Obsah
-
Celovečerní hraný debut a autorský film F. Feniče byl natočen v roce 1984, ale do distribuce byl po zákazu uveden až v roce 1989. Vypráví jednoduchý příběh obyčejné venkovské dívky, vstupující do života jen s velmi mlhavou představou o své budoucnosti. Nespokojena s jednotvárnou prací na vesnici dojíždí každé ráno do města, kde si našla zaměstnání stejně stereotypní a ubíjející. Rýsuje se jí pouze jediný prostý cíl: mít kluka, pak se vdát a založit rodinu. Na osudu své průbojnější kamarádky ale vidí, že i splnění tohoto cíle ma své stinné stránky. Sama prožije první milostné zklamání a první drsnou životní zkušenost... (oficiální text distributora) -
Mladičká venkovská dívka Alena touží po lepším životě ve městě, kam denně dojíždí za svou první prací. Její sen o perspektivním povolání se však rozplyne již při pohledu na kolegyně-dělnice, „deformované" stereotypní prací u strojů. Stejně naivní jsou i Aleniny představy o dokonalém gentlemanovi, který by se vymykal buranskému chování vesnických chlapců, jejichž jedinou aktivitou je opíjení se. Atraktivní, pozorný a především abstinující kulturista František si Alenino srdce získá stejně rychle, jako jej zlomí, když ji po krátkém románku během bujarých svatebních radovánek její kamarádky ponechá napospas osudu.
Na banálním příběhu naivní a nezkušené dívky, která je vržena do mezní situace, v níž musí řešit tíživý problém neplánovaného početí dítěte se ženatým mužem, poukazuje režisér na faktickou nemožnost vlastní seberealizace mladých lidí v socialistické společnosti. Pro Fera Feniče, v té době třiatřicetiletého, jenž na konci 70. let absolvoval katedru dokumentaristiky na FAMU, byl Džusový román celovečerním hraným debutem (o dva roky starší snímek Břehy něhy byl určený pro televizi), stejně jako pro jeho kolegu kameramana Jaroslava Brabce. Hlavní roli ztvárnila tehdy devatenáctiletá Alena Mihulová, pro niž účast ve Feničově snímku představovala teprve druhou hereckou příležitost (o rok dříve debutovala v Sestřičkách Karla Kachyni).
Jak je dnes všeobecně známo, realizace Džusového románu nebyla snadná. Fero Fenič se během příprav potýkal s nespočtem cenzurních zásahů, i přesto dokončený snímek putoval přímo do trezoru. Do distribuce byl nakonec uveden se čtyřletým zpožděním až v roce 1988. Promítán byl pouze ve vybraných filmových klubech, a to navíc s předepsaným lektorským úvodem, který přítomné diváky upozorňoval, že se nejedná o obraz reálného života v Československu. Právě pro schopnost přesně vystihnout realitu tehdejšího života na venkově s (ne)možnostmi, které mladým lidem skýtal, je Džusový román oceňován nejvíce. Do celku chytře zakomponovaná hudba navíc filmu dodává nesporný satirický nádech, neboť prostřednictvím tehdy populárních hitů umně vytváří břitký komentář k viděnému. - Jana Bébarová (Letní filmová škola)
Komentáře uživatelů k filmu (32)
-
Enšpígl
Mladá Alena Mihulová měla takový věčně zasněný pohled což se do Džusovýho románu docela hodilo. Problém byl jen v tom, že události, který Ála ve filmu prožívá by ze snění probrali i čerstvě zamilovanou želvu. Režisérsky to Ferko dal výbornou. Nuda, šeď, životní stereotyp a budoucnost, která se svým optimismem vyrovnávala té Casterově, když dorazil k Little Big Hornu.(10.1.2011)
-
dobytek
Já osobně teda nehýkám nadšenim ani z Formanovy ranný filmový tvorby a tim pádem mě tahle Feničova kopie nebavila skoro vůbec. Alena Mihulová se plácá od ničeho k ničemu a kolem se motaj různý bizarní postavičky. Neherci jsou tady úplně nulový. Místo nich tam klidně mohli dát voskový figuríny. Žádnej skrytej talent, jako byl třeba Šebánek nebo Vostrčil, tady fakt nenajdete. A samotná Mihulová nemůže celej film utáhnout. Že ukáže kozy, tim to taky nezachrání. Pozitivně hodnotim pouze fakt, že se Feničovi povedlo celkem dobře vystihnout ten šedivej, stereotypní život pracantů ve fabrice. 40%(2.1.2012)
