Indiana Jones a nástroj osudu

Poslední rozloučení s mužem, kterému žádná poušť nebyla moc žhavá, žádná džungle moc hluboká a žádná hrobka neproniknutelná. Kritický i finanční neúspěch značí, že vzpomínání na staré časy se už nosí v úplně jiné podobě než dříve a nekonečná nostalgie nemůže fungovat. Na mě ano, protože každá narážka na předchozí díly ve mně zavibrovala na správném místě a opravdu vážné momenty, které Forda nechávají hrát minimalisticky a přitom až tíživě dokonale, zaklínají dějové i divácké oblouky trvající několik dekád. Netvrdím, že jde o bezchybný díl, protože po brilantním úvodu se děj kolem průvodu povážlivě zastaví a naplno odbrzdí až v poslední třetině. Tam je nám ale darováno tolik překvapení kombinovaných s klasickým hollywoodským spektáklem, že se mi na výtky k předchozím minutám ani vzpomínat nechce. Pocit loučení s nejprvotnější podobou Indiana Jonese je tak hořký, protože mám najednou pocit, že pět dobrodružství je málo a vědomí, že jde o konec úmyslný, mi příliš nepomáhá. Zůstávají zavřená vrátka a kvalitní dobrodružný film, jakých v takhle upřímné podobě nezbývá mnoho. (07.07.2023)

Not great, not terrible. Když se při startu bleskově vracíme do druhé světové a oficír Wehrmachtu svítí do tváře okatě digitálnímu Indymu, který mžourá očkama všude jinde než kam má, je to trochu scary, ale naštěstí se po pár minutách ten vlak (doslova) přece jen pomalu rozjede kupředu a dočkáme se i pár vtípků, solidní akce a nápaditých lokací. Ta urputná snaha tvůrců ctít unikátní retro-dobrodružný koncept celé ságy je okatá na každém kroku, ale ne vždy úplně nutná a vhodná. Klobouk dolů před Fordem, který na osmdesátníka dělá neskutečné kousky. Na druhou stranu chápu, že tenhle film v kinech nejspíše propadne i kdyby se Indy stavěl na hlavu. Protože pro mladou generaci je to příliš nezajímavý, neaktuální, generický příběh vycucaný z prstu a staří pardálové si raději pustí The Last Crusade, která se nemusí snažit vracet se ke kořenům, protože ona je ten kořen. (15.07.2023)

Kdo minule rozdýchával létající talíř, tomu může na konci pátého Indyho nepěkně zaskočit, ovšem pro mě byl právě konec možná tou nejzajímavější částí. Film rozhodně není špatný, ale citelně, zásadně mu chybí tvůrčí vklad Stevena Spielberga. Nechci říct, že by Indianu Jonese nemohl točit nikdo jiný než on, ale nemůže ho nejspíš točit někdo, kdo to neumí udělat zábavně. Spielbergova vize, nápaditost, smysl pro napětí i pro humor, schopnost promyslet scény do nejmenších detailů a podat je přehledně... Nic z toho James Mangold bohužel asi (tak dobře) nedovede. Spielbergovskou atmosféru se snažil navodit hlavně ve výborné úvodní scéně (v níž digitální Indy, ročník 1944, vypadá takřka bezvadně, ovšem hovoří o desítky let starším hlasem a když se v jednom záběru rozběhne po střeše vagonu, je animovaný skoro jako Woody z Toy Story), a pak už spíš ne. Ne že by se na to nedalo dívat, ale nedívá se na to s tím úsměvem. A odlišný přístup je znát i na práci s výbornou hudbou Johna Williamse, která je u Spielberga obrazu rovnocenným partnerem, zatímco tady ho spíš podpírá. Celou dobu jsem si zkrátka říkal, jak by to asi vypadalo, kdyby tenhle film režíroval Steven Spielberg. Vzpomínáte si na tu ani ne pětiminutovou scénu z Království křišťálové lebky, která začíná rvačkou v baru a změní se v auto/moto honičku na silnici a v kampusu? Vlastně ani jedna scéna z Nástroje osudu není tak dobrá, a to je děsná škoda, protože jinak je tu všechno, co tu být má. Harrison Ford pořád hravě prodá každý pohled, každou suchou hlášku, každou emoci, Phoebe Waller-Bridge je kouzelná, Mads Mikkelsen je sice asi nejslabší záporák ze série, ale když ona ta laťka byla tak vysoko... Nakonec nejdůležitější myslím je, že chci Indianu Jonese a nástroj osudu vidět znovu.____P.S. Napodruhé, když už člověk víc, co (ne)čekat, to bylo ještě lepší. Pořád ne skvělé, ale už bez velkých rozpaků. (29.06.2023)

