No Impact Man: The Documentary

„Skrz díru tvého pláště vidím tvoji ješitnost.“ Myslel jem, že to bude dokument o přírodě, a zatím to je exhibice jedné dost nudné newyorské rodinky, z níž asi vůbec nejhorší je manželka, ničím výjimečná čtyřicetiletá žena, která ráda na kameru vypráví, jak hrozně je závislá na nakupování oblečení a koukání na televizi. Cokoliv, co hlavní protagonista dělá, neodůvodňuje ani tak tvrdými fakty, jako svými pocity („Recyklace plastů není tak dobrá, jak všichni říkají.“). Mnoho věcí je nelogických (rodina odmítá jezdit metrem, protože zanechává ekologickou stopu, zato vlakem jezdí), zcela nulového vlivu na životní prostředí se stejně nelze vyvarovat (voda, topení, provoz serveru, na kterém hostují svůj blog...). A pokud léta předtím žili tak, jak říkají (naplní velkou popelnici za čtyři dny!), je jeden rok s téměř nulovým vlivem jen vylepšení průměru. Troufnu si říct, že já jsem člověk ekologičtějí, ale netrpím potřebou to všem ukazovat na plátně. Dokumenty jako Food, Inc., Earthlings, Unconvenient Truth atp. jsou podle mě o dost užitečnější. (05.06.2013)

Zřejmě nejtěžší rok, kterým si rodina Colina musela projít. Nicméně jako celek mi to přijde nedotažené do konce z hlediska dokumentárního. Bylo poznat, kdo si co odnesl, jak se během roku měnily názory a jak /manželka/ začala přemýšlet o určitých věcech jinak, ale celku něco chybí. Kruh nejspíše uzavře kniha! (27.08.2011)

Žít jeden rok ekologicky v centru New Yorku rozhodně není lehké, z toho půlku dokonce bez elektřiny. Červi se postarají o zbytky, komunální odpad prakticky žádný, žádný toaleťák, nové oblečení a dovážené jídlo atd. Pro někoho blázen do toho zahrnul i manželku, která nemá ani ráda přírodu a přeci se z ní vyklube zelená, a dceru, co ještě neumí pořádně mluvit. Ač mě ten dokument zaujal, tak budu pokrytec a do něčeho tak razantního se nejspíš nikdy nepustím (,i když jeho poselstvím není taková změna a nic z toho nevnucuje). (20.01.2010)

Film vidím cca 8 let po jeho vzniku a dost by mě zajímalo, jak si teď ona rodinka stojí. Z ostatních komentářů mi tak nějak vyplývá, jako by jejich pisatelé neposlouchali samotné protagonisty filmu. Ani jeden z členů rodiny si nečinil právo na nejobjektivnější náhled na celou problematiku. Během celého filmu samotný autor zdůrazňoval, že je to jeho vlastní cesta. A proč ne. Každý si k této změně životního stylu může dojít skrze různé vlastní lapsy a kolapsy, a to, že o tom natočí film, proč ne... Každý člověk si v tom může najít to své. A kdybychom všichni udělali aspoň jednu věc z toho, co udělala ta rodinka, budou to aspoň malé krůčky k těm podstatnějším, které snad jednou dovedou celý systém k udržitelnosti. I to, že autor začal sám spíše z vlastních experimentálních důvodů bez hlubší motivace, nevidím na škodu, protože během celého filmu je čím dál tím jasnější, že se k oné hloubce nějak prokousává. A jeho žena též. Takže film lze spíše považovat za osobní sondu do života jedné rodiny, která se pokusila změnit své zažité životní stereotypy, a to s otevřeným koncem... (22.01.2017)

Veľmi oceňujem rozhodnutie tej rodiny, no myslím, že by som to dokázal lepšie. Oni išli len cestou toho, aby mali čím najnižší až nulový dopad na prostredie, no to sa musí dopĺňať s osobným presvedčením, so sebestačnosťou, s nezávislosťou, s bojom proti korporátnemu kapitalizmu a treba deň odo dňa tento spôsob vylepšovať. Tu to nenastalo, bolo to viac o pocitoch účastníkoch ako o konkrétnych detailoch, kde život zmenili, veľa nám zrejme bolo zatajené, nielen ohľadom porušení pravidiel, či hádok. Bol to len pokus, samozrejme že niekde na dedine v Izraeli by ste to dokázali možno doviesť do úplnosti, no aj to je otázne, lebo aj tie solárne panely sú v súčasnosti nedokonalé, mnohé polia, kde sa pestujú organické plodiny, bez genetických modifikácií sú infikované z iných polí, niektoré veci zas treba dopraviť, proste je to problematické a nežijú tak ani mnohí ochrancovia prírody, ale postupne ľudia nachádzajú a vymýšľajú spôsoby a veci, aby sme mohli prejsť k tomuto správnemu životu súžitia s prírodou, bez toho, aby sme sa cítili obmedzovaní. Najväčší problém je stále energia, napriek tomu, že už nie pre jednotlivcov, ale skôr pre skupiny ľudí, tu to napríklad ešte nezvládli jednotlivci, no vidno, že to malo otvorený koniec, že s tým nesekli, ale sa im to zapáčilo a mienili to vylepšovať, lebo v New Yorku zo dňa na deň takto zmeniť život je komplikované a nejde to ľahko. Je to inšpiratívny dokument, ktorý si môžem zaradiť k mnohým iným, no bolo to len také jednoduché, veľa vám to nedá. (03.06.2013)