Odcházení

Film, který se strašně těžko hodnotí. Nepochybuji o tom, že pan Václav Havel řekl přesně to co chtěl říct a jak to chtěl říct, ale mě tento divadelní způsob sdělení zkrátka nesedl a vůbec mě neoslovil. Herci sice hrají výborně a po kamerové stránce mě to také zaujalo, ale bylo to celé až moc roztahané, chladné a na můj vkus spíše zahleděné samo do sebe a divák si k tomuto filmu horko těžko najde cestu. Což je možná na jednu stranu dobře, protože to aspoň není typický film pro každýho blba, ale já zkrátka očekával něco trochu jiného. 50% (31.10.2011)

Po obsahové stránce s tím problém nemám, je to přeci jen Havlova reflexe vlastního státnického úřadování, ale uniká mi smysl toho, proč je to tak přepjatě kýčovité (ty neustálé nájezdy Malířovy kamery po půlhodině strašně vytáčejí), a proč se známí herci honí za tím, kdo z nich bude více přehrávat. Ano, absurdní divadlo má své určité zákonitosti, ale v tom případě by mělo zůstat na divadelních prknech, jelikož s filmovým médiem si absolutně netyká, tudíž celé Odcházení není ničím jiným, než filmovou ilustrací sebe sama, což ji dělá dokonale sebestřednou, běžnému filmovému diváku až odpudivou a naprosto zbytečnou. V souvislosti s Českými lvy jde buďto o další výplod teatrální posmrtné glorifikace, nebo ten zbytek naší tvorby ani neměl spatřit světlo světa. (09.02.2012)

Doufám že až se budoucí generace dostanou k Odcházení jakožto jedinému Havlovu filmu, tak ho budou posuzovat s ohledem na zbytek jeho dramatické tvorby - jinak si asi budou zákonitě myslet že našemu revolučnímu prezidentovi ke stáru jednoduše jeblo. Jako absurdní divadelní drama to smysl dává, byť autobiografického tam není vážně (doufám) nic. Otázkou je proč ho ale převádět do podoby filmové, když na plátně, s vizuálem nepříliš úspěšně se snažícím napodobovat estetiku Wese Andersona a estrádně působícím zkarikovaným herectvím, připomene až příliš neslavně tradiční české tragikomedie, takže pak jeho sdělení působí značně banálně. (14.03.2020)

Překvapivě zjišťuji, že Havel je o poznání lepším estetikem i filmařem, než byl politikem, a stokrát než spisovatelem. Povinné absurdní prvky tentokrát nijak nerozčilují, herectví Abrhámovo i mnohých dalších válcuje fakt, že ve filmu (což není překvapení) jde o hovno, a drobné cameo členů a oblíbenců početného havlovského panoptika nijak nevadí ani neuráží. Estetická mistrnost je zvlášť patrná v noční hudební scéně, tady by se možná i F. A. Brabec mohl přiučit, jak nebýt kýčovitý, ale koukatelný. Pro mě osobně příjemné překvapení, i když vidět Odcházení jednou úplně stačí. Dobrá kamera a příjemná střih. (02.10.2011)

Takové barevné mauzoleum Václava Havla. Film tak strašně přetížený úmyslnou absurditou, nevkusem a různorodými vlivy, že v něm zaniká jakýkoli osten původního textu a bohužel stejně vadne i jeho smysl. Je to úplně stejný syndrom, s jakým se po smrti Petra Lébla potýká Divadlo Na Zábradlí. Smíchat Čechova, Shakespeara, western, první republiku, totalitu, podnikatelské baroko a spoustu dalších ingrediencí tak, aby měl výsledek jasně daný smysl a něco skutečně vypovídal, to je výsada velkých režisérů. A tím Havel (při vší úctě k němu) prostě není. Odcházení je místy docela roztomilé a zábavné, ale jako celek působí bezbarvě a zbytečně. Nevím, co tím chtěl básník říci - i když mám jinak jeho verše strašně rád. (17.03.2011)