Odcházení

• Světově uznávaný dramatik a politik Václav Havel se poprvé stane režisérem, aby převedl na filmové plátno hru, kterou s úspěchem uvedly domácí i zahraniční scény. Setkání Václava Havla s filmovou režií, řečeno jeho slovy – v závěru jeho veřejné kariéry - je poněkud symbolické. Jeho rodina, především v osobě jeho strýce Miloše Havla, je úzce spojena s rozvojem československého filmu a vybudováním domácího filmového průmyslu v období první republiky, sám autor odmalička toužil stát se filmovým režisérem, dobové poměry však mu zmařily jak studium, tak naplnění této dlouholeté touhy.
  
  Zároveň je to poprvé, kdy Václav Havel bude svou autorskou vizi sám interpretovat. „Divadelní hra je jakýsi polotovar, který autor nabídne divadlům a ta si s ním naloží po svém,“ říká Václav Havel a dodává vysvětlení, proč se rozhodl zkusit filmovou režii. „Myslím, že autor to má pokorně snášet. Nesnese-li interpretaci někým jiným, má psát romány a ne divadelní hry. Poté, co mnohá desetiletí se mé hry takto hrají, pocítil jsem chuť konečně interpretovat sám sebe. A navíc filmem, což pro mne znamená určitou vnitřní satisfakci. Původně a vlastně celý život jsem chtěl být hlavně filmařem. A teď se mi to snad splní.“
  
  Příběh filmu Odcházení je příběhem zlomového bodu v lidském životě. Dr. Vilém Rieger po dlouhá léta zastával funkci kancléře, nedávno však o ni přišel a zřejmě se s tím neumí vnitřně vyrovnat. I když se snaží to nedat najevo, v podstatě se mu zhroutil svět. Musí se vystěhovat z vládní vily, která se už za ta léta stala jeho domovem, a musí se účastnit nedůstojné procedury oddělování erárních věcí od věcí soukromých. Zároveň - a hlavně - musí prožít rozklad svého okolí, svého "dvora", a uvědomit si, jak málo ho vlastně znal.
  
  Ve filmu nejde jen o odcházení jednoho politika z funkce, ale obecněji o sám fenomén změny: každou vteřinu něco přichází a něco nenávratně odchází, nevíme odkud se všechno vynořuje a ještě méně víme, kam se to zanořuje. Vlastně jde o klasické téma dramatu, kterým je konec. Konec člověka. Konec epochy. Konec nějakého společenství. Konec lásky. (oficiální text distributora)
• Vilém Rieger po dlouhá léta zastával funkci kancléře a nyní se nedokáže vyrovnat s tím, že o ni přišel. Jeho svět se hroutí i proto, že se musí vystěhovat z vládní vily, kterou považuje za svůj domov on i jeho blízcí. Zatímco probíhá nedůstojné oddělování erárních věcí od soukromých, pouští se nedobrovolně do inventury svých vztahů ke světu. Zjišťuje při tom, že svou rodinu a spolupracovníky vlastně vůbec neznal. A hrozí mu, že se stane obětí manipulací svého okolí - i svých vlastních. Václav Havel natočil svůj režijní debut podle divadelní hry, již rozepsal už v létě 1989, tedy ještě před změnami, které jej vynesly do prezidentské funkce. Filmové Odcházení si tak v rámci poetiky absurdního divadla pohrává s autobiografickými prvky, není však příběhem samotného Havla. Úvaha o bezmocnosti mocných vůči vlastnímu egu se opírá o Shakespearova Krále Leara a Čechovův Višňový sad. (MFF Karlovy Vary)

Nevhodný mládeži do 12 let