Stalingrad
Stalingrad
Obsahy(1)
Hitlerovy příkazy zněly neustupovat a nevzdávat se, v kruté zimě tak zahynuly více než dva miliony mužů. Boj o Stalingrad se tak stal přelomem ve vývoji války a Německo se z této zničující porážky nikdy nevzpamatovalo. Brutální realitu můžete vidět očima německého důstojníka Hanse von Witzlanda (Thomas Kretschmann) a jeho čety. Sledujte příběhy obyčejných německých vojáků, kteří poznávají pravou povahu režimu a nadšení z budování Třetí říše u nich pomalu přechází v rozčarování a v touhu dostat se za každou cenu domů. (Magic Box)
(více)Recenze (285)
Stalingrad ukázaný z pohledu té "druhé" strany, to se nevidí příliš často. A uchopit toto téma takhle zdařile, to jest dobře vybalancovat válečnou (nebo chcete-li akční) stránku a náhled do života několika příslušníku wehrmachtu,to se vidí ještě méně. O to víc nás může těšit česká účast ne na Stalingradu, ale na filmu o něm. ()
Působivý psychologický válečný film. 85% Zajímavé komentáře: Turiec, baruss, Cornon ()
Jako dítě jsem žil v domění, že peklo udělal Lucifer, je pod zemí a jsou v něm čerti . Po shlédnutí tohoto filmu jsem pochopil, že peklo udělalo několik málo lidí, mnoha jiným lidem a umístili ho do bitvy o Stalingrad. ()
Syrový válečný film a překvapivě dosti nečekaný příběh o německých vojácích a jejich strastech za druhé světové války. I když to není žádný zázrak, jen tak se to nevidí a právě proto se na to rozhodně zajímavě kouká. Zobrazí fakt dokazující jednu věc, že všichni by si měli být rovni a i když je divné sledovat národ, kvůli kterému vzniklo tolik utrpení, starosti mají všichni stejné a jednotlivci za to rozhodně nemůžou. Příběh už je sice relativně průměr, ale zpracování je na svůj rozpočet úctyhodné a válečné scény opravdové, bez špetky snahy usnadnit divákovi sledování a možná právě proto stojí za to Stalingrad vidět, už jenom proto, že ho natočil Německý národ, co se autentičnosti a pravdivosti týče minimálně překvapit dokáže. ()
║Rozpočet DEM 20miliónov║Tržby USA $152,972║Tržby Celosvetovo $4,150,000║ /50%/ ()
Hodně deziluzivní pohled na bitvu u Stalingradu očima těch, kteří ji prohráli. Na hrdinství není místo, není místo na ideály a víru v Říši. Jediné, na čem záleží, je přežití. Ale to je u Stalingradu spíše fikcí. To, že na Volze trpěli nejen hrdinní rudoarmějci, ale v závěrečné fázi bitvy především německé jednotky, je tu zachyceno se vší otevřeností a neúprosností, přičemž ale nedochází ke zbytečné heroizaci. Ba naopak. V bitvě, ve které byly desetitisíce mužů obětovány zbůhdarma se nejvíce vyjevil paradox války – ti, kteří je vedou, trpí ze všech nejméně, na šachovnicích umírají jen nevinné figurky. Přesně to film Stalingrad zachytil dokonale. Obsahem lepší, než deset vojínů Ryanů v jednom šiku, ale bohužel, po stránce technické "prostě jen německý film". A to je vidět – zejména v první třetině, kdy masové scény nepůsobí nijak přesvědčivým a dechberoucím dojmem. Jakmile se však pozornost zaostří už skutečně na zoufalý hlouček "živých mrtvých" vojáků, patří Vilsmaierův film k tomu nejlepšímu, co válečný žánr nabízí. ()
Scénář: Jürgen Büscher, Johannes Heide, Joseph Vilsmaier .. Netradiční, ale o to více poutavý pohled na osudovou bitvu druhé světové války - Stalingrad, tentokráte ze strany Německého wehrmachtu, který zde zažil těžkou porážku znamenající obrat na východní frontě. Slabší technická stránka je bohužel nepřehlédnutelná, ale i tak je to jeden z nejlepších výplodů německé kinematografie.. ()
// Distribútor: Strand // ()
Na Stalingradu je vidět, že jeho rozpočet sice smutně pošilhává po kamarádu ve zbrani Ryanovi, což vynikne hlavně v bojových scénách, ale téměř ve všem ostatním stojí nad ním. Ve Stalingradu není místo na sentiment, nejsou tu samí hrdinové, vojáci mají strach, selhávají. Boje v budovách jsou mnohem osobnější, nepřítel je často na dosah ruky a v nepřehledné situaci spácháte i tu nejhorší chybu. A postavy se vyvíjejí. Vojáci prožívají deziluzi, mění se v trosky fyzické i psychické. Rozklad morálky, těl, vojenského tělesa i jedince jde ruku v ruce. Nevím proč, ale z nějakého důvodu je západní filmová fronta jinačí než ta východní. Sice stejně krvavá, ale tak nějak hezčí. Vilsmaier, či spíše scénárista, si však jedno přikrášlení neodpustil. Páchají-li totiž Němci nějaká zvěrstva, nikdy to nejsou hlavní hrdinové. Ukázal nám, jak válka dělá z lidí trosky, ale neukázal nám, jak se rodí monstra. ()
