• triatlet
    ****

    Správně rohatý plakát je asi nejlepší pekelný počin v této pohádce. I když samotný scénář propojil peklo s pozemským světem velice umně, vadilo mi, jak čerti vypadali. Navíc v případě čertovského vyslance Pavla Lišky působilo jeho pitvoření zbytečně. Podobně jako zbytečně naivně přihlouplé chování dalších záporných postav - králových rádců. Na to, jak byli chytří, tak se taky příliš šklebili. Celkově však výprava, charakteristiky Aničky, Filipa, Kvída a hlavně bylinkářky Apolenky byly propracované. "Už ti někdo, Aničko, řekl, že jsi pěkná?" -" Jo, králův šašek. Anče, ty jsi pěkná... Potvora." ´Táňa Pauhofová je vhodně zvolená princezna. Pohádkovost přichází sama a graduje finálovou písničkou Zuzany Navarové. Zajímavý komentář:sportovec.(9.2.2010)

  • WANDRWALL
    odpad!

    Ubohost!!!(8.8.2010)

  • mchnk
    ****

    Původně jsem uvažoval jen nad třemi hvězdičkami, nicméně neblahé tušení, že toto je asi nejspíš jedna z posledních kvalitních pohádek, které lze zařadit, do kategorie kvalit předrevolučních snímků, mě donutila dát jednu navíc. Filmová pohádka je český fenomén, který skutečně v době před rokem 89, znamenal jen a jen kvalitu. Proto si myslím, že každý podobný kvalitně zpracovaný pohádkový počin, je potřeba ocenit a dostatečně si jej vážit. Nejen výborně ztvárněné peklo a mocenské představy lucifera, také výborné kostýmy, skvělí staří známí i mladí neznámí herci, podtrhují kvalitu snímku. Je z toho skutečně cítit pohádkové prostředí. I když humor je občas přehnaně dětinský, čert v podání Pavla Lišky je až příliš herecky uvolněný a celý závěr je trošku uspěchaný, přesto to rád ocením.(14.7.2012)

