Všichni, kdo mě mají rádi, pojedou vlakem
-
Ti, co mě mají rádi, pojedou vlakem
-
Ceux qui m'aiment prendront le train
-
Those Who Love Me Can Take the Train
-
Kdo mne má rád, pojede vlakem
(festivalový název)
Drama / Romantický
Francie, 1998, 122 min
Režie:
Patrice ChéreauObsah
-
Skutečným autorem mnohoznačného prohlášení byl sice krátce před smrtí francouzský režisér François Reichenbach, jeho přítelkyně, scenáristka Danièle Thompsonová, si ho ovšem vypůjčila nejen pro název snímku, jehož je spoluautorkou, ale i jako klíč k němu. Vložila ho do úst malíře Jeana-Baptista Emmericha, který svými posledními slovy vyzval blízké, příbuzné a přátele, aby ho tímto neobvyklým způsobem doprovodili na cestě do Limoges, kde si přál být pohřben. Ale snad ještě dřív, než vlak vyjede ze Slavkovského nádraží, začíná být zřejmé, že charizmatický Jean-Baptist byl zaživa patrně také neobyčejně zlomyslný, manipulativní a snad i krutý. Podařilo se totiž shromáždit na jednom místě lidi, které miloval, jimiž se milovat nechával a jejichž rivalitu o svou přízeň s chutí rozdmýchával. Nastupuje historik umění a jeho milenec, stárnoucí žena, přesvědčená, že byla nebožtíkovou jedinou láskou, synovec s odcizenou manželkou, bývalí milenci, přátelé... Takřka tucet postav, které se v omezeném prostoru, roztřeseném jako jejich pocity, vydávají na cestu, se tak stává obětí posledního žertu muže, jenž cestuje v zapečetěné rakvi – autem. Cesta vlakem, pohřeb na „největším hřbitově na světě“ a konečně „svačina“ v rozlehlém rodinném domě. To jsou tři dějství, do nichž scenáristé Chéreau a Thompsonová rozdělili výtečně rozehrané (a na Césara zrežírované) melodrama, v němž se smuteční slavnost stává nejen katalyzátorem vztahu k nebožtíkovi, ale i tavicím kotlem osobních a vztahových problémů všech zúčastněných. (MFF Karlovy Vary)
Skutečným autorem mnohoznačného prohlášení byl sice krátce před smrtí francouzský režisér François Reichenbach, jeho přítelkyně, scenáristka Danièle Thompsonová, si ho ovšem vypůjčila nejen pro název snímku, jehož je spoluautorkou, ale i jako klíč k němu. Vložila ho do úst malíře Jeana-Baptista Emmericha, který svými posledními slovy vyzval blízké, příbuzné a přátele, aby ho tímto neobvyklým způsobem doprovodili na cestě do Limoges, kde si přál být pohřben. Ale snad ještě dřív, než vlak vyjede ze Slavkovského nádraží, začíná být zřejmé, že charizmatický Jean-Baptist byl zaživa patrně také neobyčejně zlomyslný, manipulativní a snad i krutý. Podařilo se totiž shromáždit na jednom místě lidi, které miloval, jimiž se milovat nechával a jejichž rivalitu o svou přízeň s chutí rozdmýchával. Nastupuje historik umění a jeho milenec, stárnoucí žena, přesvědčená, že byla nebožtíkovou jedinou láskou, synovec s odcizenou manželkou, bývalí milenci, přátelé... Takřka tucet postav, které se v omezeném prostoru, roztřeseném jako jejich pocity, vydávají na cestu, se tak stává obětí posledního žertu muže, jenž cestuje v zapečetěné rakvi – autem. Cesta vlakem, pohřeb na „největším hřbitově na světě“ a konečně „svačina“ v rozlehlém rodinném domě. To jsou tři dějství, do nichž scenáristé Chéreau a Thompsonová rozdělili výtečně rozehrané (a na Césara zrežírované) melodrama, v němž se smuteční slavnost stává nejen katalyzátorem vztahu k nebožtíkovi, ale i tavicím kotlem osobních a vztahových problémů všech zúčastněných. Komentáře uživatelů k filmu (10)
-
Houdini
Zlatá Palma - výběr(10.2.2006)
-
igi B.