Nepřehlédnutelně laciný a řemeslně nezvládnutý film s epickými ambicemi a cílem diváky obalamutit prvoplánovou patetičností, která je vázaná na vršení schematických momentů válečných snímků. ()
Jeden ze 100 nejlepších válečných filmů (z doby po r. 1900) - 100 Greatest Post 1900 War Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Trochu zklamání na rozdíl od vynikajícího filmu Nepřítel před branami http://www.csfd.cz/film/164-nepritel-pred-branami-enemy-at-the-gates/) francouzského režiséra Jean-Jacques Annauda, nebo sovětského filmu Stalingrad (1989) od Jurije Ozerova. Tento Vilsmayerův Stalingrad trpí nedostatečnou výpravou a mizernými dialogy, které mne občas iritovaly. Plusem naopak je, že faktickému ani ideologickému obsahu filmu ani režii není co vytknout. Trailer: http://www.csfd.cz/film/26591-stalingrad/videa/ ()
Dle mého názoru slabý film. Téma Staligradu se nechalo jistě uchopit záživnějším způsobem. Byla-li to nejdůležitější bitva 20. století (a asi byla), jak se píše na počátku filmu, tak potenciál byl trestuhodně nevyužit. Ani herecky se nekdo nepředvedl, ba naopak jsem měl opačné pocity. Jako divák jsem se nudil, celá film byl zpracován neosobně a děj mi byl vlastně jedno. A to je špatně. ()
Nechápu, jak je možný, že mi tenhle neprávem opomíjenej válečnej film unikal 30 let. Samozřejmě se natočily válečný filmy, který jsou na tom líp po technický stránce, jsou v nich pompéznější bojový scény, hrajou v nich lepší herci, atd... Ale Stalingrad má v sobě takovou syrovost, kterou třeba v americkejch válečnejch filmech jaksi postrádám. Vadilo mi, že jsem se dost ztrácel v postavách. Postav je tam poměrně dost a tak od půlky jsou všichni vesměs zahalený v čepicích a šálách, takže je těžký je od sebe rozeznat. Takže bezpečně jsem poznal snad akorát Karla Heřmánka a Leontýnku Danu Vávrovou. Ale zrovna tohle je film, na kterej se určitě podívám někdy časem znovu, takže třeba na druhej pokus už se v postavách zorientuju líp. Silný 4 hvězdy. ()
Poměrně slabý film s velmi podivnou dramatickou stavbou. Na to, aby film nesl jméno rozhodující bitvy 2. světové války, a troufám si říct i světových dějin, je to trochu málo o Stalingradu. Stejně dobře by se to mohlo jmenovat "Pochybné zdokumentování osudů jedné německé čety na východní frontě za druhé světové." Nebo prostě Válka a zima. Nevidím opodstatnění pro název, který dle mého nekoresponduje s obsahem, víceméně by se celý film mohl odehrávat kdekoli na východní frontě. O Satlingradu ani o válce jako takový mi to neřeklo nic zásadního, co bych musel vidět a vědět. BTW těch "netradičních" pohledů z druhé strany je poslední dobou víc, než tradičních. ()
Na to, že jde o poměrně slavný film a zároveň o německý pohled na východní frontu 2. světové války, v něm nalézám celou řadu nedostatků. Mimo jiné je v něm znát omezený rozpočet, protože chybí výpravné a velkoryse natočené bojové scény. Dokonce i tanková bitva tady vypadá jako komorní záležitost se skupinkou herců v čele. I když ve filmu není přítomný sovětský patos a není plný ideologie, přesto je znát, že se německá strana pokouší žehlit svou minulost a retušovat ji v celé řadě detailů. Úsměvně vypadá, když německý důstojník domlouvá svým podřízeným, že přece není žádný nacista, a to uprostřed svého štábu, nebo když se německý voják podivuje před důstojnickým sborem nad týráním sovětských válečných zajatců. S tím pochopitelně řada vojáků nesouhlasila, ale byla to běžná praxe a bylo to stejně chronicky známé jako řešení židovské otázky. Film má zvláštní konstrukci, kdy jen těžko si lze představit podle dění na plátně, jak vlastně bitva probíhala, a zmapovat všechny její fáze. Střetnutí ve snímku má podobu řady epizodických konfliktů, kde se navíc většinou ztrácí jednotlivec. Některé scény vypadají spíš bláznivě, on ten důstojnický sklad přecpaný proviantem uprostřed vojáků vyhladověných k smrti, který hrdinové filmu najdou opuštěný, opravdu není uvěřitelný. Stejně jako ten závěrečný podivný únik z relativního bezpečí do území nikoho. Celkově je to nepatrně lepší než slavné Ozorovovy velkofilmy, ale na víc než 55 % celkového dojmu to nevidím. ()