  • Adam Bernau
    ****

    Čert ví, proč s ním každý obchoduje, třeba za kozlí bobek; proč se mnohému vyplatí lízat Luciferovy křusky. Proč král stále drží šupáckého zloděje jako ministra u sebe. Čert ví, proč peníze mají obíhat tudy, kudy obíhají. Čert ví, proč se během tohoto procesu mění obraz na mincích z králova na ministrův. Čert ví, proč je státní moc rozvrácena, obyvatelstvo pauperizováno, země plundrována. Čert moc dobře ví: buduje NWO a jde mu o duše. Situace krachujícího krále - podobenství. Teprve postupně zjišťujeme, o co tady jde; jaká mocnost stojí za „nevinnou“ korupcí. Pohádka o naší době, o naší zemi. Výkvět z tradice pekla v české filmové pohádce. V silné konkurenci rozhodně patří k nejhlubším i nejvtipnějším. Film se snaží o jistou velkolepost obsahu i formy - a daří se. Zaostává za „klasickými perlami“ v hutnosti výrazu, tahu na branku i kultorodosti vtipu („Anička Kozí nožička“ je přece jen slabší kafe než třeba „Našli, našli?“), rovněž třeba rezignace na ztvárnění marginálních funkčních postav netěší. Avšak důvody, proč chybí pátá hvězdička, jsou tyto: ledabylost sledu a představení jednotlivých obrazů (především v úvodu, rezignace na epično): nic než průměr, šlo si s tím pohrát; rezignace na vyladění dílčích point; a přinejmenším dvojí nelogičnost rozbíjející děj: Azarach nejprve stojí o to, aby Filip pro peklo pracoval (zřejmě chce využít jeho obchodních schopností), načež následuje scéna vyznívající spíš tak, jako by o práci žádal Filip; slibovaný dějový posun se ukazuje být slepou uličkou; a potom králův nevysvětlený obrat v otázce dceřiných vdavek: celá tato záležitost se nakonec jeví jen jako příležitost pro Liškovu etudu (která je skvělá) a pro Holubovou, aby se pak za ním mohla honit (což je slabší). Jalová finální happy scéna odhaluje jinou slabinu vyprávění paradoxně ve svém jediném silnějším momentu, jímž je osvěžení v podobě režiséra na oslu a následný spiklenecký údiv mezi princeznou a Apolenou: ten totiž dává zamrzet, že prakticky zůstala nevyužita jejich součinnost, zvláště na straně princezny, která má všechny předpoklady nebýt pouhou zachráněnou kráskou; jakkoli děj pohádky vypadá komplikovaně, vše je vyřešeno jediným separátním aktem: že Filip vstoupil do služby a že se mu podařila jedna lest; nic z ostatního není pro šťastný výsledek relevantní. Pojetím myšlenky a jejím rozpracováním se však této pohádce vyrovná málokterá, přičemž sympatičností a inteligencí projevu spolehlivě předčí všechny mnou viděné konkurentky posledních dvaceti let. Obzvláště silnou stránkou jsou – vedle detailně rozpracovaného myšlenkového konceptu – solidní vtipné dialogy a skvělá ztvárnění jednotlivých charakterů, kupodivu nejen těch záporných. Bylinkářka Janžurová jako ideologická diverzantka, k níž čerti chodí fetovat kytičky, je skutečně krásná paní Sedmikráska. Její pomocnice – půvabná vkusná inteligentní princezna se slovenským přízvukem, ach. Dokonce i sladký pan Dokonalý je v roli hrdiny - zachránce přesný. Pokud jde o jeho společníka, lze říci, že v Čert ví proč je precizně zvládnut motiv, který kazí pohádku Nebojsa – totiž postava špatného kamaráda; pozorovat tohoto self-made-zmrda na každém stupni jeho kariéry z pocestního zlodějíčka ve faktického vládce země, už už sahajícího po koruně, je smutný zážitek: také on je přesný. Jaký rozdíl mezi ním – šaškem a imponující postavou původního šaška! Jak snadno odstavuje ministra – přicmrndávačského strůjce obecného marasmu! Snad jenom pan král je poněkud nevyprofilovaný, což naštěstí zachraňuje Somrův projev; na druhé straně lze mít za to, že „nevyprofilovanost“ k této postavě patří. Horší je to s ministrovou manželkou, která zde působí jen jako přihlouplá komická vložka, což je škoda, neboť i tato postava cosi symbolizuje: luzoidní smetánku vyžívající se v bezsmyslné pseudoesoteričnosti (chce vypěstovat z husy labuť, užít si s čertem a kdo ví, co ještě; všimněme si, že svým způsobem sahá do oblasti, v níž se suveréně pohyuje Apolena). Naopak skvělou vložkou jsou Koubek s Hrzánovou (ale i Navarová při titulcích). Zmíněný koncept je tedy zpracován v klasické pohádkové struktuře (král a království ve fatální situaci, zlý ministr, z daleka přicházející mladý zachránce provázený špatným společníkem, krásná princezna, proti temným mocnostem pomáhá dobrá bába kořenářka), kterážto struktura je ovšem pojata vskutku postmoderně; upozorním jen na to, že „bábou kořenářkou“ zde není polomagická stařenka, nýbrž žena ještě plná života, představitelka „alternativního životního stylu“. Ostatně čert dobře ví, proč na Apoleninu zahrádku jeho moc nesahá. Apolena je „mocnost“ – peklu je nebezpečná, s Luciferem si může hovořit, kdy se jí zlíbí a on ji také respektuje jako důstojného protivníka (kdežto svým spojencem ministrem otevřeně pohrdá). Impozantní složkou této pohádky je právě pojetí pekla a jeho působení (a propadnutí peklu - viz hrdinův otec), hrdinova služba u Lucifera a hlavně Lucifer sám. Nejen excelentně zahraný (a namluvený), ale konečně opravdu myšlenkově hlubší, morálně zajímavé, formálně přesvědčivé pojetí arcisatanáše. Je tak imponující, že je skoro až sympatický, přesto je tady jasně představen jako zosobnění Zla. Přitom nelze nevidět konzistentní odstupňovanost čertů: liškoidní dement Urugal, mafiózní kšeftař Azarach i superkmotr Lucifer (všimni si biskupské elegance jeho oděvu) jsou zřetelně téže substance, jen vždy na diametrálně vyšší úrovni. Všimněme si též blahosklonného sebevědomí pekelníků („Dočkáš se“ nebo „Teď ještě nemusíš vlastní krví“), kteří vědí, že jim nic neuteče. Ještě geografickou poznámku: Pochybuje-li kdo, o které zemi pohádka pojednává, mám pro něj jeden dialog („Tohle že má být pro krále? Leda tak pro dobytek.“ „Pro ministra vaříš taky.“) a jeden botanický název: Lysohlávka česká.(22.2.2012)

  • Dr.film
    **

    Čertovské pohádky mám rád, ale nemůžu si pomoct tady to bylo neuvěřitelně nezáživné. I přes krásnou výpravu a dobře vybraným lokacím, nemá tento snímek, ani za mák pravé pohádkové atmosféry. Chyba tkví ve scénáři, který si měl projít ještě alespoň dvěmi verzemi a naprosto rutinně odvedeným režisérským postem. Jako by byl celí film pod Romanem Vávrou jaksi nucený a to se bohužel odráží i na jinak skvělých hercích, kteří zde dosahují obyčejného průměru.(25.12.2004)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace