Vlček

Křišťálový glóbus - výběr (02.07.2009)

Pomalu rozehraná meditace, okořeněná táhlými ambientními zvuky, sleduje vztah matky a dcery, odehrávající se na blíže nespecifikované samotě. Dívka pomalu roste a uvědomuje si, že je pro matku spíše přítěží. I přesto, že spolu mají mnoho ostrých konfliktů, film se těmto dramatickým scénám snaží co nejvíce vyhnout. Právě proto se většina zásadních akcí odehrává mimo záběr kamery, divák si je musí domýšlet a vidí až jejich následky. Snímek navíc vyzývá k více interpretacím, které mohou otevírat jeho další rozměry a proměnit poměrně jednoduchý snímek v intelektuální atrakci. (08.07.2009)

Kdo má rád filmy o postsovětské depresi a hnusu jako já, určitě si u tohoto filmu může udělat hezký večer. Velmi dobrá kamera, která vás nechá vychutnat scénu - ať už les nebo zanedbanou scenérii vesnice - čímž člověka vtáhne do atmosféry. Některé záběry byly až lehce psychedelické.. Autor vás nechává přemýšlet a domýšlet a necpe Vám děj pod nos jako mainstreamová produkce, která nenechá vaší fantazii prostor. Výkon v roli cynické matky alkoholičky si zaslouží pochvalu - uvěřitelně zahraný citově otupělý zoufalý ruský člověk. Naopak nezlomnost dcery, která má matku stále ráda, je obdivuhodná. Film jsem si užil, akorát konec bych si představoval trochu jinak.. (24.01.2016)

44. MFF KV .. Scénář: Vasili Sigarev .. Připomínala mi švagrovou. Třeba o ní taky natočím film a prorazím třeba v Benátkách. (08.07.2009)

Vlčku, vlčku, tys mi dal, aneb jeden ze slabších filmů letošních Varů. Volchok je jeden z těch příběhů, ve kterém se dozvíme, jak to dopadá, když matka - lehká to děva, totálně sere na svou dceru jako na placatej kámen. Tohle mělo být asi silné drama, ale přívlastky, které mě teď napadají, jsou akorát nudné a depresivní. V Sochi, kde film vyhrál hned tři ceny, asi žádné pořádné drama páni porotci neviděli, ale to se má asi jako s diváckou cenou ve Varech, kde figuruje např. snímek Líbáš jako Bůh. Matka věčně není doma, svou dceru akorát ignoruje nebo ji uráží. Zkrátka nám ukazuje, jak se dá hlubokou klesnout. Jedna scéna se mi tu ale přeci jen líbila. Když se matka hádá s jedním ze svých milenců, dcerka ho ze skříně omráčí sklenicí a poté se jeho tělo společně s babičkou snaží odnést do nemocnice. Samo o sobě to tak vtipně nezní, ale až to uvidíte, budete vědět, co mám na mysli. V tuto chvíli se celé táhnoucí drama mění na okamžik v komedii, a kdyby takových okamžiků bylo ve filmu více, dal bych asi i tři hvězdy. Herecké výkony jsou dobré a to jak hlavní malé představitelky, tak i její katastrofální matky. Tento malý umělecký snímek a debut Vasilije Sigareva mě i přesto, že mám ruské filmy rád, příliš nezaujal a má k jakémukoli ocenění, alespoň dle mých kritérií, hodně daleko. (4/10) [MFFKV 2009] (07.07.2009)