Zásah do srdce

Zásah do srdce určitě není klasická hollywoodština v tom smyslu, že by si film nezatěžoval hlavu politickými a historickými reálilemi a vykonstruoval melodramatický příběh na hony vzdálený od reality. Přesto to není snímek, který by mně udělal radost a se kterým bych se dokázal ztotožnit. Základní téma, tedy rozdělení tří blízkých přátel válečným konfliktem, kteří skončí na opačné straně barikády, bylo už v kinematografii mnohokrát zpracováno, a to nepoměrně lépe. V případě Jugoslávie stojí za to připomenout Okupaci ve 26 obrazech, která byla výrazně propracovanější, temnější a emotivnější. Zásah do srdce je televizák s malým rozpočtem a tomu odpovídajícím vizuálem, což by nemuselo vadit, protože souboj ostřelovačů může mít i statický rozměr a přece kvalitní scénář a režisér dokážou vybudovat obrovskou dávku napětí. Jenže chování hlavního hrdiny a jeho morální dilema je nevěrohodné a reálie Bosny zachytili tvůrci jen tak na dálku a byli přitom hodně ovlivnění mezinárodním veřejným míněním, které v příčinách konfliktu a jeho průběhu mělo až příliš jasno. Tady nejde o to, že by se Srbové nedopuštěli válečných zločinů, ty jejich byly mimochodem vzhledem k vojenské převaze větší a systematičtější, ale válečných zločinů se tam, kde to podmínky dovolovaly, dopouštěly všechny válčící strany. Nemluvě o kořenech války, které film řeší způsobem kde se vzala, tu se vzala. Zásah do srdce je nakonec jen průměrný televizní kousek, který zaujme několika emotivními scénami zásahů civilistů kulkami ostřelovačů v ulicích Sarajeva. Celkový dojem: 45 %. (20.09.2010)

Tak tohle je opravdu vyrvaný kus života, ze kterého ještě kape krev. Naprosto uvěřitelné, protože zřejmě zcela pravdivé drama z nesmyslné balkánské války, v níž se kvůli stupidní a bezohledné touze několika nabobů po ždibci moci lidé nechali vyprovokovat k zabíjení známých sousedů z ulice, dětí, starých babek... Jeden z těch filmů, u kterých mne napadá, že mají smysl. (27.07.2010)

Venku bouří moře, tak si dám příhodně film z jugoslávského konfliktu. Přesně odpovídá mému tvrzení, když lidem začne hrabat, stojí za tím chlapi s obrovským egem, ale zároveň zamindrákovaní slaboši. Dva celoživotní přátelé, sportovní střelci, jen každý jiného původu. Válka je rozdělí. A jak se říká, sejdeme se na hřbitově. Neboť na děti, na děti se nestřílí. V Sarajevu ano. Velmi dobře natočené, dobře obsazené. (10.09.2017)

Vynikající námět, který by si býval zasloužil pořádnou filmovou produkci. Ale i s omezeným televizním rozpočtem dokázali tvůrci natočit hodně výmluvný pohled na válku v bývalé Jugoslávii. O to cennější, že tuto válku nahlížíme komorní optikou dvou přátel rozdělených událostmi v jejich zemi, událostmi a politiky, kteří se zkrátka neptají... (04.06.2011)

Po dlouhé době opět film, který ukazuje válku i z pohledu obyčejných lidí, kteří se snaží pouze přežít a přes veškerou snahu jim válka přináší pouze zoufalství. Film vypráví příběh nejlepších přátel, reprezentantů ve střelbě, které válka postavila na opačné strany. Příběh o tom, že i těm nejlepším válka dokáže zničit charakter. Kolik lidí za války bylo nuceno střílet na vlastní přátele, na vlastní známé a dokonce i rodiny? Válka je hnus! (27.07.2010)