氷の世界
Ice World
Scénář:
Hisaši NozawaHudba:
Taró IwaširoObsahy(1)
Vyšetřování záhadné ženy Toko začne, když je Sonoe, učitelka a její kolegyně z fakulty, nalezena mrtva, a vše vypadá jako nešťastná náhoda. Detektiv z pojišťovny Eiki a policejní detektiv Takeshi nakonec zjistí, co spojuje tento případ a smrti tří snoubenců Toko. (Vavča)
Recenze (7)
Rozhodně to není seriál bez much, začátek mě dokonce ani nijak zvlášť nebral, ale jak to pokračovalo, tak mě to prostě pohltilo a já nemohla skončit s koukáním. Druhou polovinu seriálu jsem zhlédla najednou a jsem strašně ráda, že jsem na to nekoukala v době, kdy to vycházelo, protože to čekání na další díl by mě zabilo. Macušima, i když zase jako učitelka – jinak ji snad ani neznám –, opravdu zaperlila. Konečně mi přišlo, že z ní byl vymáčknut všechen herecký talent, co má. K tomu ji skvěle doplňoval můj nejoblíbenější japonský herec a já si mohla chrochtat. Kdo je pachatelem? O co opravdu šlo? A všechno začalo sobeckostí… Až do samého konce jsem měnila názor na to, kdo je pachatelem, a na konci mě to opravdu překvapilo, kdo byl skutečným pachatelem. Jak říká náš Slavík: „To jsem opravdu nečekal.“ A to se mi dlouho nestalo. Titulky. ()
Seriál má celkem pomalý rozjezd, ale zajímavou hlavní zápletku, kdy napětí stoupá, ačkoliv se dozvídáte více , ještě více zásadních věcí je třeba zodpovědět, klasická detktivní zápletka je ovšem dobře provedena a vystavěna hlavně na výkonech hlavních dvojice Takenouchi Yutaka, zejména Matsuhima Nanako( u které jsem si nedovedl představit, že by zvládla tak komplexní roli křehkého zranitelného anděla x sebevědomému a vypočítavému ďáblu v jednom těle, když ji znám z repertoárů různých druhů laní:) Opening dělal Kyosuke Himuro hard rockový veterán, ending Celine Dion a vůbec i hudba uvnitř seriálu (Iwaširo Taró) je velmi povedená a některé motivy bych si rád dopřál znova z CD. Vedlejší postavy nejsou jen do počtu, mají důležitou úlohu. Přemýšlím, co ještě bych řekl, jo viděl jsem to celé za tři dny, tak to bylo napínavé a nedávalo mi to spát. ()
Dlouho, už opravdu dlouho jsem neviděl tak silný detektivní seriál co se komplexnosti týče. Z Ice World mám nepopsatelně hluboký a intenzivní zážitek. Není to žádný „blyštivý klenot“, který by svou krásu rozhazoval do všech stran a tím si získával mou povrchní přízeň, nýbrž „cit“ jenž nelze být spatřen ani sebepronikavějším pohledem, přitom oplývá mnohem větší váhou a upřímnou vnitřní krásou, kterou mě uhranul. Může se opírat o vynikající charakterovou psychologii, charaktery samotné (hlavně Egi Toko, kterou ztvárnila Matsushima Nanako měla po celou dobu tak neskutečně obrovské chrisma), propracovaný děj, božský scénář, úžasnou práci s prostředím, dobře zapasovanou atmosférickou hudbu, silné dialogy a mnoho dalšího. Ice World je jedna z detektivek, při níž se člověk na chvíli stane vyšetřovatelem, protože dostává úplně stejné informace jako postavy a není mu žádná odepřena. Nebojím se ho považovat za mistrovské dílo ve svém žánru. Navíc herecký výkon pachatele při finálním odhalení byl absolutně dokonalý. Opět ti Zízo děkuji za titulky, a že jsi mě k tomu dokopala :D. ()
Jako já chtěla dát čtyři, protože to bylo tak mrazivé jak letošní leden, až to chvilkami trochu zastudilo (ehm zanudilo). Ale jak se seriál přehoupl přes polovinu, tak jsem se propadala do ledové vody víc a víc, až z ní nebylo návratu a já chladem i přestávala dýchat. Skvělý scénář vyšperkovaný famózní kamerou. Co víc si přát? Lepší kriminálku jsem už dlouho neviděla. ()
Zajímavosti (1)
- Nanako Matsushima, která v tomto seriálu ztvárnila hlavní roli, si přála vždy zahrát si s hlavním představitelem - Takenouchi Yutaka. Nanako Matsushima v seriálu Great Teacher Onizuka z roku 1998, respektive právě její postava, uctívala Takenouchiho, brala ho jako svůj idol. Jeho plakát měla pověšený v bytě. O rok později si s ním skutečně zahrála v seriálu Ice World. (Vavča)
