Na doraz

Ve filmu se sice najde několik málo akčních scén, ale o akční komedii se rozhodně nejedná. Příběh je navíc plný klišé, scenáristické lenosti a logických děr, takže veškerá odpovědnost leží na humoru. A s tím je to takové polovičaté. Sem tam se sice objeví slušná bomba, ale stejnou mírou musíme trpět stokrát omleté frky a nějaké konstantní uculvání mezi těmi bombami se také zrovna nekoná. Na horu tak film táhnou především Downey a Galifianakis, kteří jsou jako vždy výborní a je zkrátka radost sledovat konfrontace jejich protichůdných charakterů. Právě oni dva táhnou všechen ten průměr o stupínek nahoru. Ve výsledku tak jde nakonec o celkem příjemnou, i když těžce průměrnou, jednohubku. (22.02.2011)

Narovinu ? Čekal jsem pravděpodobně něco jiného... Opravdový nářez ve stylu Pařby ve Vegas, ale dostal jsem až nečekané množství scén, hrajících na vážnou notu. Neříkám, že je to špatně, ovšem mám dojem, že kdyby se Phillips vydal jen jedním směrem (ať už dramatu, nebo komedie), vyšel by pro diváka mnohem stravitelnější výsledek. Hrát hl. role kdokoli jiný, nešel bych nad 3*, ale pro Downeyho a Galifianakise mám obrovskou slabost, takže nemůžu jinak 70%. (12.12.2010)

Road movie je veľmi špecifický druh filmového žánru. Príbeh o ceste. Točí sa to predovšetkým v USA, vďaka rozľahlosti ich krajiny. Road movie môžu byť dramatické (Thelma a Louise), rebelské (Bezstarostná jazda), psychedelické (Strach a hnus v Las Vegas), komediálne (Divé svine), akčné (Polnočný beh), horrorové (Stopár), alebo aj vianočné (Na Vianoce budem doma). A aká bola road movie "Nadoraz" (Deadline), ktorú v roku 2010 natočil režisér Todd Phillips? Dvoma slovami by som to zhrnul, že bola jednoducho zábavná, simply funny. Nie je to filmový klenot, nekonal sa ani žiadny herecký koncert, a nie je to ani nijak zvlášť originálne dielo, ale nenudil som sa pri tom a občas som sa aj z chuti zasmial. Cesta s dvoma typovo rozdielnými maníkmi naprieč Spojenými štátmi americkými, z Atlanty do Los Angeles, mi ubehla ako nič. Bola to fajn jazda. *** (23.08.2023)

Čekal bych, že Phillips po nalezení svého divácky životního filmu zopakuje schéma v průměrnější (stravitelnější) podobě. Místo toho jde v duchu českého názvu daleko za všechny rozumové hranice, neustupuje před nepochopitelně fekálními gagy a humor celého filmu nakonec spolehlivě schovává do škatulky "divný". Ani několik vážnějších momentů vlastně moc nedává smysl, protože jsou sice jasně rozpoznatelné, ale okamžitě shozené a scénář si tak podtrhává nohy v obou rovinách. Chvíli po skončení tak člověku dochází, že být na Downeyho místě někdo neznámý, je vlastně Due Date totálním debaklem. Druhá hvězda tak svítí čistě za zásluhy Iron Mana, který si dokáže udržet tvář a charisma i při rvačce s invalidou nebo tváří v tvář masturbujícímu psovi. P.S.: Když Galifianakis před lety nesměle mentoroval a opatrně hláškoval v Tru Calling, byl strašně fajn. Když se stal známým díky komediální poloze, přál jsem mu to. Ale když hraje počtvrté, popáté zarostlého opilého/zfetovaného blba, nemůžu ho ani vidět. Za tohle Phillipsovi těžké mínus. (14.12.2010)

Posaďte do auta slizkého, řeckého buzeranta, k ruce mu dejte Robertka juniora a nechte je bez tzatziků cestovat po Route 66 na Festival trapnosti. A kdyby jim čistě náhodou cestou došly infantilní humory, nevadí! Vždycky mohou přeci zastavit na nějakém tom odpočívadle, kde si ten ztepilý Apolón vyleští rákos spolu se svým psem, což nepochybně v kategorii 13+ vyvolá salvy dusivého smíchu. (16.03.2011)