-
Lavran
Život jako permanentní snaha o překonání pocitu odloučenosti, jakkoli naivní a džusová se někdy může zdát. A v centru vzkříšená formanovská optika a poetika (se všemi svými klady i zápory). Ta Feničovi umožnila nejen poukázat na neměnnost, ba obecnost jistých lidských tužeb, pohnutek, emocí a osobních trablů a paradokumentárně vykreslit určitý výsek socialistické reality, ale i dokázat, nakolik se od šedesátých let změnila samotná povaha skutečnosti, a jak se od sebe tyto dva stavy společnosti liší. Překročil tedy rámec běžné generační výpovědi. Skutečnost (80. let) je kinematografická, jakoby naznačuje Fenič, když opakovaně zpřítomňuje metaforu filmového střihu u montážní linky, zalévá scénu symbolickým "džusovým" světlem a vrací do děje přenosné rádio, z něhož se mechanicky, bez ustání linou dobové šlágry, ironicky komentující dění v obraze. Přeryv mezi realitou a snem o realitě se definitivně zahladil. Film se stal nedílnou součástí našich životů a proměnil naše vidění, očekávání i cítění. Z lásky se sice stala limonáda, zato k ní můžeme kdykoli vypnout hudební doprovod.(9.12.2010)
-
NinadeL
"Pomilujte, pošpásujte, ale lásku neslibujte..." aneb vezměme vesnici 80. let, osvědčené lidovky, na ně jako na vánoční stromeček zavěsme story v oblíbených odstínech a s přímočarou posloupností a voila, co získáme? Román o slepicích, vy husy. Nicméně neviňme z toho tu vlnu... nebo ji snad definujeme pouze jako oslavu trapnosti, aha?(21.9.2010)
-
Fingon
Psycho. Ještě větší psycho než 1984 ze stejného roku. A Mihulová už podruhé na plátně přichází o panenství, i když za dosti odlišných okolností než v Sestřičkách. Smekám před ní, to, co předvádí zde, zaslouží respekt.(16.10.2009)
-
WANDRWALL
Slepice a husy jsou stejné v každé době a tedy i za každého režimu. Ale i slepice a husy chtějí žít, když už se jednou narodily. A to jak na vesnici tak i ve městě. ***(5.10-2010)(5.10.2010)
-
HenryS.
Československo, to veliké podivné sanatorium. Naprosto skvělá kamera a použití hudby! Už od samého začátku mi bylo fyzicky nevolno, to se někomu jen tak nepodaří. Ale to nevadí, malou opičku mám... a ten (prý) skoro třináctiminutový záběr ze svatební hostiny, ááá vrchol blaha, Tarr bledne závistí...(26.12.2009)
-
balba
Režijní debut Fera Feniče tematicky i formálně inspirovaný snímek české Nové vlny vyprávěl o problémech mladé generace tak sugestivně , že byl místo premiéry uložen na čtyři roky do trezoru. Ještě tam hrají Laura Kurovská a Josef Vaidiš.(24.12.2006)
-
Jakubisko
LFŠ 2011 ... Jedna hvězda za Mihulový kozy, druhá za prdel. Kdyby ukázala i švába, možná by to bylo za tři. Nicméně, ve vší vážnosti, Džusový román nenabízí v podstatě po celou délku filmu nic, co bychom už neviděli jinde ve stovkách podob. Film dává po celou dobu tak nějak divákovi hádat co se asi děje v psychice hlavní hrdinky, ale je to celé tak vágně zabalené, že to téměř nestojí za řeč. Jakousi sílu v sobě má akorát poslední čtvrthodina (scéna z nemocnice, fuj) a již zmíněné Alenčiny vnady. :) Mimochodem, výkon ostatních (ne)herců byl na hranici komična, nevím zda šlo o zrovna nejšťastnější volbu. To, jak Alenu balil na stráni její nápadník, snad nemůže Fenič myslet vážně...(2.8.2011)
-
Elví
První polovina filmu založena na drzém okopírování stylu filmů české nové vlny, avšak s nefungujícími neherci, jejichž dialogy jsou tak skutečné jako vidina mého já s červeným diplomem. Druhá půlka zase tak poutavá jako zánět středního ucha. Sakra, přirovnání mám čím dál raději.(1.5.2007)
-
cariada
Nevím co k tomu nák zvlášt dodávat. V podstatě je to o ničem o holce z venkova co dojíždí do továrny do města. Je to postavené na jedné herečce Aleně Mihulové a nehercích. Příběh nemá žádný spád a ani zápletku.(14.6.2008)
