Opustit Las Vegas

Myslel jsem, že můj velmi oblíbený Requiem for a Dream co se týče depresivního vyznění a samotné temné náplně dlouho nic nepřekoná. Pak ale přišel Mike Figgis (prvně jmenovaný snímek je sice novější než ten zde hodnocený, ovšem Leaving Las vegas jsem viděl až po něm) se svým neskutečným dílem, a všechny pochyby se mi v hlavě rozplynuly. Po tomto filmu jsem byl z Cageova "hrdiny" tak smutný, že jsem nad základním problémem filmu přemítal ještě další dva dny. Miluji napůl ukrytou filosofii v dramatických snímcích! Ti dva se do sebe šíleně zamilují; oba vidí v tom druhém svůj záchytný bod. Křehké články dlouhého řetězu, který je svázaný s trpkou realitou, a na jehož konci je něco jiného, něco, co ústředním postavám pomáhá přežít, se ale pomalu a jistě zpřetrhávají... Ale počkat: jak pomáhá přežít? ON jí přeci "jasně nastínil", že se rozhodl zemřít - ONA, sledujíc každý den jeho utrpení se sice s faktem smířila (?), ale stejně se k němu jako k zářivému majáku, který je z větší poloviny potopený v alkoholovém moři, neustále vrací. ON vidí každé brzké ráno její mrtvolný příchod domů po práci nejstaršího řemesla na světě... ONA první, co po otevření dveří bytu vidí, je nezvladatelně se třesoucí alkáč... Kdo z nich byl kčertu více zamilovaný? - to je zásadní otázka, která se snímku povedla na jedničku s hvězdičkou. Nejistota diváka. Dvě lidské trosky, které mají jeden druhého, naprosto smíření, a přeci s chutí bojovat. Tak proč, když sebezáchrana nakonec malinko převáží na tu správnou stranu, a dvě šíleně zamilované postavičky si konečně uvědomí svoji sobeckost, proč když je jakési řešení na dosah ruky, proč to nemohlo skončit jinak než... Skvělé drama. (21.08.2009)

Uchlastat se k smrti není zas tak blbej nápad, obzvlášť když s tím rozlejváním pomáhá docela pohledná, byť prodejná, samička. A člověk, který má hluboko do kapsy, nemusí jezdit hned až do Vegas, vždyť v našich končinách umíme stáčet tak výbornou pančovanou medicínu, že stačí mít jen krapet toho štěstí na správnou lahvinku a po půl litru tuzemáku podáme obdobně přesvědčivý herecký výkon, navíc se slepeckou holí, jako Nicolas Cage .. (02.09.2014)

Po skončení filmu jsem zavřel oči a znovu jsem si v hlavě promítal, ten příběh, ty nádherná slova, který dokázala říkat Sera Benovi a Ben Seře, jejich gesta, jejich vzájemný pohledy, zněla mě v uších ta užasná hudba, která začala hrát na miliskundu přesně v ten moment, kdy měla a najednou jsem na tváři ucítil slzy, stékající z mých zavřených očí. Hrozně bych si přál vidět tenhle film v kině, ale ne moderním multikině, ale ve starým biografu s rozvrzanými dřevěnými sedačkami. Kde by bylo slyšet vrčení promítačky, která by pomalu posouvala filmový kotouč s tímhle klenotem ke svému konci. Seděl bych úplně sám uprostřed sálu v jedné ruce láhev whisky a v druhé cigáro, ze kterýho by se dým ztrácel ve světle obrázků cestujících z promítačky na plátno. Seděl bych tam bez hnutí a tiše si prožíval svůj soukromý očistec duše. (28.06.2009)

Z filmu jsem měl pocit, že to snad museli točit abstinenti. Znám hodně opilců, co chlastaj první ligu a tvůrcům filmu bych doporučil se s některym z nich seznámit. Nicolas Cage totiž vůbec nevypadá jako alkoholik. Celou dobu vypadá, že si dal možná pár piv a je tak akorát v dobrý náladě. A když po ránu bez mrknutí oka vychlastá flašku kořalky, tak jedinej efekt je, že se mu přestanou klepat ruce. A potom celej den do sebe láme jednu flašku za druhou a je pořád v pohodě. Při takovym tempu by si přivodil hodně rychle otravu alkoholem. Elisabeth Shue je docela pěkná kurvička, ale její postava je taky poněkud z oblasti sci-fi. Tohle prostě neni film o lidech, ale o mimozemšťanech. Asi to chtělo trochu míň tlačit na pilu a vytvořit trochu uvěřitelný postavy. Pro mě je to dost velký zklamání. (20.03.2010)

