Závislost

Tie filozofickejšie diela o upíroch sa nám snažia povedať niečo v zmysle, že upíri nie sú o nič horší než ľudia. Ferrara je priamejší a snaží sa povedať, že upíri sú rovnaké čisté zlo ako ľudstvo. Možno preto, že sú v podstate tiež v základe ľudia. Stačí len ochutnať krv a sme v tom. Všetci. A je jedno, či ju sajeme, alebo vidíme niekoho vykrvácať na smrť. Prvýkrát je to ešte ťažké, potom si zvykneme. Ak by tento film nakrútil presne, ale presne takto napríklad Scorsese, film by bol extrémne známy a oveľa viac uznávaný. (24.11.2021)

Upírsky žáner má mnoho podôb. Gotika, pre puberťákov, eastern, či kombinácie a množstvo iných. Tento obrazovo štýlový ( odporúčam remaster Blu-ray verziu ) príspevok, okorenený ťažkou undergroundovou rapovou hudbou, z toho celého množstva jednoznačne vytŕča. Aj keď hovorí iba obrázkami a nie príbehom, či prepracovanými dialógmi, ponúka niečo iné, na čo som, sme, ste zvyklí. (16.12.2022)

Tento nezávislý filozofický snímek se snaží poukázat na podobnost způsobu života narkomanů a upírů. Co mají tyto dvě skupiny společného? Je tím závislost! Objevuje se v něm spousta filozofických dialogů, a hlubokomyslných debat, které mohou hodně nudit a uspávat. Ne každého tohle bude bavit, protože v hororovém filmu čekáme něco docela jiného. Dalším mínusem je nepříliš barvitá atmosféra, která dokáže v divákovi rozproudit krev. Ve většině filmu toho totiž není příliš mnoho k vidění, protože upíří kousnutí zas až tolik zábavy nepřinese. Není nic vidět, jen slyšíme mlaskání. Teprve upíří párty na konci to trošku rozjede, jenže ani zde toho zas až tolik neuvidíme a pouze přihlížíme řádění nadržených upírů a řev jejich obětí. Nejvíce musím asi pochválit výběr hudby, která se mi líbila a byla příjemným doplňkem jinak nudných scén. Občas se stalo, že jsem úplně přestal vnímat jednotlivé rozhovory a užíval jsem si jen její poslech. Také bych chtěl upozornit na kamerové snímání, které dodalo celému příběhu nádech autentičnosti a bylo vidět, že za ní nestojí žádný začátečník. (04.06.2010)

V čase krízy a úpadku (únavy) horrorového žánru (90s) je Abel Ferrara priamy nástupca Georgea A. Romera a Toba Hoopera s ich víziou horroru ako nízkorozpočtového indie filmu s výrazným spoločenským presahom. Ferrara spravil veľmi jatrivé podobenstvo o mestskej samote a (nielen) dobových problémoch s narkotikami. Silno 90-tková vec, ktorú nakoniec aj tak prebíja hlavne jej nadčasový charakter. Romerov Martin mixnutý s Jarmuschovým Stranger Than Paradise. Štýlovka. Must see. (22.03.2022)

Černobílý nezávislý intelektuálský (únavně) filozofující psychologický horor, který klade paralelu mezi životem upírů a lidí drogově závislých. Možná je to zajímavé pro ty, kteří se zaobírali studiem filozofie, ale s jinými diváky film nejspíš komunikovat nebude. Ze začátku zajímavě rozvíjený příběh nabývá postupně na křečovitosti (i herecké) a bizarnosti, aby ke konci už jen nudil... Za pozornost stojí snad jen působivá kamera. (30.10.2002)