Obsah
-
V prosinci roku 1989 vstoupil mladý muž do dveří montrealské Polytechniky, v ruce měl pušku a toužil zabít co největší počet žen. Na své pouti po budově střílel ve jménu podivného antifeministického myšlenkového konceptu. Na těchto událostech založený film Denise Villeneuva není pouhou „rekonstrukcí" tragických událostí tehdejší doby, ale intimně laděným pohledem na hrůzu lidské krutosti skrze nazírání dvou protagonistů, kterým daný zážitek navždy změní život. Černobílá kamera pomalu pluje chodbami rozsáhlého komplexu budov, aby nejen sledovala nekompromisní řádění mladého vraha, ale také aby zachytila prchavé okamžiky posledních záchvěvů lidského života. (Zlín Film Festival)
V prosinci roku 1989 vstoupil mladý muž do dveří montrealské Polytechniky, v ruce měl pušku a toužil zabít co největší počet žen. Na své pouti po budově střílel ve jménu podivného antifeministického myšlenkového konceptu. Na těchto událostech založený film Denise Villeneuva není pouhou „rekonstrukcí" tragických událostí tehdejší doby, ale intimně laděným pohledem na hrůzu lidské krutosti skrze nazírání dvou protagonistů, kterým daný zážitek navždy změní život. Černobílá kamera pomalu pluje chodbami rozsáhlého komplexu budov, aby nejen sledovala nekompromisní řádění mladého vraha, ale také aby zachytila prchavé okamžiky posledních záchvěvů lidského života. Komentáře uživatelů k filmu (36)
-
Renton
Scénář: Jacques Davidts(24.4.2011)
-
Bluntman
(46. MFFKV) Nejednat se o novinářskou projekci, pravděpodobně neudržím dekórum a propuknu ve smích. Možná to je ale dáno jenom tím, že mi uniká několik věcí. Jednak nechápu, proč v roce 2009 vznikne film na téma "student zabije ve škole několik spolustudentů/spolustudentek", když jsou události v Columbine passé. Jednak, pokud odhlédnu od zvolené látky, nerozumím tomu, proč přijít s něčím, co svým zpracováním stojí daleko za snímky se stejnou problematikou. Formálně je POLYTECHNIKA sice zajímavá, ale nepřijde mi nejšťastnější kombinovat autentické pojetí (odpoutaná dokumentární kamera a černobílý materiál) s výrazně filmově stylizovanými postupy (užití hudby s ušislyšnou snahou o vyvolání patřičné emoce na straně diváka), protože to vede k estetizování násilí. Střídání vypravěčských hledisek by mohlo vést k možnosti nahlédnout na danou věci i z pozice vraha, ale nakonec je ona multiplicita pohledů redukována závěrečným komentářem mimo obraz a nápisem v titulcích do podoby jednostraně feminnistického uměleckého kýče, který pomíjí, že během dané události zemřely nejenom ženy. Vyfabulování daných událostí, což je odůvodněno úctou k rodinám zemřelých, mohlo dopadnout i jinak, než jako tezovité dílo, které komplexní otázky redukuje do pouhých emocí a banálních symbolů či metafor. Nemůžu se zbavit pocitu, že Denis Villeneuve točí v posledních letech ukázkové midculty.(6.7.2011)
-
Psema
Obstojná pieta, která ale zároveň trochu hnípe v mrtvolách. Logika vzniku mi uchází.(8.7.2011)
-
JFL
