Amer (festivalový název)
-
Amer
Drama / Horor
Francie / Belgie, 2009, 90 min
Režie:
Hélène Cattet, Bruno ForzaniObsah
-
Režisérská dvojice Hélène Cattetová a Bruno Forzani, dosud spolupracující výhradně na krátké metráži, pojala i svůj první celovečerní film de facto povídkovou formou. Jejich Amer bývá přiřazován k žánru giallo filmů - italských kriminálních thrillerů s hororovými a erotickými prvky, jimiž se zejména v sedmdesátých letech proslavili režiséři Dario Argento, Mario Bava či Lucio Fulci. Snímek ve své podstatě charakteristiku tohoto žánru naplňuje, leč formou sofistikované formální hříčky-odkazu. Tři krátké, takřka bezeslovné příběhy se třemi různě starými ženskými protagonistkami, jež fungují samostatně i jako výseky z odlišných fází života téže hrdinky, film zasazuje do prostředí tajemného starého domu s velkou zahradou a do jeho okolí, zabydluje ho zvláštními postavami a vybavuje předměty se symbolickým potenciálem.
Malá dívka, sotva školačka, prozkoumává vábivě děsivá zákoutí setmělého domu a objevuje jeho zakázaná místa - lůžko s mrtvolou i postel souložících rodičů. Ještě tak trochu dětsky naivní a jakoby zabržděná, leč svou ženskou přitažlivost právě objevující puberťačka využívá nudy při čekání na matku v kadeřnictví k dobrodružství s neznámým mladíkem. Atraktivní žena vystupuje na maloměstském nádraží a nechává se neznámým řidičem odvézt do známého domu, pronásledována a v závěru dopadena zprvu zdánlivě halucinačními vizemi.
Pro poutavou, umně dávkovanou poetiku tohoto filmu je klíčové budování a stupňování napětí, pozvolné překlápění vzrušené každodennosti do jednou psychedelicky hrůzné, jednou smyslné, jednou krvelačné polohy. Cattetová s Forzanim napětí budují a rytmizují zejména střihem a komplexní (nonverbální) zvukovou složkou. Kromě vynikajících hereckých výkonů všech tří protagonistek utváří atmosféru filmu kompozice obrazu a rámování, zoom, barevné masky, ambientní ruchy a zvuky prostředí a výrazné chytlavé melodie. Vysoká míra stylizovanosti snímku v mnohých ohledech brání rozlišení filmové skutečnosti od představ, halucinací a nočních můr. Nabízí-li tedy Amer na tematické rovině jako klíčové motivy význam vidění, tělesnosti a smrtelnosti v lidském životě, jedná se současně o stylově exhibicionistický snímek osobitě prozkoumávající možnosti filmového jazyka. - Lucie Česálková (Letní filmová škola)
Režisérská dvojice Hélène Cattetová a Bruno Forzani, dosud spolupracující výhradně na krátké metráži, pojala i svůj první celovečerní film de facto povídkovou formou. Jejich Amer bývá přiřazován k žánru giallo filmů - italských kriminálních thrillerů s hororovými a erotickými prvky, jimiž se zejména v sedmdesátých letech proslavili režiséři Dario Argento, Mario Bava či Lucio Fulci. Snímek ve své podstatě charakteristiku tohoto žánru naplňuje, leč formou sofistikované formální hříčky-odkazu. Tři krátké, takřka bezeslovné příběhy se třemi různě starými ženskými protagonistkami, jež fungují samostatně i jako výseky z odlišných fází života téže hrdinky, film zasazuje do prostředí tajemného starého domu s velkou zahradou a do jeho okolí, zabydluje ho zvláštními postavami a vybavuje předměty se symbolickým potenciálem. Komentáře uživatelů k filmu (43)
-
Renton
Scénář: Hélène Cattet, Bruno Forzani .. Výtvarně nápadité, ale taky útrpně dlouhé a obsahově strohé. Krátko(středo)metrážní porce by byla nejspíš snesitelnější.(20.2.2011)
-
woody
