• dobytek
    ****

    Pavel Landovský je skvělej, ve filmu jsou pak některý opravdu skvělý scény a ta Volha M-21 je taky skvělá. Z pomyslnýho 5-ti hvězdičkovýho vrcholu film táhnou dolu některý nudnější pasáže. Nicméně pro mě je to jedna z nejlepších komedií z domácí produkce. Navíc tenhle film má štěstí v tom, že neběží v televizi 5× za rok jako např. Homolkovi.(9.1.2007)

  • nascendi
    ****

    Boháčka poznám od jeho vzniku, ale štvrtú hviezdičku som mu pridal až po poslednej projekcii. S Boháčkami, Lebowskými, Gumpami a podobnými typmi mám problém v tom, že odpor k nim prenášam do hodnotenia. Je to nesprávne a neospravedlniteľné, ale čo s tým? Tak to zatiaľ aspoň u Boháčka napravujem.(8.12.2008)

  • Iggy
    ****

    Pavel Landovský nepatří zrovna mezi mé oblíbené herce, ale jeho Tonda v Utrpení mladého Boháčka je fakt kouzelný a naprosto neodolatelný! Celkově je film střídmou a perfektně vyváženou komedií.(6.11.2008)

  • BoPo
    ****

    Landovský v skvelej forme.(25.2.2010)

  • sportovec
    *****

    Názor, že vůbec nejtěžším žánrem Thálie je právě komedie, prozrazuje takřka neomylně nositele, který je hlouběji zasvěcen do skutečných vztahů, poměrů i možností zákulisí, toho, co, vidět není, ale jasně přitom určuje kvalitu nabídky tvůrce diváku, konzumentovi. Jméno Františka Filipa je známo především z televizní dramatiky třetí a čtvrté čtvrtiny minulého století. UTRPENÍ MLADÉHO BOHÁČKA se stalo ojedinělou možností, šancí, jak přesvědčit o oprávněnosti i jeho filmových ambicí. Výsledkem je sevřený, cudný film, který charakteristickým, pro Filipa nezaměnitelným způsobem líčí příběh ne z města, ne z velkého prostředí hraničních vášní a situací, ale naopak ze zdánlivě zanedbatelně pominutelné stojaté skutečnosti venkova - lhostejno, zda v pohraničí, jak naznačuje film, či kdekoliv ve vnitrozemí, jak se to také mohlo stát i udát - vypovídá mnohé o době svého vzniku. O rovnosti ve vztazích, o slušnosti mezi lidmi, o světlech i méně osvětlených míst jejich povah uprostřed všedního dne, v němž úporně hledají sami sebe a své místo v životě. I tyto postavy se už zařadily mezi naše zklasizované předky a tvoříce jakési pandány např. ke Kleinově homolkovské trilogii, jsou traktovány v lidské, hřejivě úsměvné poloze, která vždy Filipovi byla tak vlastní. Mládí, které tu také dostalo svou šanci, se odvděčilo řadou pozoruhodných výkonů, jež patří k vrcholům civilní herecké školy šedesátých let. Pomineme-li Pavla Landovského, pro nějž to byla jeho snad vůbec největší - zlomová - příležitost v českém filmu československého období, nelze nezaznamenat Stellu Zázvorkovou, která se tehdy postupně přehrávala do rolí starší ženské generace, a kupodivu i Regínu Rázlovou, jež tu naznačila svůj mimořádný herecký talent, jenž posléze utonul v jejích normalizačních angažmá. Nepřehlédnutelnou kráskou-ztělesnitelkou mladé ženy své doby byla již tehdy dlouholetá potomní smíchovská herečka Jorga Kotrbová. Venkovský svět JZD, nabírajících tehdy dech a postupně se vzpamatovávajících z nejhorších následků násilné kolektivizace padesátých let, dostal v tomto neokázale mimořádném filmů svůj obsah, rozměr a tehdy ještě i perspektivu. Komunistická skutečnost, jejíž obraz zachytil, by byla bez tohoto skromného, ale původního a hlubokého svědectví hned o jeden důležitý polodrahokam faktu chudší. Zbytečně a nevratně.(17.9.2007)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace