Na doraz

Nelze tomu upřít několik nápadů i slušně nastíněné charaktery. Humorem je to ale hrozně nevyvážené, takže film sem tam zcela nerozumně přepne z komediální road-movie do něčeho, co by mnohem líp vypadalo ve filmu Adama Sandlera (třeba bitka s vozíčkářem je úplně mimo). Downey i Galifianakis to táhnou, i když Downey je tentokrát minimálně využit. To Galifianakis působí mnohem živěji a překvapivě utáhne i dramatičtější sekvenci. Je možná škoda, že se tvůrci neodvážili víc zatlačit na dramatickou linku, protože těch několik málo vážnějších momentů je nečekaně silných. Skoro mám podezření, že to na papíře byla hořká komedie a pak někomu došlo „ale sakra, lidi chodili na Pařbu ve Vegas, tak to musí být hlavně taškařice“. Ani ryba, ani rak, ale nenudil jsem se. (30.11.2010)

Posaďte do auta slizkého, řeckého buzeranta, k ruce mu dejte Robertka juniora a nechte je bez tzatziků cestovat po Route 66 na Festival trapnosti. A kdyby jim čistě náhodou cestou došly infantilní humory, nevadí! Vždycky mohou přeci zastavit na nějakém tom odpočívadle, kde si ten ztepilý Apolón vyleští rákos spolu se svým psem, což nepochybně v kategorii 13+ vyvolá salvy dusivého smíchu. (16.03.2011)

Já tyhle ujeté komedie, kde se dají dohromady ukecanej trouba s frajerem prožívajícím nejhorší den svého života, prostě miluju. Na doraz sice nepřináší nic nového, ale humor si udržuje po celou dobu velmi vysokou úroveň a nesklouzává k trapným čí oplzlým postupům, což je u těchto filmů základní kámen úspěchu. Navíc Downey a Galifianakis se k sobě skvěle hodí a již od jejich prvního setkání na place jsem věděl, že se mám na co těšit. A taky že ano. Množství bláznivých, ale přesto většinou velmi lidsky a civilně podaných gagů nebralo konce a z celkového pohledu jednoduchý scénář mě několikrát překvapil a potěšil další podařenou a vtipnou zápletkou. Jestli v těchto komediích hodlají Američané pokračovat, tak se určitě zlobit nebudu. (30.08.2011)

Pokud pojedete do Mexika na pláž, dejte pozor, ať neroztáhnete deku na benzince patřící jedné nejmenované ropné společnosti.. Cestovat z bodu A do bodu B to je navazování nových přátelství, vzdáleností od domova způsobená anonymita podporující uvolněnost k nekalé činnosti, související nedbání na důsledky a získávání doživotních zážitků. Zkrátka road movie. Vděčné to téma pro T.Phillipse, který v crazy/civilním hybridu Due Date i přes pár úliteb pro pubescentní mládež dozrál a dokázal v rámci žánru využít herce, kteří jsou zrovna v kurzu. Tzn. Tony Stark bez brnění vs. ganja Grizzly se záluskem na pupeční šňůru, který by jinak v méně tolerantním nefilmovém světě letěl obloukem hned z prvního mostu směr Mississippi a za ním plechovka s instantním tátou.. (02.06.2011)

Jste „obyčejný“ chlápek, co má těhotnou manželku, která bude v nejbližších dnech rodit (v L.A.) a jste na cestě za ní (z Atlanty). Jednoduché, že? Bezesporu, má to však jeden (ovšem dost podstatný) háček. Nesmíte na letišti narazit na Zacha Galifianakise resp. Ethana Chase (pardon) Trembleye..., ikdyž kdoví, třeba budete nakonec rádi, že ten medvěd přestřihává pupeční šňůru vaší manželky. Tak trochu jiná road movie než-li Thelma a Louise :o) Přiznávám, čekal jsem totální střeštěnost (po přečtení jména režiséra a zejména jedné z hlavních postav). Té se divákovi také jednoznačně dostane, ale překvapivě tahle netradiční road movie nabízí i momenty, kdy se brnká na vážnější strunu. Přičemž kouzlo tkví právě v tom mixu. V jeden okamžik se tak např. téměř válíte v křečích při SPOILER masturbujícím duu Ethana s jeho psím miláčkem Sunnym, aby vás následně mile překvapila scéna, v níž Ethan hraje trenéra, co se právě dozvěděl, že má rakovinu a manželka ho chce opustit. Po hříchu těch vážnějších scén mohlo být víc, škoda. Líbí se mi to spojení Downey-Galifianakis a zejména momenty, kdy režisér Todd Phillips nechává jít Zacha až na "samou dřeň". Ten chlapík je vážně talent a nenechte se mýlit, dříme v něm mnohem více než-li komediální potenciál. * navíc přihazuju za úvodní scénu z Godfathera. p.s. sorry, že jsme ti vypili tátu... To nic, ještě pár šálků zbývá... Já musím (sám sobě) přiznat, že tomuto šálku kávy jsem s postupujícím časem přicházel čím dál tím víc na chuť a výsledkem je 75% zaokrouhlených protentokrát nahoru (i s přihlédnutím k povedenému konci) a s dovětkem, že naopak (od většiny z vás) v případě Pařby ve Vegas kde to napodruhé již nezafungovalo, v tomto případě se (po delší odmlce) opětovné projekci nebráním. Due Date je překvapivě příjemná oddechovka jejíž největší devízou není samotný scénář, ale spolehlivě fungující „chemie“ ústředního hereckého dua. (09.03.2011)