Nastala chyba při přehrávání videa.
  • D.Moore
    ****

    K Václavu Havlovi jsem nikdy nechoval nijak zvlášť vyhraněný vztah, jako politik měl svá pro i proti, nicméně coby dramatik byl vždycky mnohem zajímavější. Odcházení jsem v plzeňském divadle viděl dvakrát a ačkoliv mi ze všech symbolů, dvoj a trojsmyslů, které v něm jsou, zůstala spousta utajena, považuji ho pořád za Havlovu nejsrozumitelnější věc. Na film jsem se tedy těšil. Děj nemá příliš cenu rozebírat - pokud máte rádi (nejen) Havlovy absurdní kusy, osobitou poetiku a ještě o něco osobitější humor, který nutí k zamyšlení, přijdete si na své. Pokud ne, nejspíš vás Odcházení zklame až naštve. Těžko říct, jestli kromě těchto dvou táborů utvoří diváci ještě nějaký třetí, střední. Všechno kromě děje už ale vyžaduje pozornost větší. Tak v první řadě to jsou herci, herečky a jejich role i roličky. Nemůžu si pomoct, ale úplně každý člověk, který se na plátně objevil, byl výborný a měl své místo. Obzvlášť jsem ocenil nápad - zaplaťpámbu za to - obsadit herce typu Holubové, Duška, Vilhelmové nebo Budaře do úplně jiných postav, než jaké od nich známe (tj. neksichtících se, nevulgárních... atd.). Josef Abrhám byl jednoduše výborný, Dagmar Havlová úžasně chladná, pánové "klausovský" Kaiser a Lábus dokazují, že malé role vážně neexistují... A tak bych mohl jmenovat dál. Dost výrazně Odcházení přispěly i Pavlíčkova hudba (variace na Rusalku nemá chybu) a Malířova kamera. Co se týče režie, ta už je... Horší. Neříkám špatná, vůbec ne (například Bouře je naprosto strhující scéna), ale nepřesvědčila mě o tom, že se dívám na film. Pořád to zkrátka bylo divadlo natočené za velké peníze filmovou kamerou a promítané v kině. Za tuhle nepříliš dokonalou iluzi ubírám hvězdu, ale i tak Odcházení zůstávají čtyři čistočisté, na poměry českého filmu poslední dobou stále vzácnější.(18.3.2011)

  • Isherwood
    **

    Po obsahové stránce s tím problém nemám, je to přeci jen Havlova reflexe vlastního státnického úřadování, ale uniká mi smysl toho, proč je to tak přepjatě kýčovité (ty neustálé nájezdy Malířovy kamery po půlhodině strašně vytáčejí), a proč se známí herci honí za tím, kdo z nich bude více přehrávat. Ano, absurdní divadlo má své určité zákonitosti, ale v tom případě by mělo zůstat na divadelních prknech, jelikož s filmovým médiem si absolutně netyká, tudíž celé Odcházení není ničím jiným, než filmovou ilustrací sebe sama, což ji dělá dokonale sebestřednou, běžnému filmovému diváku až odpudivou a naprosto zbytečnou. V souvislosti s Českými lvy jde buďto o další výplod teatrální posmrtné glorifikace, nebo ten zbytek naší tvorby ani neměl spatřit světlo světa.(9.2.2012)

  • Vodnářka
    *****

    Prej, že se mu to nepovedlo. Že jen zaznamenal divadelní hru. Že mu dali šanci točit, jen aby mu splnili sen, když možná brzo umře. Kecy! Kdo byl někdy v divadle, snad ví, že už jen výběrové sledování celého pódia a vnucené kýčovité pohledy kamery na všechny promyšlené odporonosti příběhu jsou úplně jiný šálek kafe (či piva se skořicí). I když se oprostím od své lásky k Havlovi a začnu být objektivní, vidím jenom veliký příběh, geniální hru detailů, šílených barev, sílu symboliky, absurdity typu bourání scény za rockové Ódy na radost. Nezapomenutelné odkazy na velikány Shakespeara a Čechova nebo na současné osobnosti. A hlavně výborně strohý Josef Abrhám, který se den ode dne víc podobá samotnému Havlovi, skvělá Dáša Havlová v roli někde mezi Raněvskou z Višňového sadu, milující Coridélií z Krále Leara a médii mučené princezny Diany, geniální mrcha Vilhelmová, jež nápadně připomíná Learovu Goneril nebo Jan Budař v roli slizkého albína Albína. Ať kritici formu nazývají jak chtějí, divadlo v divadle je fajn, ale divadlo ve filmu je fakt cool experiment. Prej, že je to strašnej kýč. Ale o něm přece celý příběh je, ne?(24.12.2011)

  • Radko
    odpad!

    Otrasný film. Tematizuje totiž politiku a jej reflexiu optikou odchádzajúceho týpka. Jeho sebairónia a nadhľad je len tupá obhajoba vlastného fungovania v politike. Výsledkom je poznanie, že po ňom prichádzajú ešte horší následníci. Pripomína to dokument o Gorbačovovi, komentujúcom vlastné zlyhania. Na Jeľcinovi nenechal suchú niť, hodnotiac ho ako lúpežníka, ožrana a mamonára aj s jeho súputníkmi. Gorbačov tam pôsobil ako boľševický chuj. Odchádzanie je hraný film, no vyjadruje zhruba to isté. Zaoberanie sa ega samým sebou. Hóch intelektuálske a nadnesené. Bez skutočnej témy - ak za tému nerátame pojem "osobnosť politika". To je ale oxymoron (= prívlastok v rozpore s významom podst. mena; príklad: živá mŕtvola). Avšak nik z tých, kto patril kedysi medzi skvelých umelcov (a Václav Havel bol počas socialisticej ČSSR dobrým dramatikom) po prijatí reálnej politickej funkcie už nebol schopný umeleckej tvorby. Úroveň umeleckých pokusov expolitikov klesá vždy pod bod mrazu. Rovnako to platí o Vaškovi, jeho divadelnej hre aj filme. Hovnový smrad politiky sa vyvetrať nijako nedá a zasmrádza aj to, čo kedysi bolo možné nazývať umením.(20.12.2013)

  • sportovec
    *

    Havel tu zřetelně přecenil své síly. To je velmi zdvořile řečeno.(2.10.2012)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace