Amer

Audiovizuální paráda s krásně tajemnou atmosférou v několika hororových sekvencích. Kdyby to mělo detektivní scénář, bylo by z toho perfektní giallo. Ale co z toho, když je Amer ve své podstatě NIC experimentálně roztáhnuté na celovečerní stopáž. Když jsem se po třiceti minutách vzdal naděje na souvislý smysluplný děj, tak jsem se do konce už jen pronudil. S občasným údivem nad tím, jak jsou určité momenty působivé. No, režiséři se umělecky vyjádřili, určitá skupina diváků zajásá nad nemainstreamovým přístupem k žánru ... já se tak maximálně naštval při představě, jak jsem mohl být spokojený, kdyby měli tvůrci ambice přiměřené hororovému žánru. Což je ovšem problém můj, nikoli tvůrců. (13.02.2011)

Ono je to na jednu stranu zajímavý, ale na druhou stranu pro běžného smrtelníka nepříliš dívatelný. Já sám nemám na nějakém euro artu absolutně žádný zájem. Připadal jsem si, že sleduji nadmíru povedené filmové cvičení, ale nemám žádný klíč k jeho uspokojivé analýze a převedení na skutečný filmový zážitek. A ke konci už jsem opravdu ztrácel pozornost. Takže tak, dobré, ale ne pro každého, ne pro mě. (19.03.2011)

Dokonalé přitakání i postmoderní výsměch filmovému žánru - tento horor-giallo je poctou Argentovi i jeho zásadním překonáním: film je především chytrý a jeho formální stránka je vycizelovaná až za hranu sebelepšího formálního mistrovství až směrem k experimentálnímu pionýrství. Celý de facto němý film stojí na tvorbě myšlenkových asociací prostřednictvím vizuálních zkratů, ustavujících "krátká spojení" mezi (pro většinu lidí, ne tak diváky gialla...) jinak kontrastními obrazy - smrtí, rozkoší, mladými těly v rozpuku sexuality, vrásčitými těly mrtvol; (geniální!!!) koketerie nahé pokožky se syntetickou gumou, kovem. Zkrátka: neustálá reverzibilita života a smrti, morbidity a rozkoše, a to pomocí frenetismu kamery a střihu, fetišistických detailů (suplujících divákův hmat) a faktické absence slov a "děje", jež nás nutí spolehnout se na naše nejlascivnější smysly, zrak a hmat. Další důkaz, že se dají filmy vyprávět především obrazy! Jiná otázka je také reverzibilita oběti a vraha a především vraha a diváka, plodící perverzní filmovou rozkoš. (18.06.2015)

(možná trochu spoiler) Vizuálně krásný, "artový", lehoulince erotický soft thriller, prvoplánově erotický minimálně, ale zato napěchovaný dusnou atmosférou smyslnosti a doutnajícího chtíče, zobrazující tři kapitoly z dětství, dospívání a dospělosti francouzské dámičky z vyšších vrstev. Hned první kapitola s šílenou tetičkou a mrtvým dědečkem, laděná jemně do horrorova, se hodně povedla, ale asi ještě víc se mi líbila ta druhá, scénáristicky bravurní, s leitmotivem dívčiny probouzející se sexuality konfrontované s žárlivostí její odkvétající matky; pochybuju, že by se tenhle námět dal zpracovat nějak výrazně lépe. Třetí část začíná skvostnou jízdou taxíkem a končí opět v domě ženina dětství, ve kterém se jí začnou vracet staré obavy, fantazie a naplno propukne její schizofrenie... I jako vzpomínka na sedmdesátá filmová léta je Amer hodně přesvědčivý - nejen že k němu hraje perfektně zvolená dobová hudba, ale už úvodní titulky mě nadchly a vyvolaly mi všelijaké myšlenkové asociace na staré francouzské nebo italské filmy. Učebnicový příklad filmu, ve kterém jsou obrazy tak výmluvné, že dialogy téměř nejsou potřeba. Skvělá režisérská práce. (22.08.2014)