Fetišisticky natočené snové giallo, které vypadá jako by to natočilo dítě Švankmajera a Dálího. Brát všemi deseti, už jen za zpodobnění pitevního ohledání jako sexuálního aktu.(31.7.2011)
-
Rob Roy
Mistrovské audiovizuální fragmentární dílo. Vidět to v kině, tak se u některých sekvencí rozplynu blahem. Pure Art v tom dobrém slova smyslu.(17.2.2011)
-
J*A*S*M
Audiovizuální paráda s krásně tajemnou atmosférou v několika hororových sekvencích. Kdyby to mělo detektivní scénář, bylo by z toho perfektní giallo. Ale co z toho, když je Amer ve své podstatě NIC experimentálně roztáhnuté na celovečerní stopáž. Když jsem se po třiceti minutách vzdal naděje na souvislý smysluplný děj, tak jsem se do konce už jen pronudil. S občasným údivem nad tím, jak jsou určité momenty působivé. No, režiséři se umělecky vyjádřili, určitá skupina diváků zajásá nad nemainstreamovým přístupem k žánru ... já se tak maximálně naštval při představě, jak jsem mohl být spokojený, kdyby měli tvůrci ambice přiměřené hororovému žánru. Což je ovšem problém můj, nikoli tvůrců.(13.2.2011)
-
obitus
Snímek, který odděluje fanoušky gialla od obyčejných diváků.(30.10.2011)
-
Karlos80
Když pocta klasikům (Argento, Bava, Fulci, Dallamano), tak pocta klasikům a to se vším všudy! Tenhle ten francouzsko/belgický audiovizuálně a surrealisticky fantastický opus magnum, rozdělen do třech samostatných a velmi smyslných kapitol ze života malé, dorůstající, a nakonec dospělé-zralé ženy Any, který navíc prošel festivalem (sám festivalový filmy moc nemusím), i tak přes všecky ty očividné technické klady, tento film nikdy nepřijmu za plnohodnotný a nikdy mu nejspíš ani pořádně neporozumím, ač mě o to někteří budou snažit přesvědčit svými odpovědmi, toto je přeci umění a to nemůžeš hodnotit tak nízko. Padly tu již názory, které ještě budou padat, protože to je evidentní už na první pohled, že film by v tomto případě mohl být o dost kratší (možná dokonce o polovinu), ano to mohl, zvláště když jde spíše o avantgardní experiment, leč místy s opravdu vypečenými a chytrými momenty, celé to vypadá jak když to byl původně nějaký starý nedodělaný studentský film, který byl později natáhnutý do plnohodnotného celovečerního filmu (dosavadní zkušenost tvůrců byla jen s krátkými filmy), nicméně s prázdným nebo úplně nicotným obsahem, jakýmkoliv směrem a dialogem. Pro koho tvůrci film vůbec natočili? Pro diváka, pro své vlastní JÁ, pro klasiky? Je tu moře odkazů, na '70 giallo subžánr, včetně hudby (Morricone, Cipriani, Nicolai) to ano a ty mě bavili, jako připomenutí krásných filmů, ale i tak tento celý experiment se spolu se svými tvůrci za vlajkovou loď, taliánského subžánru jen schovává, všecko mi připadá spíš umělé, nepřesvědčivé a samoúčelné. Ocenil bych dobrou práci kamery (a jejích všech úhlů, spoustu POV výstřelů aj detailů), mnoho fantastických barev, pěkné osvětlení, nicméně s tou dnešní technikou, je to nejspíš hračka, když se to tedy umí:-) Jestliže vy máte rádi giallo a avantgardní kino, je to film přesně pro vás, ocení ho nejspíš i kritici a filmový studenti, všichni ostatní se tomu raději vyhněte. ps; retro plakát je úžasný!(6.3.2011)
-
Subjektiv
