Otec Kondelík a ženich Vejvara

Vkusná měšťácká komedie která sršela inteligentním vtipem od začátku až do konce, zfilmovaná podle románu od Ignáta Herrmanna což byla sama o sobě jistá záruka kvality, jen si vzpomeňme na jeho dřívější zfilmovaný román "U snědeného krámu", který byl také úspěšným filmovým počinem. Film natočil Miroslav Krňanský který měl asi humoristické romány podle předloh od Ignáta Herrmanna velice rád, viz. ještě např. filmy (Bezdětná a Pod jednou střechou). Mimochodem v předválečných letech vznikli ještě před tímto filmem tři filmové adaptace tohoto románu, první dvoudílná z roku 1926 pod stejným názvem, a třetí z roku 1929 ta ale už nesla název Tchán Kondelík a ženich Vejvara, pochopitelně všechny tři ještě němé ale vždy s nerozlučnou dvojkou Pištěk a Nedošínská. Ostatní kolegové, stejně tak jako režiséři ( Karel Anton 1926, a Svatopluk Innemann 1929), se měnili jako na běžícím pásu. Theodor Pištěk s Antonií Nedošínskou si myslím že vytvořili dodnes platný "kondelíkovský" vzor a současně jednu z mála dvojic, kdy měl Pištěk nad svou filmovou partnerkou navrch. Film měl za úkol hlavně pobavit. Jedna jeden malý monolog na konec: Malíř musí mít vrozenou inteligenci, jako například tady Vopička. Vopička jde dnes malovat k panu císařskému radovi Wienerovi, a Vopičkovi nemusí nikdo vykládat co má dělat, Vopička ví že bude dnes pracovat jen se zlatem... V hlavní roli T. Pištěk a Ferenc Futurista..Nebo tatínek je hlava rodiny tatínek se tedy zlobit může..! (14.12.2006)

Přes tendenční, výchovné úvodní titulky jsem se opravdu příliš nepohoršoval nad schematickým budováním rakouskouherských manželských slují, které se opravdově probarvily až na frontách obou světových válek. Jestli se režisér pokoušel nastínit hrůzu zvyklosti, nebezpečí fráze či zhoubnost maloměšťáckého divadla, nezodpovědného a pohodlného přežívání, nepodařilo se mu to. Místo toho ale vypráví o světě na hranici mezi upovídanými přástkami a sebevraždou a nezbývá než smát se, protože i ty kulisy, z nichž stékající deštní proud barev maže vše jednoznačné, spíš tiší, než oslovují a nejednou tak nečekaně zmoklé odhalují i netušený půvab… (24.06.2018)

Knihu Ygnata Hermana som este necital, lebo beletriu necitam, v zasade len encyklopedie, kroniky ap - cize odbornu literaturu, aby som pred miestnymi vystudovanymi filmovymi teoretikmi vyzeral ako yntelechtual. Kazdopadne k cs kinematografii 30. rokov mam ambivalentny vztah - jednak ti reziseri este iba zacinali, skusenosti nemali ziadne, kinematografia bola v plienkach, a mam dost problem nadhodnocovat mnohe cs diela z 30. rokov. Tuna ide o vynimocne dobru malomestiacku komediu, ktoru natocil Miroslav J. Krnansky, pre mna doteraz neznamy reziser. A natocil to tak, ze velmi dobre. Vyborne slapala najma sympaticka dvojka Pistek a Nedosinska, zvysok hercov som ani nepoznal, musim to pozriet kto cim bol a kde vsade hral. Pistek kapku korpulentny, ale to nevadilo, lebo da sa k filmu vratit aj po vyse 80 rokoch . 70 % (27.10.2018)

ani se nedivím že i ty přiblblý televize nám servírují tyto staré krásné filmy staré 77let ani se nedivím protože nové filmy jim nesahaj ani ke kramflekům samozřejmě některé ale raději si pustím to starý než něco nového zrovna včera jsem si dal jako chut´ovku Heroin a Svatý rok prostě staré filmy je kvalita no coment deda :-) (12.07.2014)

Spousta lidí by tenhle film mohla podceňovat a zavrhnout pro konedlíkovskou měšťáckost - a do jisté míry by měli i pravdu - , ale i tady se najdou perly: - Jiří Dohnal opravdu měl komický talent, i když hrál většinou milovníky; - Růžena Šlemrová jako paní Muknšnáblová je k nakousnutí; - a i mezi Nedošinskou a Pištěkem to tentokrát jiskří poměrně inteligentněji než jindy. (17.05.2002)