-
Sandiego
Až do teď jsem si často povzdechl, že Forman a spol. nemají v českém filmu následovníky. Jeho filmy jsou tím nejspecifičtějším, s čím naše kinematografie mohla proniknout do světového podvědomí a je obrovská škoda, že tento typ tvorby neměl mimo šedesátá léta kontinuální pokračování. Přitom jeho přísliby byly velké - už jen porovnání děl Formana, Passera a Papouška dává tušit, že je možné i v těchto intencích zachovat různorodé přístupy i nálady. Teď se mi konečně postěštilo vidět Džusový román, pod nímž jsem si představoval úplně jiný styl a musím svůj předpoklad opravit - přece se našel jediný člověk, jenž nabízející se možnost využil. Byl to Fero Fenič a svým výsledkem se téměř vyrovná svým předchůdcům, z nichž vědomě a pozoruhodně cituje. Je zajímavé sledovat, jak typicky formanovské situace prochází jistými posuny, ať už dobovými či situačními. Džusový román je vlastně syntézou filmů Černý Petr a Lásky jedné plavovlásky - ten druhý připomene již prostředím dělnické továrny a tématem milostného zklamání, přesto hlavně v první polovině připomíná spíše Formanův debut (zakřiknutá a naivní hrdinka jako dobový výtvor, její chvástavá kamarádka, dominantní matka, nevinně trapné situace). Až když se sled situací začne více zhušťovat a vytvářet jakýsi dějový oblouk, film přesně kopíruje schéma Lásek jedné plavovlásky a získává i stejně melancholický nádech, jenž je velmi citlivě vyjádřen (matka s dcerou v dešti, stejná idealizovaná lež). Největším vrcholem filmu je však spíše stylistický odkaz na Hoří, má panenko - naprosto famózní a v době vzniku nečekaná scéna svatební hostiny s dvojicí dlouhatánských záběrů ruční kamery, proplétající se mezi lidma a těkající po okolí přeplněném trefnými momentkami. Ze zvoleného východiska se akorát vymyká poměrně naturalisticky a až mrazivěpojatý konec, při němž jde rázem všechna nadsázka pryč - působí sice trochu neorganicky, ale dá se považovat za jakýsi Feničův vlastní vklad, který se v hořším světle odhalí v přehnaných Zvláštních bytostech. Závěr, v němž nastupuje do továrny nová učnice typu hlavní hrdinky, symbolizuje cykličnost a stereotypnost bez možnosti úniku. Ačkoliv je v samotném notně zcenzurovaném díle jen několik dosti nevinných slovních narážek na režim, toto celkové pojetí životních perspektiv mladé generace nutně muselo narazit.(9.12.2010)
-
Adam Bernau
Multigenerační muzikál aneb kam až to dotáhl reálný socialismus. Podivuhodně konzistentní film o zoufalém a blbém životě drůbeže (obojího pohlaví). Je projevem Feničovy průměrnosti nebo geniality, že nalezl přesně adekvátní formu? Nevím. Vidím nicméně zřetelně, že spojuje někdejší formanovský postup (šedesátková formanovština v osumdesátkovém odění je velmi depresivní zážitek) s typickou dobovou formou filmů na téma „mládí, život, zaměstnání“; místy se od nich takřka neliší, až na to, že zcela převrací jejich (ne)smysl. Všechno to dokonale tmelí nekonečným programem svadbové kapely. (Ne)herci jsou zde opravdu marní - stejně marní jako ti, koho hrají. Kromě toho trpí film (podobně jako Zvláštní bytosti, ovšem silněji) urputnou doslovností svých „vizte a slyšte!