Pokud je to u tohoto filmu možné, obsahuje komentář SPOILERY. +++++ Dětská zvědavost, sexuální chtivost a vlezlá kamera, tři do intimního prostoru, zakázaných míst bodající jehly. Když Alexadre Astruc zaváděl do filmové teorie termín "kamera-pero", kdo ví zda tušil, že může být i "kamera-ruka". Ruka, která v poloprázdném domě šahá po vyděšené dívce, aby pocítila její hrůzou roztřesené tělíčko. Snad noční můra trestá holčičku za přílišnou drzost v prozkoumávání třináctých komnat s katafalkem a rodičovské ložnice. Kamera-zuby ukusuje její strach. Přibližuje se co nejblíže, aby se mohla pořádně zahryznout. Střídavě v rychlém tempu ochutnává od očí po nohy. I dům se spojil s tím dravčím okem - bouchá a vrže dveřmi, noří se do přítmí či hrůzně pableskuje, prýští z něj nepochopitelné. Zesiluje známé zvuky na potřebu utéct zas a znovu. U giallo domů se to sluší. Ten dům ví, že italská hororová kultura vetkala do myslí účinně buzený děs z modrých a červených lamp, staromódních panenek, pohledu do očí z blízkosti největší či střepů. Kamera-jazyk si libuje v úzkostném potu. +++++ Ale každý sen i dětství jednou končí a když dokráčí do puberty, kamera-rty už má jiné choutky, rty. Stráží matka dceru svou před nástrahami kamery marně, dnes prastaré město s křivolakými uličkami a cíle i gialla znalý míč je spojencem jejím a odvádí dívku pryč. Kamera-plíce vdechuje pod sukni vášní prohřátý vzduch. Už vůbec ne kamera-pero, ale kamera-péro se snaží vniknout do čerstvě dospělého těla. I zvuk motorek zatoužil zprznit nedotčenou slečnu a snad jako jedinému se mu to i podařilo. Teď nejen obavy vedou dívku, ale i dychtivé očekávání a vědomí vlastní ceny. Dokáže ♂♂♂♂♂♂♂♀♂♂♂♂♂♂♂. Tajemství již není tajemstvím, ale ještě není zkušeností. +++++ Dospělost dává ženě lepší souzení vlastního i cizího chtění, ale nikoli bezpečí před tím vším. Kamera-ruka, kamera-zuby, kamera-jazyk, kamera-rty i kamera-péro musí spojit své síly, aby konečně došlo k tomu, co má se stát. Kožené rukavice, 250 koňských pyjů pod kapotou, těsně obepínající, spoutávající bezpečnostní pás - bude se umírat, jak velí giallo, nebo snad souložit, jak velí tělo? A z čeho mít větší strach? +++++ KONEC možných SPOILERŮ. Amer není giallo a Subjektivně: "Amer naštěstí není giallo." Amer definuje a zároveň nejspíš nutně uzavírá übergiallo. Styl, jemuž giallo půjčilo rekvizity, prostředí, svícení, hudbu, dílčí situace, něco formálních prvků - to jest cosi specifického, se strachy spojeného, ale ne hloupého. Ame je kombinuje s osvěžující hravostí, nenasytnou frekvencí i drzým sebevědomím. Mé nejlepší giallo, Suspiria, selhalo chuděra na svém konci, když zatoužilo vysvětlit své tajemné dění. Amer nedělá stejnou chybu. Tělo, smrt, sex i strach jsou mu tak silným tématem, že nemá potřebu svázat je nějakou komplikovanou fabulí. Tady je neznámé a já se ho bojím, tady je žena a já ji chci! Hraje si po svém s vypůjčeným, extrémním detailem prokládaným. Voní experimentem, ale ne experimentem akademickým, u něhož se přijetí často zakládá na složité argumentaci. Jde o experiment mířící k divácké vděčnosti. Jinakost, jež se tak úplně nevzdává širokého přijetí.(3.8.2011)
-
Jossie
odpad!Jestli to mělo být umění, tak jsem ho nepochopila. A nestydím se za to.(30.3.2011)
-
Slasher
Ono je to na jednu stranu zajímavý, ale na druhou stranu pro běžného smrtelníka nepříliš dívatelný. Já sám nemám na nějakém euro artu absolutně žádný zájem. Připadal jsem si, že sleduji nadmíru povedené filmové cvičení, ale nemám žádný klíč k jeho uspokojivé analýze a převedení na skutečný filmový zážitek. A ke konci už jsem opravdu ztrácel pozornost. Takže tak, dobré, ale ne pro každého, ne pro mě.(19.3.2011)
-
Flipnic
