Obsah
-
Počátkem šedesátých let, malíř Jan Zrzavý píše: V Petrkově u Havlíčkova Brodu žije ve svém rodném domě básník a malíř Bohuslav Reynek. Byl to kdys krásný a velký selský dvůr, dnes je to smutná zřícenina, dvůr plný bahna a močůvky, drolících se zdí... Po zabrání majetku mu zbylo jen stádo ovcí, jejichž pasením se živil. Nyní dožívá svůj život v tomto bědném zbytku domova, v chudobě, meditaci a modlitbách a ryje své vidiny do měděných destiček a veršů. Podobně jako Jan Zrzavý je i básník a grafik Bohuslav Reynek velkým solitérem českého umění. Žil ve zdevastovaném rodinném statku, zaměstnán jako pasák ovcí, cílevědomě zbavován všech nadějí. Starší syn Daniel mohl pomáhat v budování socialistického státu jen jako řidič náklaďáku, zatímco mladšímu Jiřímu byla doživotně státem předurčena role krmiče prasat. Mezi tím vším se pohybovala jejich matka, básníkova manželka, básnířka Suzanne Renaud, nefalšovaná dáma, které byl po roce 1948 znemožněn jakýkoli kontakt s rodnou Francií. A tehdy se zrodila legenda o umělci žijícím ve františkánské pokoře, legenda, která mohla v 60. letech vejít alespoň částečně ve známost a která ovlivnila řadu lidí. I ty nejprostší věci dostávají v Reynkově díle zvláštní dimenzi. Dívat se na jeho obrázky a poslouchat jeho texty, je jako nahlížet do světa, zasutého hluboko v našich duších. (oficiální text distributora)
Počátkem šedesátých let, malíř Jan Zrzavý píše: V Petrkově u Havlíčkova Brodu žije ve svém rodném domě básník a malíř Bohuslav Reynek. Byl to kdys krásný a velký selský dvůr, dnes je to smutná zřícenina, dvůr plný bahna a močůvky, drolících se zdí...
Po zabrání majetku mu zbylo jen stádo ovcí, jejichž pasením se živil. Nyní dožívá svůj život v tomto bědném zbytku domova, v chudobě, meditaci a modlitbách a ryje své vidiny do měděných destiček a veršů.
Podobně jako Jan Zrzavý je i básník a grafik Bohuslav Reynek velkým solitérem českého umění. Žil ve zdevastovaném rodinném statku, zaměstnán jako pasák ovcí, cílevědomě zbavován všech nadějí. Starší syn Daniel mohl pomáhat v budování socialistického státu jen jako řidič náklaďáku, zatímco mladšímu Jiřímu byla doživotně státem předurčena role krmiče prasat. Mezi tím vším se pohybovala jejich matka, básníkova manželka, básnířka Suzanne Renaud, nefalšovaná dáma, které byl po roce 1948 znemožněn jakýkoli kontakt s rodnou Francií.
A tehdy se zrodila legenda o umělci žijícím ve františkánské pokoře, legenda, která mohla v 60. letech vejít alespoň částečně ve známost a která ovlivnila řadu lidí. I ty nejprostší věci dostávají v Reynkově díle zvláštní dimenzi. Dívat se na jeho obrázky a poslouchat jeho texty, je jako nahlížet do světa, zasutého hluboko v našich duších. Komentáře uživatelů k filmu (2)
-
WANDRWALL
Dokument, který mi nechybí v mé sbírce, protože mě vždy zajímají lidi podobní Reynekovi, co poznávali život přes vlastní tvorbu, a dovedli o tom poznávání zanechat zprávu, která mě obohacuje. Jen poznámečka - nelíbí se mi , že mu někdo řídil život a jeho dětem. Vybrali si, komunisti neměli větší moc než nacisti či Habsburkové.(15.5.2011)
-
Šandík
Velmi citlivě natočený dokument o křehkém a intimním světě Bohuslava Reynka. Pokud má divák o Reynkovi žádné nebo jen velmi malé povědomí, dokument jej citlivě vede a sděluje všechno podstatné, pokud však Reynka a jeho dílo zmíněný divák dobře zná, i tak se dozví mnoho zajímavého, nehledě k tomu, že už jenom záběry Petrkova, rodinného statku, krajiny, ale také vzdáleného pobřeží Francie či Grenoblu, skvěle a citlivě vybraných básní a grafik, to všechno samo o sobě stojí za vidění a slyšení. Bezchybná je i volba I. M. Jirouse jako toho, kdo propůjčil svůj hlas Reynkovým básním. Právě jeho neškolený a poněkud zastřený hlas s nimi skvěle souzní. Dokument není přeplněný fakty, ačkoli se jim nevyhýbá, ale naopak věnuje v podstatě největší místo možnosti jednoduše se kochat verši, grafikami, krajinou... Ocenit je nutné i to, že nejde o nějakou Reynkovu glorifikaci. Takhle má vypadat povedený dokument... 90%(21.6.2009)