Vyčítat filmu, že ke svému předmětu přistupuje sentimentálně a že nepřináší nic jiného než ostatní snímky pojednávající o střelbách na školách, je neadekvátní, protože "Polytechnika" není zamýšlená pro festivalový trh, nýbrž vznikla především pro Kanadu, potažmo Québec. Film otevírá mnohaleté tabu střelby na tamní polytechnice, což nevyhnutelně předjímá tryznu i pozitivní vyznění pro budoucnost zasažených. Přesto Villeneuve dokáže do filmu dostat i mrazivý pocit z náhlého prolomení obyčejné každodennosti do ztráty bezpečí vnímaného jako samozřejmost (nejen v paralyzující úvodní sekvenci). Abstraktně vyšinutá, ale důsledně naplňovaná motivace vraha navíc celému dění dodává hororový nádech (ve smyslu rozpadu racionality). Šovinistické východisko se překlápí do tradiční polarizace mužů a žen coby pachatelů násilí a nositelek života, což na jedné straně lze vnímat konzervativně, ale právě kontrast dvou zatvrzelých ideálů vlastně odkrývá jejich sílu, která se může vést libovolným směrem a k protilehlým cílům.(9.7.2011)
-
bassator
46th KVIFF 2011 - TRIBUTE TO DENIS VILLENEUVE - Pocta Denisi Villeneuvovi (Polytechnique / POLYTECHNIQUE / Polytechnika) - Důvod masakru hrozný, zpracování skvělé... Bál jsem se toho aby to nebyla další z vyvražďovaček kde jen teče krev a kde divák sleduje jen jakými možnými způsoby se dá člověk zabít. Byl to uplný opak - vidíme zde jak se cítily hlavní "hrdinové" tohoto filmu a jak se z jejich pohledů tento masakr odehrával - 4. 8. 2010 - 90%(9.9.2011)
-
Dharter
O co tam šlo? Dva studenti si někde sehnali zbraně a vystříleli školu? O problému kosení škol jsem psal u snímku Zkažená mládež. Seznam zemí, kde jsou přísné podmínky na pořízení zbraně je následující: Kanada, ČR, Slovensko. Snímek se odehrává v Kanadě. Snímek jsem neviděl celý, z osobních důvodů.(14.9.2011)
-
Kmotr
Velké zklamání, hluboké jako Grand Canyon. Na film jsem šla, aby jsem mohla porovnat filmy s podobnou tématikou, jako třeba Elephant Guse Van Santa. Polytechnika, podle mě estetizuje násilí, černobílým materiálem se snaží podtrhnout dokumentární stránku události, která balancuje na hranici únosnosti. Srdcervoucí hudební doprovod, záběry na Picassovu Guernicu, které předchází nabíjení samopalu, mě málem zvedly ze sedačky a dohnaly k tomu sál opustit. V podstatě je film feministkám hodně nakloněn, ale nevkusným způsobem (scéna kdy studentka zjistí, jak těžké je konkurovat mužům v přijímacím řízení, svět je nespravedlivý, ale že svého syna vychová k lásce...) a do nebe volající jsou epizody, jak jednoho studenta dohnala celá událost k sebevraždě. Raději si zajděte na jiný film z festivalového menu nebo sáhněte po skvělém filmu Elephant-ten s tímto tématem pracuje originálně, bez patosu, na úrovni a hlavně, na úplně jiném levelu.(1.7.2011)
-
Toj
Občas jsem měl dojem, že pod povrchem tohoto filmu, který je na první pohled lesklý a krásný, se skrývá něco příliš jednoduchého a nepromyšleného. Kamera působí nádherně, ale zavání určitou snahou prvoplánový dojem efektu, což posiluje i ten černobílý obraz, který zde nemá jiného smyslu než křičet: "Podívejte se na mě! Jsem art!".. Ty metafory, závěr a rozřešení ve mě vyvolaly dojem, že film zneužívá silného tématu, ale sám o sobě není příliš inteligentní... A rozhodně slabší (přestože srovnání není na místě - oba filmy se zřejmě snažily o něco jiného) než Gus Van Santův Elephant. Na druhou stranu, mé hodnocení je třeba brát s rezervou, nepopírám, že se na film velmi příjemně dívá,,,(9.4.2010)
-
sochoking
Stvárnenie jednej veľkej nenávisti.(13.10.2009)
-
TaxiDriver