Tak nám Indián Jonáš naposled a z posledních sil zapráskal bitchem, přičemž se jedná o pompézně natočenou, vcelku zábavnou a poměrně vkusně vyseknutou poklonu originálu, ač v podobě řádně exhumačního gerontoporna. Vkusně vyseknutou poklonu, která v prvních třech čtvrtinách zasloužila hustě prostříhat, protože nekonečné a k prdeli hostilní infantilní honičky pošly na otravnost někdy koncem osmdesátek, a v poslední třetině velkoryse nadstavit, protože se vsadím, že se najde jen málo čumilů, co by toužebně nechtěli vidět, jak Indián spolu s Archimédem dávají spektakulárně na piču Římanům u Syrakus. Vkusně vyseknutou poklonu, u níž mnou při každé scéně přestárlé Fordky i Rysa Gimlise zmítal neochvějný pocit, že v nich každou chvíli něco osteoporoticky křupne, kornativně hrkne nebo se vynoří Rákosniček, načež je budou muset pracně doglumovávat. Čas holt nezastavíš, a klobouk dolů, že to ti dědci docela udýchali! Vkusně vyseknutou poklonu, k níž mám jen dvě drobné a jednu gigantickou výtku. Rozhodně není pravda, že počítačová animace humanoidů už vypadá přirozeně, a začátek s omlazeným Jonášem a Mikimausem dost trapně připomínal omalovánkové intro k nějaké zasrané hře. Raději je měli brát zezadu, nahradit podobnými mladými herci nebo vymyslet nějakou jinou nedegradující technickou či scénáristickou vyfikundaci. Obvyklé sympatické a herecky zdatné dítě tentokrát vytěsnil nějaký krajně odpudivý a veskrze prkenný cigoš, silně připomínající juvenilního Mateja Landla. Ano, to je ten malý krpatý zoofil s brežněvovským obočím a homoknírkem, co se tenkrát snažil vyprcat Majku z Gurunu. No a když už jsme u těch sympatií, absolutně nechápu přítomnost pydlooké a křivohubé paní Stěnářové - Mostní v hlavní ženské roli ve filmu takovéto úrovně. Že je to hrozná tlama, na kterou se vám dvě a půl hodiny fuckt nechce moc dívat, to by samozřejmě ani tak nevadilo, ale když ona k tomu všemu neštěstí ještě naprosto brutálně nehraje! A to tak, že velmi! Čili jednu rudou hvězdu dolů za tu obskurní kafilérii, ovšem jinak je to veskrze důstojné rozloučení s legendou, jež rozhodně není takovým zabijákem frančízy jako třetí a čtvrtý nucený počin senilnějícího Štefana, na které je lepší zapomenout, a řadím ji hned za totálně sqělou dvojku a dnes již klasickou a na svou dobu průkopnickou jedničku. P.S.: Pan Hlad má naprostou pravdu, geniální Willamsova kvinta je chytlavější než kapavka, a já si to slavné "nánananááá ná nana" pohvizdoval ještě druhý den ráno na hajzlu. (02.07.2023)

Na Indym (a vlastně všech filmech typu Lara, Lovci pokladů, Šifra atd) se mi vždy nejvíc líbilo to luštění záhad a historie. Člověk se něco přiučil, podvědomě hledal na podlaze pattern nebo skrytou páku na sloupu. Škoda, že v dnenší době se už tohle asi nenosí. Film je zbytečně dlouhý, plný mnoha stejných honiček, jež v určitou chvíli působí dokonce jako parodie. Hlavní postavy jsou až na Harrisona a tu detektivku z CIA otravné a protivné. Obzvlášť "Vombatku" jsem nemohla vystát. Tahle voke marry sue ala lara croft provádějící sportovní výkony jako prvotřídně školený agent byla fakt špatná. Naopak Banderase jsme si užili asi tak 5 vteřin, jeho konec byl debilní (vůbec množství mrtvol je zarážející, to už je jak Angelica. Být kamarád Indyho znamná chcípnout?) a herecké jméno asi mělo nalákat. A to vše jen proto, že scénáristi nedokázali lépe vykreslit zlouna a jeho mini zlouny a tak to řeší klasikou: někoho zabijí a diváci je pak nebudou mít rádi. Nepomohlo tomu ani přehnaně řvoucí kino, takže mě můj 6 měsíční budoucí syn kopal v břiše asi hodinu v kuse, protože "tichých" scén jsme si užili bohužel málo. A poslední zklamání přišlo na konci, kdy opravdu skvělá scéna byla zbytečně rychle ukončena. Staré Řecko by si zasloužilo minimálně 10 minut navíc a méně naprosto nesmyslných keců Heleny. Tak nějak to dokonale shrnul pohled "mistra" který na její proud slov jen nechápave zíral. Já také... Suma sumárum se jedná o kvalitné béčko se skvělým Harrisonem (i hezky omlazeným), které nabídne silnou dávku nostalgie. Kdyby ubralo na akci a nahradilo ji archeologií a šiframi, bylo by to na 5*. (13.07.2023)