Úúúúúúúžasnééé!!!! Grandiozní!!!! Geniálníí!!! 100%ní "oslava" Italského filmového směru "giallo" v tak netradičním provedení, že běžného diváka ubíjí a ...ehm ... jiného diváka přivádí do extáze ... Ten film je sice vizuálně povedený, ale viděl jsem mnoho lépe provedených. Co jej ale dělá hororem v pravém slova smyslu, tak je "voyaerká" práce kamery na detail a to často detail nepříjemný, často až otravný a dráždivý. Celý film v podstatě dráždí a provokuje svými velice netradičními výjevy a nenechá divákovy nervy v klidu. Stejně tak zvukově dráždí často jako šustění polystyrenu apod. Když se zdá pak že diváka unudí k smrti (měl jsem také tento pocit samozřejmě), příjde závěr a ten je tak grandiozní, odporný a zvrácený, že si divák PARADOXNĚ oddychne ... Samotný akt, kterého se celou stopáž obáváme, tedy násilí, se stává uvolněním jako po dlouho oddalovaném orgasmu ... Celý film dráždí silně erotickým nádechem, je vidět, je slyšet a je i "cítit" (tím myslím čichové smysly). Samozřejmě pro běžného diváka se jedná o náročný artový nesmyslný slepenec. Pro výjimečného, nadaného, okrajového a extrémně vnímavého diváka (...abych se o sobě tak nelítostně vyjádřil ...) absolutní SKVOST!!!(3.4.2011)
-
Ingrid
Co může být horšího než samoúčelné násilí? Samoúčelné umění. Věřím, že režisér si vyplnil svou vizi, ale co my chudáci s tím. Jsem vstřícná k bohatému stylu (viz Černá labuť), ale pokud všechny hry s kamerou, střihem nebo zvukem přestávají plnit funkci, tak odpadám. Byly tu zřejmě kvůli emocím a procítění do hloubky, ale nic z toho na mě nezapůsobilo. Souhlasím s Rentonem, zkrátit, navíc vyhodit pokus o děj, a nechat tak půlhodinovou blbinku, kde se bude jen přibližovat, detailovat, nasvěcovat, barvičkovat.(28.2.2011)
-
O*R*I*N
BITTER - "First, our way of driving the narration is sensitive. As the theme is the discovery of the body, of desire, of sensuality, it was important for us to try to communicate the sensations of the main character (Ana) to the audience, to try to make the audience understand the story as if the viewer was in the character’s skin. We would like that the spectator follows the subject of the film by this sensitive driving of the story. Second, our way of driving the narration is playful. We like to play with the cinematographic tools to give the images a rich polysemic value, to have different levels of reading. So, for us, the audience has to take his place in the movie by this open way of seeing the film." [==] "In AMER, we’re using the giallo’s language to speak about the discovery of body, desire and sexuality of a girl. It’s not a detective story, it’s the intimate portrait of a girl with her fears and desires... and what could be more appropriate to talk about “fear and desire” than with giallo’s iconography?" - END(6.3.2011)
-
Rover
Několik propojených příběhů sleduje život jedné ženy - především to, jak se na ni projevily traumatické zážitky z dětství. Film vše ukazuje jen v náznacích a velmi experimentální formou, které mi ne vždy uplně sedla. Vizuálně jsem si snímek užil skvěle - jen práce s kamerovými filtry byla fantastická, stejně jako střih nebo i samotný způsob nasnímání, nasvícení a vlastně i komponování scén. Nejsem si jist, zda jsem Amer uplně pochopil a nevím, zda to má být plus či mínus k hodnocení filmu. Proto je nanejvýš možné, že se bude moje hodnocení měnit, a to nejspíše směrem nahoru. HUDBA: využívá starších kusů zejména ze 70. let 20. století. Hudba je výborná a skvěle použitá - šetří se jí a dokáže na sebe upozornit. (PS: jak tak čtu zdejší komentáře, tak musím poznamenat, že jsem neviděl žádné "giallo" a určitý roviny filmu tak pro mě asi zůstaly utajeny, možná je to jen a jen dobře).(9.9.2011)
