie. A tak život v strachu nahradil dočasný život v neistote - zo sna o lepších zajtrajškoch sa stáva nekonečné čakanie a neutíchajúca nádej. Tri skupinky utečencov sa musia vysporiadať s ťažkou situáciu, navyše dochádzajú aj peniaze - a tak sa všetko neustále komplikuje. Skvelá dráma, aj keď niektoré scénky mi prišli fakt nežiadúce (napr. lov na labuť). S blížiacim sa koncom sa všetko pomaly rozuzľuje - osud každej z trojice skupiniek však končí odlišným spôsobom, hoci cieľ bol rovnaký. A práve na to celé chcel Riahi určite poukázať, keďže on sám si prežil podobný osud a všetky tri osudy boli v podstate založené na skutočnosti. ()
Kdyby to bylo jen trochu mozne, okamzite posilam snad vsechny zpet z Evropy... A jejich osudy me sotva dojmou. Ale film samotny je hodne zajimavy, ma spad, pusobi velmi verohodne. Cemuz napomahaji vyborne herecke vykony. Vubec bych se nedivil, kdybych v dobe premiery hodnotil film plnym poctem. ()
Snímek, který ve mně bude ještě dlouho rezonovat... Jedno je jisté - šestihvězdičková záležitost, jež člověka donutí zamyslet se nad smyslem života, nad hodnotami, jež vyznává, a hlavně nad tím, proč existují hranice... proč žijeme elementárně stále v nějakých teritoriálních vězeních... proč se musíme stále zpovídat či omlouvat za to, proč se vydáváme na cestu... i kdybychom se z ní měli zase vrátit domů... proč mohou hranice sloužit k vydírání na všech úrovních... myslím, že hranice teritoriální úzce souvisí s těmi, jež máme jako lidstvo stále v mysli jako takovou ochranu před neznámým... překročit hranice pak lehce nabývá dvojnačnosti... vydat se do neznáma i překročit svůj vlastní stín, a to i za cenu, že už se nebude možno vrátit... o tom všem je tento nezapomenutelný film... ()
Podle skutečných událostí a určitě záslužné, ale cítím z toho trochu chladný kalkul a schematickou honbu za nejdojemnějším okamžikem. Nechci říct, že je to blbé a zbytečné, každý film, který upozorňuje na podobné problémy, má svým způsobem váhu, pro hledanou a kýženou působivost je ale zapotřebí víc než jen zobrazení modelových příkladů bezpráví. A to málo navíc mi právě tady chybělo, přestože herci tu opravdu nejsou špatní (včetně těch dětských) a některé scény mají velmi přirozenou poetiku. Hudba: Karuan. 60% ()
Nezapomenutelná scéna se schovanou labutí a poletujícím pírkem... Realistické a zároveň hodně emoční, klobouk dolů. ()
Velmi zajímavé téma, ale šlo udělat trochu srozumitelněji (v té síti postav a jejich problémů, které si jako rodilý Evropan naštěstí nedokážu představit, jsem se dost ztrácel) a trochu míň rozplizle. ()