Frau von gestern und morgen, Die

Doktor Röhn je tradicionalista a proto zásadně neuznává manželství pošpiněné nevěrou a milostnými avantýrami. Jako úspěšný právník (pracující především na rozvodech) je dobře obeznámen se stinnými stránkami měšťáckého způsobu života a všeobecnou zvráceností. Velké milostné city jsou podle něj pouze vychytralými či vyloženě lživými strategiemi ve všeobecném boji o přežití. Ženy, které brzy po svatbě horlivě odkládají korzet manželské morálky, jsou pro něj stejně podezřelé jako ty, které se záměrně prezentují jako ideální vzory manželské věrnosti. Doktor Röhn se proto snaží najít opravdu čistou a nezkaženou ženu pro život a manželství, oženit se s ní a zastavit tak lavinu možných komplikací.
Jeden z vrcholných rakouských filmů němé éry (adaptace románu Adolfa Schirokauera) vyniká mimo jiné vynikající kamerou Hanse Theyera, který dovedně zasazuje jednotlivé sekvence do reálných dobových prostředí. Snímek se natáčel například v dnes již neexistujícím hotelu Belleuve, kde Sigmund Freund provedl první analýzu snů.
Skutečnost, že doktor Röhn nakonec přece jen zakotví v manželském přístavu, nedává jasnou odpověď na kardinální otázku celého filmu: jakým způsobem lze nejlépe uchovat opravdovou lásku. I přesto, že hlavní hrdina upřednostňuje tradiční manželskou variantu, film jako celek (ve své době velmi odvážně) nezavrhuje ani liberální pojetí milostného vztahu (mimomanželský poměr).
V Ženě včerejška a zítřka se objevuje dobový herecký ansámbl, kterému vévodí Ital Livio Pavanelli v ústřední roli. V dalších rolích tohoto populárního herce němé éry doplňují Francouzka Arlette Marchal a rakouská herečka Vivian Gibson. Pestré obsazení je jasným důkazem dobového internacionalismu rakouských filmových produkcí. Film Žena včerejška a dneška reprezentuje těch několik málo děl rakouské němé éry, která nebyla ovládána nostalgickými vzpomínkami na staré dobré časy. Podobně laděné filmy se snažily relativizovat tradiční témata a hledat nová morální východiska (viz. odvážně zpracované téma tohoto filmu).
Jan Jílek (Letní filmová škola)