Joseph Vilsmaier: Na východní frontě sníh.. Ať už máte na opaskové přezce Got Mit Uns, nebo nemáte - když se člověk ocitne uprostřed pekla, je absolutně jedno, z které strany do něj vstoupil, protože jen a pouze lidské charaktery napříč spektrem vojenských uniforem mohou udělat věci hrozné alespoň trochu lepšími. Režisérsky i herecky nepříliš zvládnutý snímek, který však určitě zaslouží uznání za zdůraznění obyčejné lidskosti potlačením pro válečné snímky typické glorifikace hrdinství a pohrdání zbabělostí. Ono totiž většinou, když historikové tvrdí, že se nějaký voják vrhl na zamrzlé cestě sebevražedně pod pás jedoucího tanku a s odjištěným granátem zařval: „Za stranu! Za lidi!“, vyjde nakonec najevo, že volal: „Zasrané náledí!“ Ty dvakrát dvě bedny vody měli aktéři předem prohrané sázky zrovna poslat Adolfovi do berlínského bunkru.. ()
Nemci to roztočili. Vedeli, čo točia a kde najviac zabrať. Veď ako by to vyzeralo, keby natočili o vojne, ktorú práve oni, film s oslavným podtónom? Ale neubránil som sa pocitu, sympatizovať práve s nemeckou stranou počas celého filmu. Celková syrovosť, realistickosť a krutosť ma dostala. Ani jednej v scéne nie je nič prikrášlené, naopak, do detailov zobrazený hlad, zúfalstvo a potreba dezercie. Popri deji sa objavujú aj mnohé historické medzníky, ktoré pomôžu pri zachytení deja a zorientovaní sa v čase, čo pri mnohých iných vojnových filmoch chýba. 85%. ()
Kultovní film v době, kdy jsem navštěvoval druhý stupeň na základce. Tenkrát jsme se my všichni kluci, co spolu chodíme :-) začínali postupně přeorientovávat z akčňáků s Arnoldem nebo Seagalem na válečné filmy. A tehdy jsme se rozdělili na dva tábory - na Ryanovce a na Stalingradovce, přičemž já jsem patřil do té druhé, podstatně menší skupiny. Tak, to by bylo k nostalgii a vrátím se do reálu. Když se ještě letmo vrátím k té nostalgii (no, už vážně naposled), "Stalingrad" se mi opravdu jeví jako pravý opak "Zachraňte vojína Ryana". Spielbergův velkofilm je po technické stránce perfektní hollywoodský doják, tlačící v emotivních scénách maximálně na pilu, zatímco Vilsmaierův opus magnum je znatelně laciný a technicky nijak extrovní, ovšem s perfektní uvěřitelnou děsivou atmosférou plnou krve, mrazu, sněhu a nábojnic. Nedává velký důraz na postavy, a přesto jim nechybí hloubka a duše. Každý klad je sice vykoupen nějakým ale (drsné scény x laciná výprava, skvělé herecké výkony Thomase Kretschmanna a Karla Heřmánka x malý prostor atd.), i tak se však jedná o upřímný film, který se netváří nabubřele a svůj úkol plní (no, i když dějově je velmi nestabilní a Stalingradskou problematiku pouze načrtává, ale budiž). Po těch letech nostalgie vyprchala, ovšem i tak mohu s klidným svědomím tvrdit, že i když se nejedná o žádné veledílo, nejlepším filmem ze Stalingradu bezpochyby je. 75%. ()
Doslova mrazivý (proti)válečný snímek, který by klidně mohl mít podtitul "Ponorka bez ponorky", jak moc povedený je. Většinu si ho pro sebe sice krade excelentní Karel Heřmánek, který nezapomenutelně a hravě zastiňuje všechny ostatní herce, ale neznamená to, že by třeba Thomas Kretschmann či Dominique Horowitz byli špatní. Vůbec ne. Pět hvězd. ()
Vyborne natoceny film.Jeden z mala filmov, co som videl, co dava moznost nahliadnut na vojnu aj z druhej strany.Nackovia boli predsa len ludia,co bojovali,preto,lebo museli... ()
Související novinky
Největší námořní tragedie ve filmu
Německá televizní společnost ZDF oznámila, že natočí velkofilm o největší námořní tragédii. V lednu 1945 se přeplněný Wilhelm Gustloff po nárazu torpéda, jenž bylo vypáleno sovětskou ponorkou, během… (více)