Sociální síť

perfektní film, skvěle zrežírován, minimálně na oscarovou nominaci hlavních aktérů zahrán, a hlavně taky napsán. Prostě sem se cítil strašně skvěle hned po úvodní scéně, kde bylo jasně cítit jak dokonalý scénář bude. Na některé scény jsem zíral s otevřenými ústy, prostě sem nevěřil tomu, že i takhle relativně "nudný" film s nudným tématem mně dostane, ale mistr Fincher to znovu zvládl. SAmozřejmě nic zas tak jiného jako Klub nečekejte, ale stále je to vysoký nadprůměr, který by se měl stát pro dnešní tupou mládež povinným. Aby když už celé hodiny jsou na tom podělaném Facebooku viděli, jak to vlastně začalo. Úžasné, a abych nezapomněl ta hudba to samozřejmě taky skvěle doplňuje a bez ní by pár scén nemělo tak dobrou atmosféru, zůstalo by "jen" dechberoucí hraní, úžasná technická stránka a dialogy, které na sebe navazují v absolutně propracovaném sledu a hlavně mají smysl i když často je řeč o věcech, které normálnímu člověku nic neříkaj. PS: Mohl by mi vysvětlit, co měla znamenat ta scéna závodu v Londýně? Nějak mi do celkového vyznění filmu vůbec nepasovala. Ale byla skvělá :) Tenhle film rozhodně uvidím ještě mnohokrát. 95% (02.11.2010)

Přes to vychvalování dílčích aspektů filmu (precizní režie, skvěle napsaný scénář, oscarové herecké výkony, žánrově nekompatibilní hudba) a nálepkování (nejlepší počin roku, skvěle je vystižena první dekáda 21. století a reflektována jedna generace, do které patří současná internetová komunita) se dle mého zapomíná na to, čím je THE SOCIAL NETWORK opravdu progresivní, a to na formu. Snímek velice dobře komunikuje se svou cílovou diváckou skupinu tím, že skrze filmové médium zprostředkovává zkušenost s jinými mediálními formami, v tomto případě internetem (přesněji sociální sítí: Facebookem), což činí ryze filmovými prostředky - montáží. Narativně nejkomplexnější Fincherova kronika našich časů má na to, aby se stala kanonickým dílem po vzoru Wellesova opus magnum, jelikož na místo série subjektivně zkreslených flashbacků přichází s flashforwardy, které narušují hlavní - chronologicky se odvijející - narativní linii (vznik sociální sítě). Důležité je přitom ono množné číslo, protože vyprávěním prostupují dva flashforwardy - "slyšení", které kromě postavy hlavního (anti)hrdiny pojí osoba jeho (bývalého) nejlepšího kamaráda, který je v jednom případě na straně žalobce, v druhém svědka. (Dochází tak i k momentům, kdy se prostříhává mezi dvěma flashorwardy, čímž se z jednoho - časově předcházejíciho - stává k tomu druhému flashback.) "Fluidnost" všech osob, nejenom (bývalého) nejlepšího kamaráda hlavního (anti)hrdiny, pak má za následek to, že nedokážeme rozpoznat, čí optice je uzpůsobena daná pasáž (je vypravěč vševědoucí?, nahlížíme na vše Zuckerbergovým pohledem, nebo jeho kamaráda - a jak se toho nahlížení mění s pozicí kamaráda ve flashforwardech?, jde o sled mimosoudních výpovědi řady osob, které jsou depersonalizovány?), a tak se alespoň napoprvé musíme spokojit se závěrečným konstatováním právničky, která říká, že v těch případech se vždy vše přehání. Na předchozích řádcích jsem se pokusil popsat to, čím je THE SOCIAL NETWORK z hlediska velice nekomunikativního vyprávění s neuvěřitelně rychle dávkovanými informacemi výlučný a přínosný; nepopírám ovšem, že je v mnohém konvenční (dvě vyprávěcí roviny - osobní a pracovní, kdy máme jasný oblouk - model vývoje, přičemž se nezodpovězené otázky zúžují na pouhou jednu jedinou v samotném závěru). Otázkou je, jestli v některých případech lze stále mačkat F5, nebo na místo posunování hranic a následného obnovení (týká se i specifického stylu, který si i přes natáčení na digitál zachovává specifickou filmovost) předcházejícího zvolit Delete a začít znovu - jinak. (07.11.2010)

