Bōkyaku no senritsu (TV seriál)
-
Melody of Oblivion, The
Animovaný / Akční / Fantasy / Psychologický
Japonsko, 2004, 24x24 min
Režie:
Hiroshi NishikioriHrají:
Hōko Kuwashima, Mamiko NotoObsah
-
Ve 20. století vypukla velká válka. Byla to totální válka mezi lidmi a netvory. Po krveprolitích tak ohavných, že je slovy nelze vylíčit, zvítězili netvoři. Mezi lidmi se pochopitelně našli i tací, kteří se s nimi spolčili, a z těch vznikla organizace Svaz netvorů, jejímž prostřednictvím netvoři lidstvo ovládají. Kromě toho, že je třeba netvorům pravidelně dodávat lidské oběti, se však život lidí příliš nezměnil, a tak není divu, že se vcelku lehce přizpůsobili. Proti netvorům a jejich poskokům tak bojují již jen válečníci Mélosu, většinou používají k boji luk a svět brázdí na svých věrných aibacyklech. Válečníci Mélosu jsou jediní z lidí, kteří stále znají (vidí) zapomenutou melodii. Bocca Serenáda, středoškolský student a člen lukostřeleckého kroužku, to na rozdíl od diváků ještě neví, ale i on se brzy jedním z válečníků stane. (yenn)
Ve 20. století vypukla velká válka. Byla to totální válka mezi lidmi a netvory. Po krveprolitích tak ohavných, že je slovy nelze vylíčit, zvítězili netvoři. Mezi lidmi se pochopitelně našli i tací, kteří se s nimi spolčili, a z těch vznikla organizace Svaz netvorů, jejímž prostřednictvím netvoři lidstvo ovládají. Kromě toho, že je třeba netvorům pravidelně dodávat lidské oběti, se však život lidí příliš nezměnil, a tak není divu, že se vcelku lehce přizpůsobili. Proti netvorům a jejich poskokům tak bojují již jen válečníci Mélosu, většinou používají k boji luk a svět brázdí na svých věrných aibacyklech. Válečníci Mélosu jsou jediní z lidí, kteří stále znají (vidí) zapomenutou melodii. Bocca Serenáda, středoškolský student a člen lukostřeleckého kroužku, to na rozdíl od diváků ještě neví, ale i on se brzy jedním z válečníků stane. Komentáře uživatelů k filmu (2)
-
Subjektiv
Než se pustíte do čtení tohoto komentáře, prostudujte si nejdříve yennův, neb se na něj částečně odkazuji. Abych ze sebe dostal, co mi dalo sledování Melody of Oblivion, nemohu se vyhnout pokusu o jakýsi výklad, který tu bude uměřený, aby v další chvíli přeběhl do říše diskutabilna a nakonec se možná propadl do království čiré fantazie. Vy, kteří sami rádi objevujete výklady ničím zcela neovlivněni, jste tedy varováni, ostatním slibuji, že závažnější spoilery se snad nevyskytují neoznačeny. Čímpak asi začnu? Jevištěm... Svět MoO někdo zručně vybalancoval na pomezí naší každodennosti a fantaskního šílenství. Děti chodí do školy, dospělí do práce, po silnicích jezdí auta a autobusy, nakupuje se v obchodech, přespává ve stanu či v hotelích... a tajně se monstrům obětují děti, lučištník bezchybně se trefující prý nechápe ducha lukostřelby, do hotelu přichází yennem zmíněný zástup obřích mimin, ulice se vyprázdní, když městem hladově kroužící světlo majáku přejde z bílé do rudé, nenáviděný chlapec chrání občany tím, že ucpává díru v přehradě plné slz dětí svojí rukou a před (ne)spaním se počítá: "Jedna elektronická ovečka, dvě elektronické ovečky, tři elektronické ovečky..." A přece, jak už to tak bývá, i přes tyto prvky - symboly, "lákadla" či zcizující elementy - věříte, že MoO vypráví o tady a teď. O tady a teď cizím, o tady a teď divném, o tady a teď mechanickém, o tady a teď uniformním, o tady a teď odlidštěném. O tady a teď v němž duše i přes, nebo