Konverzační >chemin fer - route movie< a společensko funerální seance jako provokativní rodinná terapie s vsunutými zasutými tenzemi napětími tlaky a jinými významnými významy... Jinak mimo jiné i film vypovídající mnohé o francouzské kultuře cestování a železnici vůbec... ;-) . . . Drama tedy spíše obsahem, než formou, ale já osobně jsem ocenil právě onu civilnost vyprávění, v daných situacích vcelku smysluplné herecké kreace a nežvanivé dialogy či křičení k věci, včetně nepokryteckého uměřeného přístupu tvůrců ke >všelijakým< těm (i méněprocentním) věcem lidským, že... . . . Ideální (mně osobně evokující kousky hnutí "Dogme") film pro sledování cizích strázní v jakoukoli pozdní pondělní televizní noc - ovšem s pochopením sobě vlastním musím uznat, že ve vydýchaném festivalovém kinosále to musel být i svou délkou těžce rozdýchatelný zážitek... °-] . . . Sakryš, přetěžko se mi zase jednou hodnotí! S nadhledem tedy třiapůl hvězdičky za neotřelou, lehce artistní pikantní melánž formy a obsahu po Francouzsku, z nutnosti pak zaokrouhleno nahoru i za d.m.s.n. vcelku zdařilý mix hudby od G.M. po M.A. ( http://www.imdb.com/title/tt0118834/soundtrack ) a fór s výčtem skladeb v závěrečných titulcích - a tu jednu pátou jen tak - jako protiváhu zdejším nesmyslným jedno a dvou hvězdičkovým >nepochopením< - jó chápu, >hřebejkoffský< cajdák to holt není... - - - P.S. A neříkejte, že všelijaké >ty věci< se nestávají i v lepších (natož vašich) rodinách, že... - - - - - - (Poprvé viděno 23.5.2011 na >rodinném prostoru< , hodnocení 84, komentář s lehkou nadsázkou zde jako devátý - 24.5.2011)(24.5.2011)
-
Slarque
Jean-Baptiste rád rozeštvával lidi a tak si na svůj vlastní pohřeb připravil mistrovský kousek. Kolik kostlivců se dá vytáhnout ze skříní za dvě hodiny? Drama s výborným scénářem a skvělými herci, které sice nemá třeba na Vinterbergovu Rodinnou oslavu, ale rozhodně se v Chéreauově filmografii neztratí. Za zmínku stojí i s ohledem na žánr nečekaně nadupaný soundtrack (Massive Attack, Portishead, P.J. Harvey, Björk, The Doors, Charles Aznavour, Nina Simone, James Brown, ale i Gustav Mahler).(24.5.2011)
-
Devitka
Jako svůj úvodní film na 44. MFFKV 2009 jsem si v nabídce snad hůře vybrat nemohl.(10.7.2009)
-
Hafran
Svižné, složité, logické a nápadité. Občas na oko sklouzává trochu do laciné sexistické komedie - což, alespoň jak to připadalo mě - bylo pouhou volbou námětu nikoliv filmařským zpracováním, které mě naopak silně uchvátilo!(21.7.2009)
-
jefff
Slabé, nudné a nezajímavé. Nic víc mě bohužel nenapadá...vážně vůbec netuším co bych k tomuto snímku mohl dodat. Byl o ničem a tak má recenze je s prominutím také o h*vně.(5.7.2009)
-
jamalka
Pochopit kdo je kdo a co mají vlastně za problém je skoro nemožné.(12.7.2009)
-
TBone
30%. viz komentář LiDoOpa. Můj zážitek byl téměř navlas stejný, včetně usínání. :-)(22.7.2009)
-
Adam's
První polovina filmu: tři hvězdičky. Zajímavě načrtnuté dějová linka. Skupina příbuzných se sjíždí na pohřeb "hlavy rodiny". Dlouho se neviděli a bylo jim dobře. Uposlechnou však poslední přání zemřelého a společně vyrazí vlakem do Limoges, kde si přál být pohřben. Ve vlaku se rozehrávají stěźejní dramata, dovídáme se kdo s kým a proč se nemá rád. Emoce dosud udržované pod povrchem doutnají a filmové postavy se ucházejí o naše sympatie. Není jich moc k rozdělení... Druhá polovina filmu: půl hvězdičky (za herecké výkony). Děj se přesunuje po pohřbu do starobylého sídla. Režisér promarnil možnost ukončit se své dílo se ctí. Nastupují zdlouhavé scény, v nichž si hlavní aktéŕi jeden po druhém vylévají svou zlost a nenávist vůči ostatním. Zuří, uráží a ničí vše co jim přijde do cesty. Nebo se zpovídají ze svého zoufalství spřízněné duši. To vše se ale odehrává v mikrosvětě filmového plátna. Divák nemá ani tušení, proč se tak děje. Ví jen, že jsou všichni z nějakého důvodu na sebe naštvaní. Vydržet usledovat proč se chovají tak jak se chovají vyžaduje mnoho sil. Až příliš mnoho. Hodnocení: dvě hvězdičky. Jedním slovem zdlouhavé.(7.7.2009)
-
LiDoOp
KVIFF 2009 Rozhodně jeden z nejhorších filmů, co jsem kdy viděl. Neříkám, že někoho tato úchylárna nezasáhne, ale můj šálek čaje to rozhodně nebyl. Ty dvě hodiny jsem protrpěl a ač jsem si myslel, že děj to nemá hlavně proto, že jsme během filmu třikrát usnul, kamarád mě utvrdil, že ač byl celou dobu vzhůru, pocity měl naprosto stejné. Poslední scéna skvěle charakterizovala moje pocity z celého snímku - transka s hormony nahoněnými prsy vylézá z vany, když v tu ránu na vás vybafne její penis - něco, co si opravdu nepřejete nikdy spatřit :-).(8.7.2009)
