Vyprávěj

Hodnotit budu až skončí seriál, narozdíl od haterů, kteří tady udělují hodnocení za jednu epizodu nebo dokonce dvacet minut. Bohatě obsazený seriál, vypadá to solidně autenticky, sice by se to dalo trochu zredukovat, ale je to příjemný nenáročný seriál. Dokonce se najde v každé epizodě pár důležitých informací o minulém režimu - úplatky v nemocnicích, zasedlý komunistický funkcionář, pravidla zařazení do společnosti.. o to v retro seriálu taky jde a tady to nechybí. Jediné, co mě vysloveně irituje, je hudba sprostě odvozená ze Zoufalých manželek... proboha proč? Co takhle radši použít dobové hity? (30.01.2010)

Jasný odpad! Není co řešit. Jeden díl = krátký článek a utrácet čas sledováním tolika minut, kde se děje tak málo z dějin "běžné" socialistické rodiny? A jak se snaží tvářit, že žili jako mučedníci, což od většiny herecků je velice komické, protože sloužili vždy kdekomu. Ale když to někomu nevadí, tak ať si jich váží. (03.04.2011)

ACHTUNG! SPOILERS! "Náš svět promění se hned, když zavřeš oči..." Ono se řekne ostalgie, ale jde o to, zda to není jen pouhopouhý starý dobrý sentiment. Jde o to, že ne vše o československé minulosti se dá takhle šmahem zavrhnout. Pro totiž mluví to, že pokud by si chtěl někdo se slzou v oku zavzpomínat na ideální časy socialismu, nemá nárok, jelikož vyváženost situací a postav je v tomto díle takřka na jedničku, což mě překvapilo úplně nejvíc. Postavy jsou životné, vyvíjejí se, většinou nedělají nic, co by bylo v rozporu s nimi samotnými a až na výjímky se vyhýbají plakátovému zobrazení určitých typů. Po technické stránce je to sice klasický, nikoli však laciný český seriál. Spíš negativně na mě působila jen velice urputná snaha zachytit dobové reálie od závěsu v koupelně až po lokomotivu a pak vyprávěcí monology (proč byl obsazen Vojta Kotek, kvůli popularitě?), které buď opakovaly již viděné, anebo vše zbytečně zdržovaly, popřípadě obojí. Takže žádná tragédie. Vše se ale změnilo po roce 1989, pomalu a tiše, seriál přestal vyprávět a začal jen zobrazovat, postavy nereagovaly na události, ty kolem nic pouze propouvaly v dobových zprávách, jako by se jich netýkaly, lidé, u kterých by tato změna byla nevíce křiklavá (Tonda), byli pro jistotu uklizeni pěkně mimo naši republiku, popřípadě zemřeli (babička). Obětní beránek se udělá z Franze, chce to jeden exemplární příklad, pěkně počesku. Celý projekt končí sčítáním jablek a hrušek (objektivní historie a osobní vzpomínky) a tatíkovskou spokojeností, jak jsme si to všechno začali báječně psát, takže jsme s minulostí vyrovnáni. Tím pádem je koncept na začátku sympatického projektu celý porušen a seriál se stává z velké části dost zbytečným. Že je to velká škoda, zjistíme, obávám se, za hodně dlouhou dobu. 50%. (11.07.2013)

Přestože mě kdysi na začátku kariéry tohoto seriálu absolutně nebavil první díl a nějaký další, který jsem kdysi viděla, tak jsem se rozhodla přehodnotit svůj názor. Díky dnešním možnostem videí na youtube a podobným věcem to nebylo ani natolik složité. Ještě mě sice čeká docela dlouhá cesta, ale seriál se mi na české poměry dost líbí. Čím to je, že lidé z naší země umí dělat převážně podobná díla týkající se historie naší země? Většinou to jsou zásahy komunistů do běžných životů občanů apod. Líbí se mi ta babička(i když herečku Ninu Divíškovou jsem nikdy moc nemusela), která je absolutně proti bolševikům. Inu záleží na seriálu jak se mi bude do budoucna líbit, ale zatím je to na české poměry docela kvalitka. (15.07.2013)

Upozornenie: videl som len zopár dielov, nikdy nie celých, sledovaných občasne a mimovoľne, popri inej činnosti. Ale aj tak si viem predstaviť ten výsledok: 115 x 52 minút = temer sto hodín čistokrvného hnusu! Počínajúc retro nasvietením a kostýmami, ktoré akoby vypadli z nejakého rozjuchane premúdrelého muzikálu (napadajú ma Hřebejkove Šakalie roky). Pokračujúc snahou o rekvizitové navodenie dobovej atmosféry, vyznievajúcej však ako napudrované potemkinovské dediny. Namiesto zažranej štátnokapitalistickej normalizačnej špiny naondulovano vymydlená a farbami žiariaca faloš. Konzultované s historikmi to môže byť tisíckrát s použitím autentických predmetov, no ak chýba dobová všadenavôkol prevládajúca šedivosť prostredia je to o ničom. Toľko slov venovaných forme! Forma však prevláda, autori sa sústredili na vykreslenie doby cez predmety a architektúru interiérov, príbeh je druhoradý. Ale keď som pri ňom, scenár postráda dynamiku, dramatickosť aj humor. Disident do každej rodiny nechýba. Nuž čo, každá doba potrebuje svoj ideologicky vyprofilovaný balast. Tu, zodpovedajúc dobe, ide o myšlienkovo vyprázdnený, ale prácne naaranžovaný výkal, oboznamujúci s mladosťou a bežným životom našich rodičov a prarodičov. Normalizátori mali Honzu Zemana, dnešný režim Honzu Dvořáka. (22.08.2013)