možná právě pro technologický pokrok úpí. Vždyť ti, co spatří monstra se mění v loutky či kámen a agenti Monster Union, aktivně konajících zástupců monster, bojující v obřích robotech si za svá sídla volí symboly technologie: automatizovaný maják, monstrózní továrnu, obří přehradu či nádraží. První půle důrazněji než druhá seznámí s tím, proč se dali na stranu monster, co tíží jejich srdce a zkřivilo jejich charakter - agenty Monster Union vidím jako hlavní tahouny série. V anime nebývá zvykem psychologická drobnokresba a přesnost, spíše důraz na jeden motiv, jednu vlastnost, jednu formující událost, bodové, ale o to ostřejší světlo, v MoO navíc zajímavě blikající a kolísající ve výkonu. Díky zvláštnosti světa MoO a zastření této prostoduchosti nočněmůrnou snovostí tento přístup nebudí obvyklý odpor a posměch, ale zájem, napětí a "ohromení divností". Hodně tomu pomáhá hudba, kresba i její rozhýbání... O čem tedy dle Subjektiva MoO je, stručně... Monstra jsou špatnost, kterým někdo podléhá (agenti Monster Union - uniformita, křivda, mechanističnost, necit) a někdo s nimi bojuje (bojovníci Melosu - láska, odhodlání, pevnost, hudba). Ten boj vrcholí na pomezí dospělosti, ale SPOILER - doopravdy nikdy nekončí - KONEC SPOILERU. Ale zároveň je MoO dobrodružný příběh plný akce z netradičního světa, s fantasy válečníky, sci-fi prvky a gulášem z různých mytologií. Když se soustředí na agenty, předčasně vrcholí kolem své půlky, když se zajímá o své hlavní hrdiny (krom odhodlání bojovat nezajímavé puberťáčky) a prostou akci, klesá níž. Bizarnosti jsou nádherné (+), jejich výklad ale mnohdy tenduje k libovolnu (-). Silné ***, hvězda čtvrtá jen prolétla kolem. P.S.: Ale nakonec po dlouhém rozjímání přilétla. MoO je přeci jen originální kousek a umí se v hlavě zabydlet.(1.2.2010)
-
yenn
Zápletka (viz obsah) zní docela tuctově (snad až na ten symbiotický vztah lidí a netvorů?), řeknete si a já mohu jen přitakat. Klesl už jsem tedy tak hluboko, že i průměrným anime dávám vysoká hodnocení? Inu, klesl, ale Bókjaku no senricu průměrná není:-) Že není všechno lejno, co páchne, lze tušit již z první epizody. Nejprve sekretářka po kraťoučkém rozhovoru s jedním z netvorů prožije orgasmus (?), aby se o několik okamžiků později po pohledu na něj změnila v jednoduchou dřevěnou kostru, která má místo hlavy fotku jejího obličeje. A jak se později ukáže, onen netvor jezdí v či na autobusu, jenž může mít podobu malého modelu, nebo běžného prostředku hromadné dopravy, který se od ostatních příslušníků svého druhu liší býčími rohy, býčím ohonem a býčími nohami namísto náprav... Uznejte, že prožít orgasmus díky/kvůli pouhému rozhovoru je prostě divné! Podobných bizarních událostí a motivů je v seriálu mnoho (Je libo hotel, před kterým věčně stojí autobus, z nějž vychází nekonečný zástup mimin s lavory kolem pasu? Či přehradu, do které robotické myšky snášejí slzy dětí z celého světa?) a výrazně jej ozvláštňují. Do té podivnosti zapadají i scény, které by v jiných anime možná působily pouze směšně – těšte se na to, jak jedna z válečnic Mélosu „nabíjí“ své šípy. Nebo na Bio Concerto. Nebo na krávy! Za těmi kravami jistě něco vězí. Vždyť zkratka anglického názvu anime je shodná s japonským kravským citoslovcem! Znamená to, že Bókjaku no senricu dělá z diváků krávy? Nebo je kravám určeno? Obé mi přijde jako mó, mó! (A leckdy je to audiovizuální paráda.) 8/10(15.7.2009)
