火垂るの墓
Tombstone of the Fireflies
Režie:
Taró HjúgadžiScénář:
Takuja NišiokaKamera:
Kóiči KawakamiHrají:
Keiko Macuzaka, Seiko Macuda, Jošio Harada, Čizuru Ikewaki, Só Jamanaka, Rina Hatakejama, Maika Suzuki, Risa TaniučiObsahy(1)
Nové zpracování knihy Hrob světlušek od Akiyuki Nosaky (1988 vyšlo jako anime) tentokrát v podobě live action. Příběh vypráví o dvou sourozencích - chlapci jménem Seita a jeho malé sestřičce Setsuko, kteří se snaží přežít v Japonsku v době druhé světové války. Jejich matka tragicky zahyne při bombardování a děti se dostávají k tetě, která ale nemá valný zájem se o ně postarat, naopak je spíš chce obrat o to, co jim zbylo ze zničeného domu. Po několika hádkách sourozenci tetu opustí, ale sehnat jídlo není nijak jednoduché. (Kocicka)
(více)Videa (1)
Recenze (4)
Nepříliš vydařený remake, není co dodat, možná, kdybych to viděl dřív než animovaný, pak bych hvězdu přidal. ()
Smutné, pomalé, uvěřitelně podané, ale přesto na mne jako celek příliš nezapůsobilo. Jsem zvědav, jestli animovaná verze bude lepší. Statisticky vzato z ní lidé jsou více odvázaní než z tohoto remaku, ale známe to o té statistice, nudě, dělání, léku .. PS: původně jsem si myslel, že si pouštím právě tu animovanou a herci mě, ehm, trochu zpočátku zmátli [60%] ()
Omylem jsem tohle viděla místo animované verze, na kterou jsem se pro reference celkem těšila. Takhle mě hraná verze odradila od jakékoliv další verze. Bude to znít asi divně, ale už mám dost téhle prvoplánové deprese. Chlapec trpí, rodiče ztratí, jeho malá sestřička trpí, jeho příbuzná je lidská bestie a jediný, kdo mu může pomoci, zahyne, zatímco jiný, kdo pomoci nechce, je stejně aspoň zbit a já si říkám proč? Proč takové filmy, které jsou ztělesněním utrpení a nesdělují nic víc (jakože války máme zavrhnout, dobří lidé existují, člověk nemá ztrácet naději či něco podobného, byť patetického, co by vyvážilo beznaděj a zoufalství? Šlo o to sdělit, že život je krutý? Tak na to snad nepotřebujeme film, ne? ()
Príbeh sa odohráva vo vojnovom období,ale inak s vojnovým filmom nemá veľa spoločného a viem si predstaviť podobný príbeh aj v inom prostredí a inej dobe. Deti, ktoré sa túlajú bez rodičov a hladujú, by mal chytiť za srdce ale napriek veľkej snahe žmýkať slzy sa to u mňa nepodarilo. Mnohé scény sú zbytočne dlhé a nerád to píšem, ale i nudné. Preto keď v závere príde najsilnejší moment, pri ktorom by sa mali po tvári liať slzy, prichádza len uznanlivé prikyvovanie, ale nie smútok. Od ázijského vojnového filmu som očakával viac. 40%. ()
Galerie (3)
Photo © Bandai Visual Company
Reklama