Sama v Africe

Je další dusný den v rovníkové Africe a madam Fialová pěstuje na plantáži Tchibo a negry. A povstalci se blíží. Káva dozrála, negři shnili a zdrhli. Madam Fialová je nasraná. A povstalci se blíží. Madam Fialová neváhá. Ve svém obstarožním náklaďáku jede do městečka pro čerstvé negry. Jede a jede. Cestou se ještě staví poklábosit v lékárně. A povstalci se blíží. Madam Fialová to má na háku, protože má za manžela Highlandera. Ten má syna. Mulata z Brazílie. Jede pro něj do školy. Madam Fialová má ovšem taky syna. Bělocha. Tomu z toho horka hráblo a stal se z něj první africký skinhead. A povstalci se blíží. Doma na plantáži se poflakuje nemocný stařec. Je to asi něčí otec. Čí není zřejmě podstatné, s tím ať si lámou hlavu Holky z filmové teorie. A povstalci se blíží. Madam Fialová má štěstí. Nějací čerství negři jsou ještě na skladě. Je čas sklidit, co zasela. Tak si nějakých třicet minut zapražíme kávu. Alespoň si trochu oddychneme od toho strhujícího děje. A povstalci se blíží. Náčelník povstalců je střelený. Špatně ho trefili, diletanti. Válí se v kůlně madam Fialové, tupě zírá a mele kávu. Vlastně pardon, mele nesmysly. A povstalci se blíží. Ještěže mají rádio. Z něj se dozvíme, že vládní milice přebírá kontrolu. A povstalci?? Jo!! Dvě minuty před koncem se konečně přiblížili!!! Opíchali Highlandera. Nožem. Přiblížila se i milice. Opíchala povstalce. Nožem. Náčelník povstalců mezitím klepnul bačkorama. Nevadí, stejně by ho opíchala milice. No a paní Fialová umlátí klackem toho starce, u nějž nevíme, čí to byl otec. Proč? FIN. Dvouhodinová symfonie bestiální nudy skončila a já mám neodolatelnou chuť nakopat té slepici, co to natočila, do intelektu a rozmlátit jí kameru. (18.05.2011)

Zlatý Lev - výběr (18.12.2009)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $278,224║Tržby Celosvetovo $822,000║ (08.07.2010)

Nekompromisní, pronikavé, bezvýchodné, prosté sentimentu a dnes tolik módní humánnosti. Prudká a emocemi se třesoucí výpověď, která však diváka nikam netlačí. (24.08.2010)

První dvě setkání s tvorbou Claire Denis skončily katastrofou a zapřísahal jsem se, že do třetice už se nespálím, ale člověk míní a realita mění. Titul mě lákal kvůli prostředí i námětu a musím říct, že jakkoliv cítím, že nemusím měnit na tvorbu téhle artové režisérky názor, tentokrát jsme si celkem slušně sedli. Pořád cítím ve způsobu její práce určitou manýru, kupříkladu promíchání záběrů ve stylu hledej šmudlo, co je konec a co začátek, patří k typickým prvkům její tvorby, ale tady se ještě držela celkem zpátky a navíc je z filmu jasně cítit, že o Africe hodně ví a to téma je pro ni osobní. Z jejích předchozích dvou kousků jsem měl hodně rozpačitý dojem, tady jsem se v příběhu neztrácel. Celkový dojem: 75 %. (03.12.2015)

Zvláštní směs, kterou zvolila režisérka Claire Denisová, se víc než profesionálním vaháním zdá být zárodkem nového směru stavícího jakoby na prolínání reality show a dokumentárního filmu. Spolu s touto téměř novinářskou kamerou se dostáváme do mikrosvěta bělošské rodiny, bílého odpadu, jak zní asi nejlépe překlad originálního názvu tohoto díla, zaskočené odchodem zřejmě cizinecké legie a ponechané pro její nerozhodnost sobě samé. Brutalita afrických konfliktů, která na rozdíl od severní Afriky nebo Blízkého Východu ponechává velmoci v klidu, je šokující. Tragický závěr a drastické záběry, které jej provázejí, jsou zřejmě zněžnělou reprodukcí skutečných události ve Rwandě nebo v Nigérii. I tak je jejich odpuzující podoba hrůzostrašná. Mýtus bílého muže je i v rovníkové Africe zkrátka historickým faktem, věcí minulosti v zemi, která ještě ani zdaleka neukončila hledání vlastní moderní identity. (31.10.2011)

Technicky bravurně nasnímaný i vyprávěný film o malosti, aroganci, nepochopení, krátkozrakosti, sobectví, zbabělosti, lpění, pseudohrdinství, netečnosti a vůbec všem špatném, co se v lidech může pod (ú)tlakem nastřádat na obou stranách bariér, což všem přivodí jen šílenství a zmar. *** Jenže stejně jako u ostatních filmů Claire Denis mě vlastně nepříjemně dráždí, že rezignuje na příběh, na přesnější vhled do myslí a niter postav a smyslu jejich konání, že si vystačí s "významným" mlčením a "významnými" pohledy, významně pronášenými nejasnými větami, s mlhavostí, neurčitostí, a tím to končí. Tajemství je přece atraktivní, každý si do něj vsune sám, co ho přitahuje, stačí nic neodhalit, a kouzlo funguje. A navíc u filmů z Afriky (či Střední Ameriky ve Hvězdách v poledne) se to přece dá pochopit, ono míjení kolonizací nebo i dnešním invazivním byznysem do sebe násilně propojených odlišných světů, kultur, zájmů možná nic jiného nedovolí. A je pravda, že Claire Denis umí podat ten pocit zmaru, zoufalství, zcizenosti a nevyslyšené nejasné lidské touhy po patření velice věrohodně. *~ (01.09.2023)

Osobně si myslím, že příběh předkládá více otázek jak odpovědí. A i když jde o silné téma, tak žel tohle kontroverzní vyprávění míchá scény s vysoce nepravděpodobnou logikou, děj jakési trpící hrdinky ohledně sklizně kávy je nečitelný a výsledek bez jednotícího prvku působí polovičatě. Dokonce se mi zdá, že těží z jiných a lepších podobných filmů na toto téma. Nevím, možná má co říct k tématu současné Afriky, ale žel de facto nemá žádný dovětek ani vysvětlení. Třeba, kdy a kde se odehrává, pramálo zdůvodňuje, kdo s kým a proti komu. Našlo by se pár scén, u nichž by slušelo vysoké hodnocení, ale film jako celek neobstál, alespoň u mne. Nicméně zůstává faktem, že chudoba a lokální války jsou největším problémem Afriky. (27.12.2011)

Varacia voda bubloce, až nakoniec úplne vyvrie a je dosť možné že popáli. Áno, ostávam obarený tou všadeprítomnou živočíšnosťou, tým tvrdošijným vzdorom usadenej matky (Isabelle Huppert), psychickým prepnutím jej syna (Nicolas Duvauchelle), pridusenou charizmou povstalca Boxera (Isaach De Bankolé) a tá nezastaviteľná bezvýchodnosť (?), tvrdé… Predobré striedanie "handycamu" a statívu (pozorné priblíženie tamojších lokácií, rozruch, ticho, reč tvárí, reč zbraní), ktoré má za následok podvedomé preniknutie do tepajúceho, rasovo nepokojného prostredia. Okrem toho superiórne znejúce, synťákom vymaznané gitarové rify (a.k.a. "Dead man") spôsobujú, že celý tento vyhrotený a zamysleniahodný rozkol dostáva ešte iný-silnejší rozmer. Eklatantná je potom aj neústupná-náročná-nezbedná, ale zato nemonotónna a veľmi osobná narácia. Odprostená od doslovnosti/umelosti, plná nehumánnosti/ničomnosti. Začína tam, kde končí, nič nerozlišuje a samozrejme nezabúda na zašpicatený dovetok. "White material" má navrch už len tým ako nevypočítavo sa dorozumieva s divákom, nevydiera ho, neklame ho a cez jednu komornú (avšak ani trochu kľudnú) story o hrdej pestovateľke kávy zabŕda do jedného kolosálne rozboľaveného príbehu celého sveta. Nedocenené... (13.04.2011)

