Auto*Mat

Film plný čůráků. Po 20-ti minutách jsem vypnul ale jednou to dokoukám, dneska na ty lidi nemám nervy. Jezdí na kole pomalu v protisměru, blokují dopravu transparenty a vykřikují, že nic špatného neudělali (já jenom držím klacek, ten mohl být klidně od bláta). Toho co jel na bruslích mohli benga rovnou sebrat, páč je klasifikovaný jako chodec, na silnici nemá co dělat. Kdyby policisté znali zákony a nenechali se ukecat nějakou zavšivenou, neúspěšnou, nevyrovnanou nulou tak nemuseli být za debily i oni. Musíme být trochu agresivní, musíme být hluční a musíme být vidět aby si nás všimli. Jo, něco takového si říkají i teroristi. (14.07.2011)

Já od toho teda nečekal vůbec nic - o to víc jsem byl překvapen, jak na mě časosběrný dokument Marka Marečka o působení občanského sdružení Auto*mat zapůsobil. Pojednává prakticky o tom, že automobilová situace v Praze je katastrofální, lidé by měli více využívat MHD či kola. Nejedná se o žádný vybroušený šperk, ale vzhledem ke své tématice a vyobrazení české politické vrchnosti (a to bezpartajně, přestože většina aktérů byla z ODS, nezáleželo na tom) se jedná o velmi svěží záležitost. Příjemná hudba, zajímavé hrátky s * a provokace (tuning sraz či návštěva Škodovky, resp. jejího vysokého vedení). Nejlepším kouskem pak je, jak jsem již psal, ukázka chování některých politiků. Pavel Bém opět dokazuje, jaký je populista.. a ještě šikovný, když si z uzavření Smetanova nábřeží hezky namastí kapsu (a v tomto duchu pokračuje i bez působnosti Auto*matu), před kamerou se chová jako největší kámoš, ale když dojde na řešení podstatných otázek, žádá o jednání mimo záběr. O Topolánkovi ani nemluvím, ten netušil, o čem mluví. Co dodat? Snad jen ****. :) (09.04.2010)

Je sranda, jak je existence názoru okamžitě považována za demagogii. Jste líní a neumíte se s názorem, třebas kriticky a nesouhlasně, vyrovnat? Nebo jste prostě jen sráči, co mají z názorů bobky? Vážně by vám vyhovovala pohodlná beznázorovost, která divácký mozeček nebude otravovat prací? Mě asi ani ne. Proto je mi milejší film s názorem, byť vyhraněným, se kterým je nutno se popasovat, než neangažovaná, ergo nesmyslná tzv. objektivita. Obzvláště, má-li postoj zajímavě a smysluplně podložen, což zde platí alespoň do takové míry, aby bylo možné vzít ho vážně. (26.07.2011)

Myslím, že největší výzvou dokumentaristy je pojmenovat problémy, u kterých máme za to, že jsou součástí přirozeného vývoje a nedá se s nimi tedy nic dělat. A přesně tohle se Martinu Marečkovi daří. Navíc ona spalující sebeironie a zaujatý pohled na věc je v celém dokumentu stejně tak sexy, jako jeho hračičkovské používání hvězdiček. Automat je tak především hořkosladkým pojednáním o aktivismu a jeho limitech. (16.04.2011)

Pro Kmotra: Dokument Martina Marečka představuje velmi vhodnou prezentaci tolik kontroverzního tématu. Neutváří žádnou zaslepenou agitku, ale nabízí nám svůj pohled na danou problematiku. To, že ve filmu vystupuje sám režisér a obhajuje tu své činy a názory hraje velmi podstatnou roli. Problematika automobilismu ve městě není nahlížena žádným objektivizujícím způsobem, který by mohl tíhnout k (ne)vědomému ovlivňování diváka. Takto se dozvídáme, co autora vedlo k jeho činům, a pokud s ním v něčem nesouhlasíme, dostáváme se do konfliktu s jeho osobou, nikoliv do konfliktu já vs. automobilismus. Téma režisér nahlíží i s určitým nadhledem a ironií a tak budí v divákovi úsměv nad nesmyslností některých argumentů. Důležité ale je, že tato komika je pouhým doplňkem hlavního sdělení a nepoutá na sebe takovou pozornost, jako tomu bývá u dokumentů Klusáka a Remundy. Ať se sdělením tvůrce souhlasíme, či ne, je velice sympatické sledovat osobu režiséra reálně angažovaného do tématu svého filmu. Jediná škoda je závěr dokumentu, na němž je vidět určitá ztráta motivace a nadšení, která způsobuje až příliš neurčité zakončení celé dlouholeté snahy. (23.11.2012)