„Opúšťať Las Vegas” , alebo ako sa v »Meste hriechu« hľadali dvaja stroskotanci, až sa tým pádom našli, pričom protagonistu Bena Sandersona spoznávam najprv v Los Angeles, ako potenciálneho, hollywoodskeho scenáristu, ktorý ale má jeden zásadný problém, a to konkrétne zrovna taký, vyplývajúci z toho, že extrémne nadmieru holduje alkoholu, čo priam najideálnejšie vidieť už v samotnej, úvodnej sekvencii z obchodu, v ktorom nakúpil požehnané množstvo samých «butiliek» , kedy sa následne ponúkajú iba dve možnosti: „Buď si robí svoje vlastné zásoby, ktoré vydržia aspoň na rok(y), alebo sa skrátka chystá skoncovať so životom, to jest prepiť sa na druhý svet” ? Podľa toho, ako sa správa, že takmer všetky svoje veci popálil, to najpravdepodobnejšie vyzerá asi len na tú druhú alternatívu ? Z práce ho prepustili, na oplátku dostal odstupné, ktoré ale (ne)postačuje na to, aby mohol nasávať úplne každý deň, a tak k tomu ešte predá hodinky i auto, a to som už s ním vo Vegas v plnom prúde, kde stretáva uhrančivú prostitútku Seru, ktorá taktiež »serie« na svoju vlastnú existenciu, i keď nepije, ako dúha, vôbec sa nenachádza v priaznivej situácii, pretože pri vykonávaní « najstaršieho remesla » , nikdy nedokáže(te) poriadne odhadnúť, na koho vlastne natrafí(te) ? Jestvuje akási šanca, že by sa predsa mohol vymaniť z »vlastných sračiek« , ale to už od nej vonkoncom nezáleží, totiž na Bena nemá naprosto žiadny vplyv, i keď žijú v spoločnej domácnosti ? Deň za dňom plynie, ako voda, keď sa čoraz brutálnejšie prepadáva do svojej deštruktívnej závislosti... V podstate je to dobrák od kosti, ktorý by ani muche neublížil, len to s ním ide strašne z kopca. Čochvíľa sa napokon dozviem, ako sa to skončí, či príde (typický) "HAPPY END" alebo sa upije k smrti ?! / Ospravedlňujem sa za niektoré ostrejšie výrazy, ktoré som použil v komentári, ale nedokážem si pomôcť, keďže snímok bol tak neuveriteľne sugestívny a surový, že si jednoducho myslím, že sa k tomu určite hodia. Absolútne si nekládol servítky pred ústa. Zhliadol som asi jeden z najpresvedčivejších stvárnení totálneho »OPILCA-JEDINCA« v histórii kinematografie, a ani sa vôbec nečudujem tomu, že sa Figgisovho počinu neuchopilo žiadne hollywoodske štúdio, pretože by to zrejme bolo pre nich veľmi ťažké sústo, lebo to, čo predviedol Nicolas Cage v hlavnej úlohe, prakticky nemá žiadnej obdoby ! 90. roky boli jeho silnou doménou, kedy som ho považoval za Pána Herca, teraz sa už iba stal karikatúrou samého seba, ktorá ale dokáže možno občas prekvapiť ? To sú nestráviteľné filmy, v ktorých sa momentálne vyskytuje. Zručne mu sekundovala nádherná Elisabeth Shue, ktorá taktiež čelila veľkej výzve svojej postavy, s ktorou sa popasovala viac, než obstojne. Mimoriadne nebezpečný počin, ktorý patrí pod zámok, ale zároveň by ho mali povinne vidieť úplne všetci, ktorí koketujú s ideami Bena Sandersona. (20.12.2020)