Přímo nad hlavou

Jednoznačně pětihvězdičková záležitost. Pro letecké fajšmekry nutnost, pro milovníky létajících pevností nezbytnost! Pro ostatní to je možná nudné psychologické drama, kde se ,,střílí'' až ke konci, pro nás - milovníky těchto časů je každá minuta pastvou pro oči. Já v té době stejně musel v minulém životě žít.... S Peckem jsem prostě dýchal. Film nás uvádí formou vzpomínek jednoho z důstojníků zpět do válečných časů na jedno z mnoha letišť USAAF v Anglii. Konkrétně se jedná o základnu těžkých bombardérů. Na místo stávajícího velitele, který se vyčerpáním a soucítěním s vysokými ztrátami mladých osádek zhroutil a vyhořel, je povolán energický důstojník generál Savage (Gregory Peck). Ten tvrdí, že muže nelze brát jako jednotlivé lidské bytosti, ale čísla. Jen ta vyhrávají. Vyhrává počet nasazených strojů i počet členů osádek. Na smůlu nevěří a hodlá u squadrony tvrdě zvednout výkon i morálku. Ruší se dovolené, zavírá se bar, zvyšuje se počet cvičných letů... Již takhle vyšťavené osádky reptají a všichni žádájí oficiálně přeložit jinam k jiné bombardovací skupině... Nový velitel je varován poddůstojníky, že přišel nahradit oblíbeného velitele a tímto přístupem, že si získá možná respekt, ale ne oddanost osádek... Peck však stále trvá na svém. Sice se mu podaří snížit ztráty, ale u osádek je i přes tento velmi pozitivní jev nadále neoblíben... Nakonec však i on začne vidět muže jako lidi, jako mladé kluky, které armáda a válka nutí být dospělými ihned... Kromě nádherného nouzáku na břicho hned v úvodu filmu uvidíme ve snímku spoustu krásných záběrů na bé sedmnáctky. Na závěr uvidíme velkolepou bitvu složenou s dokumentárních autentických snímků točených z palub bombardérů a guncamer spojeneckých a nacistických stíhaček. Zejména záběry na padají rotující bombardéry (ze kterých prakticky nešlo díky odstředivým silám vyskočit) mrazí i dnes... Trochu mne tam štvaly záběry na střílející ,,artilerie'' kulometů z křídel P47, kdy vždy kamera ukázala křídlo se střílející čtveřicí kulometů a pak padající nějaký fortress. Jelikož je tam i dost záběrů na Me109, mohli si tohle tvůrci odpustit obzvláště s přihlédnutím k době vzniku filmu... Ale i tak... Tohle je dokonalá pocta osmé letecké armádě a hlavně všem mužům, kteří lámali nacistickému průmyslu postupně páteř. A to za zejména zprvu strašných ztrát. Klobouk před nimi dolů, protože válka nad Evropou byla tak vzdálená od jejich farem a měst a přeci nad ní umírali.... Oni a RAF nám přinesli na křídlech svobodu. Ať si kdo chce co chce mele o zbytečnosti strategického bombardování a německé vysoké morálce i po náletech... Mluvil jsem s pár pamětníkama. Vyprávěli ještě dnes s hrůzou o stříbrných tečkách na obloze s pásy kondenzačních par... natož asi tehdá, když ječely sirény a oblohou se neslo dunění Fortressů a Liberátorů... Smekám před těmi všemi mladými kluky osádek těžkých bombardérů a končím oblíbeným šlágrem z těch časů od G. Formbyho... ,, Bless em All, Bless em All... '' Dávám 5 pum ! * * * * * (09.05.2014)

Vzdušných soubojů moc nečekejte. Jde hlavně o psychiku. Úvodní scéna nouzového přistání bombardéru s drastickými detaily zranění posádky – takové scény se zejména v době vzniku tohoto filmu často netočily – má svůj důvod. Ukázat, čemu museli čelit. Do detailů zobrazit psychiku letců a co s nimi permanentní stres dělá. „Vy už jste mrtví!“ – tak tenhle přístup znám i z jiných děl z válečných časů. Možná může fungovat, ale jaké následky bude mít? Film je ukazuje. Rozdílné přístupy, různé osobnosti, různá míra odpovědnosti – vše musí v krajním čase jednotně směřovat k maximálnímu úsilí a efektivitě. Zní to nelidsky a taky to nelidské je, protože lidi nejsou stroje. Následky jsou hrozné a nikdo je nemůže přičítat zbabělosti. ____ Ještě by mě zajímalo, jak takové problémy řešili za války v Německu, nebo dokonce v Sovětském svazu. Ale to si umím představit. _____ Taky je to film o tom, kterak pro tebe může být zupáctví prospěšné. (09.07.2018)

Ničenie nemeckej výrobnej a logistickej základne malo pre vedenie a výsledok II. svetovej vojny mimoriadny význam. Túto ťažkú úlohu plnili posádky diaľkových bombardérov dislokované v Veľkej Británii. O ich živote na základni, o bojových akciách a o zničujúcom vplyve takéhoto spôsobu života na ich psychiku rozpráva film Twelve O´Clock High. Gregory Peck si v ňom strihol úlohu náročného generála Savagea, dobre sú vystihnuté aj ostatné postavy. Ale určite najcennejšie na filme sú kombinované hrané a dokumentárne zábery z leteckých súbojov. Pre fanúšikov vojnového letectva a histórie veľmi prínosný snímok. Ja som sa celkom rád naň pozrel. (13.05.2014)

Nikdo z nás živých si nedokáže představit psychické vypětí mladých pilotů a pozemního personálu i starších velitelů za 2 svět války, ani bych to zažít nechtěl. Proto skládám hold živým i mrtvým z války. Letecké souboje nebyly tak důležité, ale čekání na návrat letadel bylo drásající. A to byl rok 1942 , v 1944 Ike velel milionu vojáků při invazi a hned 1 den na 10 000 vojáků bylo zabitých , raněných nebo nezvěstných . To taky musel být tvrdý chlap. Děkuji všem , že jsem tento film mohl vidět až mi naskakovala husí kůže a to jsem seděl v teple u PC . Tak si ten film užijte :-) perfektní dialogy a skvělý dabing deda 17.2.2019:-) Charisma má jen málo kdo, Gregory je prostě Pecka nc:-) i po 70 letech skvělý film 15.4.2019 (02.02.2015)

Netuctová věc, která je tak trochu z jiného soudku. Režisér přesunul letecké bitvy na vedlejší kolej a líčí primárně jednotlivé osudy postav a jejich důsledky z psychického nátlaku. Jedním z nosných pilířů je pochopitelně legendární Gregory Peck, který zde ztvárnil patrně nejpřísnější roli ve své kariéře. Skvěle jsou vyobrazeny formality mezi vysoce postavenými veliteli a každodenní život v táboře. Příliš velké ódy pět však nemohu díky několika hluchým místům. 70% (02.08.2015)