-
fauxthum
Estetika gialla dokonale koncentrovaná v dokonalé formě dalece převyšující všechny filmy Fulciho, Argenta a spol. Vyprávění je v tomto žánru především nosná konstrukce, kterou Cattet a Forzani minimalizovali a vyprázdnili na základní vzorec, který naopak vrchovatě naplnili vizuální slastí. Podobně, ale ne takto radikálně, funguje i Tarantinův Kill Bill nebo Rodriguezovo Machete. Ti ale stále zůstávají na půli cesty mezi narací a vizualizací, zatímco Amer přináší jasné gesto směrem k čisté esenci slasti.(2.8.2011)
-
heyda
odpad!Pure art? Maybe. And where is the story? :-/(6.2.2012)
-
panjosef
Fajnšmekrovina pro náročného diváka. Tenhle snímek čerpá z nejlepší estetiky a postupů starých giallo snímků a z argentovské hry světel, stínů a barev z jeho vrcholných děl (Suspiria, Inferno). Vyznačuje se zejména precizní, vytříbenou, geniální kamerou a to vše je převedené do sytě barevného moderního provedení. Filmová rovina sleduje dívku, její pubertu a dospělost a vždypřítomnou konfrontaci s různými zdroji ohrožení a strachu, které jsou úměrné jejímu aktuálnímu věku. Dějová rovina takřka absentuje, dialogy taktéž, jedná se o vytříbeně pocitovou záležitost, vizuální a sonický experiment, který výše zmiňovanou estetiku povyšuje na nosný prvek filmu. Některé filmové postupy můžou zároveň i odkazovat na zmiňovaného Grandrieuxe (minimum dialogů, roztřepená kamera, všudypřítomný neklid), ale zatímco ten pracuje zejména s chladnou syrovostí a existenciální tísní, tento snímek v sobě nese značnou dávku hravosti, všudypřítomného erotična a fetišizace vizuální a sonické stránky. Je to opravdu pastva pro oči (zejména několikerá snová zobrazení temnoty) a taky sonický orgasmus - zvuky - ach, do detailu je vše slyšet - vrzání kožených rukavic, kroky, hořící cigareta, doutnající uhlíky, prsty třoucí se o kůži, drnkání hřebenem o rty a zuby (u toho jsem se málem udělal, hehehe :-) ), skřípání břitvy o zuby, šplouchání vody a nepřeberná řada dalších. Rozhodně se ovšem nejedná film, který nadchne každého, tohle je záležitost pro náročné diváky. Kdo čeká klasické filmové vyprávění ten bude zřejmě vysoce zklamán. Ale jinak je to fakt pecka. 10/10(14.2.2011)
-
Cabal
Geniální pocta filmové Itálii 70. let. Čistý filmový orgasmus.(21.2.2011)
-
iamek
Audiovizuální orgie s hutnou atmosférou, ale bohužel nudným námětem a přes ideální stopáž se snímek někdy šíleně vlekl.(9.10.2011)
-
Rosana
Krásný, nádherný, smyslný a sexem nabytý film. Jen si na něj vzpomenu a naskakuje mi husí kůže. Film je poetickou formou vyprávěn vlastně jen pomocí pocitů a emocí hlavní hrdinky. Nemapuje realitu, ale jen její prožívání, dokonale zachycuje strach, vzrušení, chtíč, žárlivost. Nikdy jsem neviděla tak dokonalý film tak skvěle vyprávěný. Nemusíme vidět obrazy, cítíme pocity hlavní hrdinky, prožíváme její příběh a o to silnější je požitek z filmu. Kdyby byl Lynch žena, natočil by svůj Inland Empire právě takto.(1.8.2011)
-
erl
Tomu říkám dechberoucí jízda! Takové filmové projekty by měly vznikat častěji. Kamera , hra světel a stínů , vystavěný děj , napětí atd...to vše absolutně dokonalé! Ocení pouze nemnoho okrajových nadšenců. Díky bohu :-))(20.7.2011)
