42. ulice

Snímek, který definoval moderní filmový muzikál. Dnes už bohužel nekoukatelná nuda s otřesnými herci. Důvodem pro mé hodnocení jsou jen dvě věci. Především důležité místo mezi milníky světové kinematografie (pokud vám uniká formální stránka, zkuste si vzpomenout kolikrát byla později zopakovaná fabule 42. ulice o dívce, co hraje druhé housle, dokud jí nenadálá událost nehodí do klína hlavní roli). A v druhé řadě je to poslední čtvrthodinka, kdy se hraje samotný muzikál a Bacon předvádí své proslulé kamerové jízdy mezi nohama tanečnic a nadhledy na taneční obrazce tvořené na scéně. Přesto - Never more! PS: V jedné z prvních rolí zde vystupuje i proslulá muzikálová hvězda Hollywoodu Ginger Rogers. (13.01.2010)

Nemám rád backstage muzikály. Ať už je natočí Attenborough (Chorus Line), Fosse (All that Jazz) nebo Lamač s Fričem (Růžovým psaníčkem poznamenaný On a jeho sestra), tenhle typ filmů u mně nemá šanci, ať už je sebevymakanější. 42. ulice má na dobu vzniku velmi vychytanou kameru, k čemu to ale je, když mě příběh nudí. Když už muzikál, tak ať už je barevný a spektakulární (můžete namítnout, že Moulin Rouge i Zpívání v dešti jsou taky backstage muzikály, ale tam příběhová složka daleko přehlušuje fakt, že jde vlastně o přípravu divadelního představení). (30.04.2009)

Štyridsiata druhá ulica je klasický muzikál zlatého veku Hollywoodu. Bohužiaľ ničím nevyčnievajúci. Aspoň z môjho hľadiska, i keď si uvedomujem jeho preslulosť. No bol jedným z prvých, čo mu nikto nezoberie. Lenže prvá hodina je bohužiaľ značná nuda, kde mi tie dialógy nepripadali ani zďaleka tak britké, aké by v žánri mali byť (napríklad ako v Gold diggers of 1933) a zápletka sa až tak bláznivo nezamotáva, ako tvrdí synopsia. Herectvo je značne expresívne, nereálne, ale to k žánru zase patrí. Takže ako mnohí spomenuli, veľa zachraňuje samotné vystúpenie, ku ktorému pochopiteľne po všetkých peripetiách a nepravdepodobných náhodách dôjde. Na druhej strane pri úchvatných horných pohľadoch na tanečnice som začal premýšľať nad tým, kto ich na javisku môže obdivovať, keďže diváci vidia scénu spredu. Iba divák filmový, ktorý si tak ešte viac uvedomí fiktívnosť celého deja. (22.01.2014)

8/10 Hned na zacatek rikam, ze muzikaly nesnasim...vetsinou se jedna o bezduche "videoklipy" s pitomym dejem natazene na neunosnou dobu trvani, kde vsechno slouzi jako vizualni zhmotneni slaboduchym pisnickam. Stejne jak jsem s obavami pristupoval k Singing in the rain, tak i tento kus jsem poustel s obavami. Ale chyba! Dej je sice klasicky pitomy ;]] a rozhodne se nejedna o milostny trojuhelnik tech postav, jak to popisuje obsah nahore, coz o autorovi prozrazuje, ze ten film vubec nevidel... Ale TY DIALOGY! Vyborne jako byva vetsinou prvni pulhodina Hitchovych konverzacek. Postupem casu se i britke poznamky otupi, ale Ruby dokaze se svym sympaticky naivnim zjevem a chlapsky choreografovanym stepem udrzet vysoky standard i po zbytek filmu. Prapredek odporne Kvasky, vyborneho Chorus Line a nedocenenych Showgirls, kde se nastesti moc nezpiva a rozhodne stoji za to videt nejen kvuli kamerove jizde mezi nohama tanecnic. (05.03.2009)

Na 42. ulici jsem zcela postrádal divadelní atmosféru a přitom se tam tak intenzivně nacvičovalo muzikálové představení. Lidé neznalí vlastních jmen se zde němě konfrontovali, reprodukovali slova písní i pohyby tanců, odžívali své nejasné existence a vyvolávali dojem velkého divadelního světa. Každý krok byl však jen úkrokem a od prvních scén se chaotickým děním šířil chlad. Postrádal jsem nadsázku, která by vše zvrhla v travestii, nebo která by, třebas vrcholící milostnou pointou, alespoň nechala explodovat ohňostroj happyendu, či smysluplně vystavěný scénář, který by vážnost, ba osudovost zápletek náležitě vyzdvihl a vpustil diváka do dramatu. Dílčí silné scény, třeba iniciační rozhovor dvou konkurenčních hereček před premiérou (se svou svatební pointou), byly silné, ale až ta závěrečná procházka premiérovou scénou vzkřísila smysly chtivé music-hallu. Rozpaků jsem se prostě nezbavil – a do tance se mi nechtělo. Škoda… (21.10.2017)