Poslední neděle

Hned v úvodu se dozvíme, že "Tolstoj je nejslavnějším spisovatelem na světě". Ano, pokud bychom mluvili o románu "Vojna a mír", dalo by se souhlasit s tím, že je to "román románů", povídky jsou také vesměs velice dobré, u Anny Kareninové je to však už slabší a Vzkříšení je více méně jen proklamativním dílem.... Ostatně Jay Parini, autor románu "The Last Station" (1990), tj. filmové předlohy, je Američan - a jak známo, Američané vidí všechno (zvláště Rusko) poněkud jinak; a také, když konec není happy, musí být alespoň sentimentální (jedna hvězda dolů). Dík mu ovšem patří za to, že opět rozvířil tolstojový kult, který žije právě především z víření. I když bych se s románem srovnával asi obtížně, s filmem se srovnám snadno. Zřetelně viditelné a přehledné vztahy, však mohou klamat. Poměrně nejzřetelnější je vztah manželů Tolstých (především z dopisů a dokumentů, i když beletrie jej dokáže docela zajímavě zapouzdřit); ostatně jde o archetypální vztah starých milenců, z nichž se jeden rozhodne jít svou vlastní cestou. Kdysi mě zaujala propagace pohlavní zdrženlivosti (jak u Tolstého, tak u Ghándího); oba však, když to na ně přišlo, šli za manželkami, které už s "cudností" byly smířeny. Složitěji se vyvíjí vztah mladých milenců (Valentin a Máša). A ještě složitěji (nedomnívám se, že byl dosud ve všech důsledcích pochopen) vztah Tolstého a Čertkova (sám v něm vidím analogii vztahu Krista a Pavla, přestože se nepotkali - ano, nepotkali se skoro v ničem. Pozn. 1.: A kam tak pozdě vyrazil LNT? Do bezdomoví? Nebo domů, na Kavkaz, kde prožil nejlepší léta svého života? Pozn. 2: Snažil jsem se něco víc dozvědět o tolstojovské komunitě Teljatinka, ale zatím se nedaří. Našel jsem zatím pouze Pariniho román v italštině. Pozn. 3: Tuto krátkou recenzi věnuji Sofii Panteleitové (Chemniitz, Německo), která byla celý život věrnou "tolstojkou", i když její velké přání, navštívit Jasnou Poljanu, se jí nesplnilo; před třemi lety zemřela na nevyléčitelnou nemoc. (08.02.2018)

První polovina příjemně ubíhá a krásně se na ni dívá, avšak jakmile je upozaděn (či vlastně téměř vypuštěn) vztah Valentina a Mashy, celá druhá se polovina se stává pouze rozbředlou snahou o děj, kterou drží nad vodou pouze fantastická Helen Mirren, která si svoji Oscarovou nominaci nepochybně zasloužila. Kdybych se měl rozhodovat v rámci tohoto filmu, nominaci bych přidělil spíše McAvoyovi, než Plummerovi, ale to by už byla jiná kategorie. (23.07.2010)

Filmová adorace Tolstého i obžaloba toho, co se se správnými myšlenkami může stát ve špatných rukou...Film o dětinském idealismu, hloupé naivitě, ale také falešném puritánství a zištné sobeckosti...A jistá naivita a nepřehlédnutelně okázalý umělecký záměr se táhnou celým snímkem, který ale bohužel spíše prázdně memoruje a se mnou se zcela emočně minul...A na Tolstého romanopisce v tomto scénáři raději zapomeňte...McAvoy, Mirren a Plummer samozřejmě silným hereckým trojúhelníkem... (13.07.2010)

,,KEBY SOM MAL ŽENU, AKO STE VY, VYSTRELIL BY SOM SI MOZOG Z HLAVY! ...ALEBO BY SOM ODIŠIEL DO AMERIKY." __ Dlho som čakal aby som si mohol pozrieť tento film. Najvýraznejším dôvodom bola skutočnosť, že môj obľúbenec Christopher Plummer tu bol až na staré kolená prvý krát nominovaný na Oscara a predovšetkým som bol zvedavý na jeho výkon. I keď je rozhodne hlavnou postavou filmu Tolstého žena Sofia, povedal by som, že Plummer tu rozhodne nehrá druhé husle a na rozsah jeho postavy mi je skôr divné, že nebol v hlavnej kategórii, ale vo vedľajšej. I keď samozrejme určiť dominantnejšieho mužského hlavného predstaviteľa je tu troška problém. Pokiaľ ide o samotný film je pravdou, že z tempa tu rozhodne rozviate vlasy mať nebudete, na druhej strane, keď je raz taký obsah, nie je čo riešiť. Skôr mi vo filme chýbalo lepšie vystihnutie zemitosti a ruskej nátury. Avšak absolútne fantasticky sa na film pozerá od začiatku Tolstého poslednej púte až po jej koniec. Keď umiera je vidieť, že odchádza skutočný velikán a aj osobne som skoro zaňho uronil slzičku. Práve pri konci som uvažoval o plnom hodnotení, no to by taký musel byť celý film, nie len posledných 30 minút. (194. hodnotenie, 27. komentár k filmu) (06.01.2011)

Jsou dvě věci (vedle stopadesáti dalších), pro které mám slabost: široká ruská duše a anglický humor. Že se tyhle zdánilvě protichůdné veličiny dají zkombinovat, aniž by to mělo za následek výbuch, je pro mě sice překvapivé, leč pravdivé. Výsledkem je příběh ne právě nabitý zvraty, ale o to intimnější ve vztahu k divákovi, který je ochotný přistoupit na pomalé tempo a ukecaný děj. Ovšem ty kecy se poslouchají jedna báseň, obzvlášť vezmete-li v úvahu, že jsou výborně napsány a návdavkem pronášeny ústy skvostného Christophera Plummera, jedné z nejlepších hereček současnosti Helen Mirren (když seděla v posteli, kokrhala a smála se, vypadala dočista jak malá holka) nebo sympaťáka na hákrátomegakvadrát Jamese McAvoye. Tohle pohlazení na duši mě nadchlo a navíc vzdělalo, páč o sklonku života jednoho z mých nejmilejších spisovatelů jsem ke své ostudě dosud nevěděla zhola nic. Však ani Tolstoj není bez chyby, že... (30.08.2010)