Jak mi Fincher přijde preciznější, tak mi přijde prázdnější. Už brzy bude nejspíš úplně nejpreciznější a zároveň nejprázdnější. On odchod z kina s pocitem: "Hm, tak mistr vzal zakázku a zpracoval ji poctivě," nesvědčí moc ani o poskytnuté zábavě, natož případné transcendenci. Nejde o filmovou exhibici, ale exhibicionismus. Social Network představuje geniální lidi od počítačů jako dokonale naplňující prototyp nerda, tedy člověka s nulovou sociální inteligencí, kterého nic od počítače nedostane, s tou výjimkou, že mnohem více chlastají a šukají. Mohou sebevědomě a nabubřele žvanit (zdejší Zuckerbeg) nebo být zajíkavě plyšoví (zdejší Saverin - a je jedno, že neprogramuje). Na Harvardu vůbec, zdá se, studuje pouze banda fetujících, mrdajících, chlastajících géniů, kteří pohrdají obyčejným člověkem, leč vymetou každý komín s pěkným okolím - ovšem ta necitlivá banda v mžiku i přes přeplněný společenský život podlehne kouzlu fejsbůku. Obzvláště zrůdným způsobem jsou tu zobrazeny ženy, jež nejsou než kurvy provlhlé od toho, jak si do vagíny neustále strkají jeho "peníze" a "úspěch". S výjimkou Eriky, která má nadzjevně ztělesňovat tu zdravou, nám normálním vlastní opravdovost. Tak se pěkně poplácejme po ramenou a řekněme si: "No jóó, oni jsou možná geniální a mají prachy, ale my jsme stejně lepší jako lidi. Taky šťastnější." Když se to pěkně ozvučí, ohudbí, jezdí se kamerou semhletámhle, hlavně svižně, což se řekne i v střižně a: "Staccatózně žvaň a mel, Zuckereisenbergu!" toto letí, jéje, viďte? Tohle nepovažuji za generační ani žádnou jinou výpověď, ale za podbízivost. *** hvězdy, páč jsem to Fincherovi první půlku filmu žral i s navijákem a teprv pak se udice přetrhla. (02.11.2010)

Za vším hledej ženu. Narozdíl od toho "druhého" Facebooku je tohle nadčasové ve všech směrech, mimo jiné i díky tomu, že v tom o ksichtknížku jako takovou vůbec nejde (to by bylo ostatně poněkud předčasné). Ta tu zastává pouze roli berličky ne nepodobné roli wrestlingu ve Wrestlerovi. Mám neodolatelnou chuť zakliknout "To se mi líbí". (28.10.2010)

Tam, kde iní režiséri skúšajú svoje limity, si David Fincher v klídku maľuje obrázok definujúci dokonalosť. The Social Network neknokautuje jednotlivosťami, ale schopnosťou tak silne osloviť tak banálnym príbehom, ktorý sa môže v menšej verzii diať i teraz na každej druhej univerzite. Je to formálne najskromnejšia, ale obsahovo najhutnejšia fincherovka, ktorej najsilnejším momentom je záber na hlavného hrdinu, ktorý získal i stratil všetko. Konverzačka, vzťahovka zo školských internátov, ktorá americký sen nového tisícročia neoslavuje, ale poukazuje na cenu, ktorá sa zaň platí. Bez náznaku sentimentu či obhajovania pozitívnych hodnôt – skôr než bych ich obhajoval, poukazuje na ich absenciu. Scénu závodov na vode tak Fincher pojal preto, lebo žiadneho iného tvorcu by na jeho mieste ani len nenapadlo, že si niečo také môže dovoliť. Film JE komerčným ťahom štúdia (nízky rozpočet plus popularita FB rovná sa istý zisk), ale vďaka filmárskej kvalite predstavujúcej ukážkovú „štúdiu charakterov“, a vďaka výpovednej hodnote o konkrétnej dobe a ľuďoch v nej, sa stáva tiež najväčšou kultúrno-filmovou udalosťou od United 93. Za dlhé roky najvhodnejší kandidát do oscarovej kategórie „Najlepší nezávislý film roku“ (Juno, Bokovka, atd...). (06.11.2010)