Marc Lépine nehrál počítačové hry, neměl rád hákové kříže a nebyl v trench coat mafii. Takže je úplně jasné, že nemohl být tak hustej jako Eric či Dylan. Elephant tak stále nejlepší!(26.1.2010)
-
Mulosz
Z dnes jiz temer zprofanovaneho tematu dokazal autor vykouzlit velmi zajimavou podivanou.(6.4.2010)
-
marvan
Villeneuve ve snaze vyhnout se senzačnosti točil na černobílý materiál a scénář napsal na základě výpovědí účastníků masakru. Nebylo třeba dodávat cokoli navíc, dopis atentátníka (učiteli výborně hodnocený student) i výpovědi účastníků poskytly dostatek vodítek pro interpretaci událostí. V černobílém provedení dostává masakr místy až meditativní nádech. Polytechnique je zatraceně dobře udělaný film, takový o kterém se obvykle mluví v superlativech, přesto se nemůžu zbavit dojmu, že šlo říct podstatně víc. Villeneuveova snaha o věcnost film na jedné straně uchránila nadbytečného patosu, na druhé straně mu brání dojít k suverénnější výpovědi. SPOILER. Vynikající je např. scéna kdy atentátník spáchá sebevraždu a když jeho tělo dopadne na zem, jeho krev se smísí v pomalém záběru s krví jeho opodál ležící oběti. Bylo mi líto, že takovýchto momentů nebylo víc.(3.4.2010)
-
GrooveJump
Tolikrát zprofanované téma se zde náramně podařilo (Pche pane můůůree). To vše s nízkorozpočtovým kabátem, který je jenom plusem. Komplexně hodně zdařilá a svou nenápadností zářící 80ti minutová psychologická a věrohodná sondáž tam, kde zůstává rozum stát...(31.3.2010)
-
neoBlast
Hodně citlivé zpracování těžkého masakru roku 1989. Viděl jsem francouzskou verzi filmu (souběžně byla točená verze i v angličtině) a působí velmi osobně. Možná je škoda nutnosti použít černobílý materiál, aby se tvůrci vyhli přímému zobrazení krve a zmírnili tak drama, které se před kamerami odehrává. Jinak vše funguje jak má a snímek je určitě působivější než kultovní Santův Slon. 80 %(17.10.2009)
-
ImNotThere
/46th KVIFF 2011/(2.8.2011)
-
Tomatáš
Geniální osobní vypořádání se s událostí, která změnila před dvaceti lety kanadskou společnost. Pro mne vrchol prvních 4 dnů KVIFF. Denisi Villeneuve, smekám před Vámi a navždy Vás tímto řadím do své síně slávy. Srovnatelné s Klass. Doporučuji.(4.7.2011)
-
O.Peta
[46. MFF KV, 2011] 50%(5.7.2011)
-
VonoXX
Emocionálně silná rekonstrukce údálosti z roku 1989, která asi nenechá nikoho chladným. Co dokáže udělat jeden vyšinutý iracionálně myslící člověk s osudy žen, které bojují o to, aby měli stejná práva a podmínky k životu jako muži. [82%](7.7.2011)
-
DannyBoy80
Velmi nepříjemný film, který sicce nezachycuje dekadentní záběry mrtvol atd. Nicméně z něj sálá nepříjemný pocit zla a nenávisti. Černobílý film o masakru na Montrealské Technické Univerzitě s ezaobírá skutečným příběhem trošku jiným pohledem než jiní. Když se Moore zaobírá Colombine je to dokument, Klass se zaměřuje na oběť a pozdějšího útočníka (ovšem nejlepší a nejdrsnější film na dané téma), We Need to Talk abou Kevin je pro změnu o zázemí útočníka a rodinných vztazích, Polytechnique je o obětech masakru, které přežily i nepřežily o útočníkovi mnoho nevím, jen to co napsal ve svých dopisech. O konkrétních traumatecha a důvodech nevíme nic. Film je krátky, ale velmi hutný. Škoda jen, že v závěrečných titulcích nejsou jména všech mrtvých. 85%(14.2.2012)
-
Toto
Tak toto bolo surové. Veru nikto nevie akí démoni v nás driemu.(13.10.2009)