,,Je to jeho země. Narodil se tu, ale ona ho nechce... '' .... Filmů z Afriky na téma bílí vypadněte, teď to tu přebíráme my domorodci, tak tu nechte všechno a buďťe rádi, že vás neodkráglujeme  je kupa. Většinou se jedná o dost  drsná dramata pná střelby, řevu, krve, prostě toho všeho co k masakrům či revolucím patří. Tady se šlo na to jinak. Toto postkoloniální drama plyne tak pomalým tempem až to začalo samotného Verbala nudit. Také je brutální, také se v něm vraždí. Vše se děje ale v poklidu, jako kdyby se ve filmu odvíjela běžná každodenní činnost na poli či v kuchyni. Myslím si, že paradoxně v tom tkví jeho síla a zhmotnění brutality. Další grády mají samozřejmě děti zápasící s váhou ákáček a jiných nakradených zbraní... Ale úplně největším psycho zážitkem bylo baštění prášků z vykradené lékárny... Ne, opravdu nejsme stejní. Tito lidé potřebují ještě několik staletí vývoje a já bych byl velice rád aby se to odehrálo někde u nich v Africe a ne u nás v Evropě. Tady se každý může vymlouvat na zlé kolonisty díky nimž je Afrika zaostalá, já si ale myslím, že se od druhé světové do řady jejích států nalilo dost a dost peněz na to aby se to vývojově hnulo někam dál. Zatím se to krom populačí exploze a hroutících se do doby převratů mnohdy výborně fungujících ekonomik nějak extra nedaří. Hrdinkou filmu je umanutá ženská, které ale jaksi nedochází, že i když žila se všemi v pohodě je pro ně bílá cizinka. A nějakému osmiletému Afričánkovi co už uzvedně ákáčko a umí střílet jsou její ideály či hodnota jejího života putna když chce její Fantu. Bohužel umanuté ženské jsou už takové. Leckteré jsou umanuté až do smrti. Milovníci kávy uvidí zpracování kávy arabica na plantážích, kde nejsou vykořisťovaní místní (to jsou takové ty cedulky a razítka na obalech). Místními myslím původní obyvatelstvo. Místní co tam žili, pracovali a dávali práci těm původním místním, ti naopak vykořisťováni leckde ještě jsou. Dávám za 4 pytle pěkně napražené kávičky. * * * * (19.07.2021)

[Febiofest 2015] Biely odpad. Čierna zem. A Claire Denis opäť kdesi medzi nimi, na hranici postkoloniálnych vzťahov medzi "bielou" a "čiernou", ktorú rozhodne nevidí čiernobielo. Sugestívne a bez obalu servírovaná beznádej uprostred vyprahnutej zeme, zalievanej horúcou krvou. Raz dokumentárne zábery, raz pohyblivá ručná kamera, oboje obrazovo nepríjemne realistické. Ľahké a vzdušné melodické tóniny, svištiace ťažkým vzduchom, zvierajúcim hrdlo hrdinov i diváka. Isabelle Huppert v roli navonok silnej ženy a matky opäť predvádza svoje obdivuhodné implicitne emocionálne herectvo (viz. La Pianiste), ktoré vyviera na povrch v náporoch odrazov nálad v tvári a naplno prepuká až v bolestivom závere. Odzbrojujúce, desivé a predsa pochopiteľné konanie postáv (Denisová opäť dokazuje, že má historické, politické a spoločenské javy, vychádzajúce z tohto oblastného kontextu v malíčku). Pri pochodoch detských vojakov mi behal mráz po chrbte. Výstavba rozprávania je tiež zaujímavá - po pôsobivom prológu nastupuje siahodlhý flashback, ktorý občas zmení perspektívu a pridá ďalší z mnohých pohľadov na konflikt v anonymnej krajine. Strihová skladba sa sústredí prevažne na polodetaily a detaily, vďaka čomu sú chvíľkové "mapovacie" celky osviežením a vytrhnutím z intenzívneho nepokoja (ako vnútorného, tak vonkajšieho). Dejisko nie je podstatné, prim hrá nástojčivosť posolstva. Surové, nevyberavé, neopakovateľné. A ani na moment lacné. 85% (02.04.2015)

Moje první setkání s touto režisérkou. Poctivá práce, dokumentární look (s tím souvisí výtečná kamera) a výborní herci, to je hlavní devízou White Material. Ústřední dvojice předvedla výborné výkony. Další skvělý zážitek z Karlových Varů. (10.07.2010)

Tak tentokrat jsme si s pani reziserkou opravdu porozumeli velmi dobre. Ono pri takovem obsazeni...ta zrzava duchodkyne je proste uzasna. (24.01.2011)

Černí proti bílým, bílí proti černým. V nejmenované africké zemi propuká občanská válka, která mění charaktery, osudy a životy lidí. I když zde žili po desetiletí, jsou někteří nuceni opustit své domovy a hlavně, svou obětavou práci a dřinu, do které vložili takřka celý svůj život... Snutné a dost neveselé pokoukání. A rozhodně jeden z nejlepších filmů S Lambertem, co jsem kdy viděl. (23.03.2015)

Je opravdu nejlepším řešením nebezpečí ignorovat? Nějací ozbrojení rebelové, to se mě netýká, já jen šéfuji kávové plantáži. Umanutá farmářka ke konci sklízí plody svého přístupu. Afričané jsou zde za primitivy, kteří nejradši zabíjejí všechny, kdo nejsou v jejich klanu. Claire Denis na tomhle půdorysu dokázala natočit lepší film, než bych považoval za možné (70%). (13.04.2015)

Príbeh ma teda extra nezaujal, bolo mi v podstate jedno, čo sa na obrazovke deje, a to je myslím si chyba. Téma, ktorú som už nejedenkrát videla lepšie spracovanú. Nezachránila to ani výborná muzika, a ani skvelá Isabelle, ktorá ma asi nikdy neomrzí. Takže tentokrát lepší priemer. 3,5* (02.04.2018)

45th KVIFF 2010 - HORIZONS - Horizonty (White Material / WHITE MATERIAL / Sama v Africe) (16.07.2011)

Vyzeralo to ako nádejný nadpriemerný pozdný film s Lambertom, ale spracovanie je tak neznesiteľne artovo nezáživné, že aj s pretáčaním som mal pocit, že to trvá niekoľko hodín. Nikdy viac. 1/10. (07.07.2022)

Isabelle Huppert opět ukazuje své herecké mistrovství, kdy tentokrát ani nepotřebuje moc slov, aby se předvedla v tom nejlepším možném světle. Její hrdinka je silná, lidská a přesto je mleta událostmi, které nedokáže ovlivnit. Ještě víc mě ale po dlouhé době překvapil Christopher Lambert, který dostal dobrou roli a mohl ukázat, že umí hrát, ač prostoru tolik neměl. (27.06.2017)

Claire Denis buduje tichý příběh se silnou výpovědní hodnotou. Nechává vše bublat těsně pod povrchem, potom udeří. Už dlouho se mi nestalo, abych celý film poposedávala na okraji sedačky a nervózně si okusovala nehty. Režisérka ničím neplýtvá - ani hudbou, ani slovy. Ruční kamera, dlouhé záběry, přeskoky mezi tichem/hlukem. Zoufalství, strach, touha vydržet a nevzdat se. Sladkou tečkou je způsob narace. Retrospektiva už tady byla tolikrát, ale v tomhle případě dává smysl a třetí rozměr. A hlavně neruší. (16.11.2010)