Nang mai
-
Nymph
Drama / Fantasy
Thajsko, 2009, 109 min
Režie:
Pen-Ek RatanaruangHrají:
Wanida TermthanapornKomentáře uživatelů k filmu (3)
-
Traffic
Nejzajímavější na Nymfě mi přijde, jakým způsobem se nám tu představuje les/příroda jako samostatná, a vlastně hlavní, postava. V úvodní scéně se kamera chová značně odosobněně, nenásleduje dramatické dění, maximálně se po něm pouze ohlíží, nechává ho plynout a naznačuje přítomnost nadpřirozeného. Znásilnění je jen bezvýznamná událost v přirozeném koloběhu života. Stejně tak nemůžeme dobře říct, že se Nop a May vypravují do lesa, spíše se v něm objevují, přitahuje je. Nabízí se trochu srovnání s Antikristem, ve kterém též manželský pár řeší krizi v prostředí démonického "Ráje", jen ta mytologie je samozřejmě v thajském filmu poněkud odlišná a Ratanaruang není zdaleka tak zjevně symbolický jako Trier. V obou případech se však můžeme ptát, zda byl nakonec vlastně nastolen řád a do jaké míry na tom mají vliv samotné postavy, nebo jestli je hlavním hybatelem nějaká prapůvodní, spirituální síla, která lidské hrdiny přesahuje.(19.5.2011)
-
Vavča
Thajský tvůrce opět vyrukoval se svými tradičními zbraněmi, střídání časových rovin, nejistota hlavních hrdinů, kteří si nejsou jistí, co zažili, co vlastní vidí a dělají. Mladý pár vyrazí z města, odpočinout si do přírody, jenže manželka se tak nějak vrátí sama, aniž o tom ví, pak si uvědomí, co se stalo a vydá se zpět do lesa. Dialogů je málo, ale zmatenost děje nevyplývá z jejich frekvence a rozsahu, přijde mi, že Pen-Ek Ratanaruang uměl podat svoje příběhy daleko přesvědčivěji, nemluvě o postavách, Last Life In The universe, pro mě zůstává nepřekonáno. Má to supr myšlenku, mytologický námět tomu dodává další rozměr, má to fakt někdy hodně strašidelnou atmosféru. Chris Doyle Vám předkládá jeden hezčí záběr z džungle, než druhý. Ale něco mi tu prostě chybí, něco kvůli čemu bych to rád viděl znova. Výborné v jednotlivostech, nevyvážené v celku. Je to celé příliš roztříštěné.(11.11.2009)
-
boogieman
Jeden z filmov, ktoré si súkromne označujem ako "ambient cinema". Tieto filmy sa vyznačujú tým, že upozaďujú príbeh na úkor atmosféry, prostrediu je venovaná rovnaká dôležitosť ako postavám, ktoré prostredie do značnej miery formuje/ovplyvňuje. Film nie je nositeľom výrazných myšlienok/tém ktoré by sa snažil rozoberať do hĺbky. Primárnou úlohou takéhoto filmu je pre mňa zachytiť prostredie/udalosť spôsobom ktorý v divákovi evokuje pocit neustáleho plynutia času spojeného so zmenou.Dlhé zábery často obsahujú určitú metafyzickosť, alebo mnohoznačnosť v interpretácii, divákovi často nie je jasné čo sa práve stalo a tak rezignuje na interpretáciu a necháva sa atmosférou filmu unášať. Myslím si, že snažiť sa takéto filmy interpretovať na menšej úrovni ako je samotný film - tzn. napr. jednotlivé zábery, nemá často zmysel a film tým stráca na sile ktorá tkvie práve v jeho nejednoznačnosti. Mnohokrát sa v tomto druhu filmu vyskytuje ambietný poprípade dronový soundtrack(odtiaľ ambient cinema), ktorý v značnej miere dopomáha k takejto recepcii diela(vytvára dojem snovej/psychedelickej/halucinačnej atmosféry ktorou sa divák necháva unášať bez snahy analyzovať dianie). Nymfa je pre mňa typickým príkladom tejto mojej súkromnej vetvy kinematografie do ktorej vkladám veľké nádeje do budúcna ( tvorcovia ako Fliegauf, Lucretia Martel, osobne sem zaraďujem aj Fabrice-a du Welz-a -aj keď jeho filmy využívajú iné prostriedky ako vyššie spomínané). Povedal by som, že je to určitá nadmnožina spirituálneho filmu, ktorý mi príde oveľa špecifickejší, no napriek tomu v mnohých prvkoch podobný. Ešte poznámka ku Nymfe: rozhodne nebola komponovaná ako naratívny film, a tak sa na ňu aj treba pozerať - v tom prípade je možné, že budete z nej nadšený ako ja. (celý popis vyššie je značne vágny, ale nechce sa mi tu písať eseje, nehovoriac o tom, že toho nie som schopný - človek ktorý chce to dozaista pochopí) :::::::: a ešte jedna vec: Chris Doyle nebol kameramanom (ktorému týmto chcem verejne zatlieskať), s touto informáciou som sa stretol už na viacerých miestach, ale nie je pravdivá.(15.3.2010)