“. Ale i tuto vadu je nutno hodnotit kladně; stačí si představit diváky vycházející roku 1984 z kina; tento film v trezoru nemohl neskončit, protože brutálně popírá „krásný život v socialistické vlasti“ - ne nějakou kritikou režimu, poukazováním na zlořády, nýbrž prostou typickou (byť stylizovanou) banální ukázkou ze života lidu: lidu, který s režimem nemůže ani souhlasit ani polemizovat, protože žije a myslí a jedná a vypadá jako drůbež. A tak i dožije. Úvodní titulková píseň provokativně naznačuje obvyklý úsměvný jakože zdravě vzdorovitý polooptimismus "filmů pro mladé", následuje však všední psycho. Slovo k hlavní hrdince: ačkoli je sice také drůbeží, díky snivému půvabu její představitelky a také díky tomu, že přichází do života jako melancholická tabula rasa, vidím v ní bytost nevčleněnou, bytost existující v napětí vůči celku poblitého existenčního prostoru. Alenka za zrcadlem? Její nahota, tuctová a pro film zdánlivě samoúčelná, je jediným zjevením krásy v okolním hnusu. /// Trochu politiky: Když Alenka nakládá Frantu na káru, slyšíme zprávy v rádiu: „Stanice Hvězda: Švýcarsko: Komise Organizace spojených národů pro lidská práva schválila rezoluci konstatující, že granadský lid má nezadatelné právo rozhodnout sám o svém budoucím osudu a žádný jiný stát se nesmí vměšovat do jeho vnitřních záležitostí...“ (Následuje něco o stávkách v Západním Německu; český pracující však nestávkuje, místo toho je posléze ve fabrice zván „na dobrovolnou mimopracovní směnu...“) /// Kulturologická kuriozita: I zde (stejně jako v Básnících i v reálném životě) slyším „ale láskuy neslibujte“. Láskuy (sic)! /// Komentáře doporučuji přečíst všechny, vcelku tvoří pozoruhodnou komplexitu. Zvlášť upozorňuji na Lavran, fuckme, slunicko2, k nimž se přidávám.(2.4.2012)
-
zette
Nadherne nostalgicke retro. Film pusobi trochu " Formanovsky " a to ve vyberu hercu/nehercu, skvele zapadajici hudby a uzasnych hlasek ( jez, to je vsechno zadarmo ). Podnikova olympiada je bezkonkurencni. Role sedla i vyborne Alene Mihulove, ktera se potkava s zivotnim stereotypem, nudou a bez chlapce... Nepravem opomijeny film.(7.11.2011)
-
wosho
Ve své doně docela silná káva o problémemech mladých lidí na venkově ostře rozbíjí v našem filmu několik tabu-potrat jako únik od problému s nechtěným dítětem.Film ukazuje to co zajímá normálního člověka a rozhodně to není plán pětiletky a podobné blbosti,kterými jsou tehdejší dramata plná.(1.3.2007)
-
slunicko2
Socialistický realismus v praxi aneb Tady se v mimopracovní době spát nebude. 1) Není divu, že film skončil v tresoru. Depkoidní životní názory a postoje příslušníků dělnické třídy - nositelky nejlepších tradic pokrokového revolučního hnutí - by dostaly do kolen i jiné ptáčky, než uvědomělé budovatele socialistických zítřků. Film jakoby předznamenal krátké reformní období reálného socialismu, které bylo tehdy na spadnutí. 2) Podobné téma zpracoval Bohdan Sláma v Divokých včelách, tentokrát v podmínkách rozvinuté kapitalistické společnosti. 3) Zajímavému filmu bych před pětadvaceti lety dal určitě pět hvězdiček - za odvahu a společenský přesah. Společenský přesah trvá dosud a bude tu, co bude lidstvo lidstvem. Jenom to zpracování bych si dnes už uměl představit trochu jiné.(26.11.2011)
-
Ninkaa
"Postavíme si barák, koupíme auto, dítě už je zařízený...Co víc bych si mohla vod života přát?!" aneb vesnicko-maloměstská idylka...bhuuuuáááá...(10.4.2012)
-
Marys
LFŠ 2011: Jedna z vecí, na ktoré ma presvedčili kamaráti, aby som išiel a ja som im to potom vyčítal. Nebyť obnaženej hlavnej predstaviteľky, ktorej telo malo na tú dobu priam úchvatné proporcie to bola jedna strašné konina.(31.7.2011)
-
klúčik
Realistický pohľad na 80 roky. Mladé dievča , stereotip života, hľadanie lásky... Všetko je ukázané až dokumentárne....Výborná Alena Mihulová.... dávam 75%.(28.11.2011)
-
farmnf
Podle úplně blbého názvu jsem se strachem očekával, kde se zpozarohu objeví Vaculík s Tofim a ojedou nám krásnou něžnou Mihulovou. Byl jsem příjemně překvapen. Fero čerpal a statečně plagyoval někde u Formana-Lásky něžné plavovlásky a Hoří má panenko. Dalo se na to koukat, obraz socialistické vesnice slušně zvládnut ale nepobaví tak jako zmíněné 2 filmy našeho velikána. I technicky je to prostě debut. Některé scény příliš dlouhé a nicneříkající.(6.2.2011)