Seriál o tom, kde začíná a končí láska, jak tenká je hranice mezi láskou a nenávistí, o tom, co vede lidi k tomu, že se nakonec stanou někým úplně jiným... ■ Je to zajímavý pohled do nitra člověka, tam, kam nikdo z nás druhému nevidí a často se bojí pohlédnout i do toho svého. Kdybych měl tento seriál přiblížit jednou krátkou větou, pak by zněla následovně: "Zoufalí lidé dělají zoufalé činy." ■ Ze začátku mi trochu vadila kombinace žánrů: krimi/detektivní kontra drama/romantický kontra mysteriózní, ale chmury byly brzy zažehnány a musím se přiznat, že bych celé dorama klidně zhltnul na jedno posezení. Nakonec jsem jej dal na tři zátahy a jsem moc rád, že jsem se na něj konečně podíval. ■ Od začátku až do konce jsem podezříval snad všechny, že oni jsou tím vrahem, ale nakonec... musím souhlasit se Zízou, že: „To jsem opravdu nečekal.“ ■ Od třetího dílu, jsem se střídavě přesvědčoval o tom, že vražedkyní je/není Tôko EGI. Ano, seriál má mouchy, brouky, pavouky a jinou havěť a párkrát jsem si pomyslně klepal na čelo, nic to ale nemění na faktu, že jsem se náramně bavil. ■ Původně jsem si tento seriál chtěl pustit už dávno, ale vždycky bylo něco důležitější nebo jsem zrovna měl náladu na jiný film či seriál. Hlavním lákadlem pro mne byla Nanako MATSUSHIMA, kterou většina diváků zná především z filmu Ringu (1998), který odstartoval novou vlnu moderního japonského duchařského hororu. Tôko EGI, jejíž jméno v každém dílu slyšíme snad 30krát, je velmi tajemná postava, od které až do posledního dílu nevíte, co očekávat a kdy Vám říká pravdu, nicméně... získala si mě hnedky od začátku, což se o jejím mužském protějšku říci nedalo. Zpočátku mi Eiki HIROKAWA byl sympatický tak půl na půl, nejen tato postava, ale i herec, který jej hrál: Yutaka TAKENOUCHI. Eiki má takový šibalský úsměv a smutné oči, s těmi delšími vlasy mi hodně připomínal Takeshiho KANESHIRU. ■ Od čtvrtého dílu jsem si oblíbil oba hlavní hrdiny, ale musím řici, že k mému vlastnímu překvapení se mi Eiki zamlouval o něco více než Tôko. [SPOILER] V sedmé epizodě, když Tôko utrousí u Eikiho v autě kus horniny a on jí ho nese k ní do bytu a zjišťuje, že není zamčeno a jde k ní domů a ona stojí mlčky u okna, tak se uděje to, na co romantici čekali již od třetího dílu. Políbí se a následný záběr na oba ležící v její posteli nás jen utvrzuje v tom, že je již po coitu a následný dialog nás o tom jen přesvědčí... [/SPOILER] ■ Hudebně se zde střídají 3 hlavní motivy. První s ústřední skladbou a mužským vokálem, druhý typický dorama klavírně-smyčcový a třetí syntetický, který se vyskytuje u akčnějších scén. Celkově jsem s hudebním podkresem byl spokojen, jen jsem nechápal, co tam dělá ta Céline DION, teprve v posledním díle mi to začalo dávat smysl... ■ Ve své druhé půli mi seriál připomínal film Yoake no machi de (2011), přičemž seriál je více zaměřen na mysteriózní linku příběhu. Mezi čtvrtým a osmým dílem jsem si nemohl nevzpomenout na skvělý MÎKEHO snímek Ôdishon (1999), kde taky furt čekáte, co se vlastně bude dít. ■ Co napsat na závěr? Inu, snad jen, že když se do toho člověk ponoří a přijme věci, které s sebou televizní seriál nese, tak je náležitě odměněn příjemným mrazením v zádech. ■ (R) [89/100] ■ (K) [79/100] ■ (V) [79/100] ■ (♫) [80/100] ■ (H) Yutaka TAKENOUCHI [83/100] ● Nanako MATSUSHIMA [81/100] ● Tôru NAKAMURA [77/100]. ■ (E) Yoake no machi de (2011) ● Suwîto rein: Shinigami no seido (2008) ● Ôdishon (1999) ● Ringu (1998) ● Gôsuto: Môichido Dakishimetai (2010) ● Piece (2012) ■ (Č) 1 ■ (P) [Středa, 20-VII-2016; 13:50] [544p] [ϿϾ] [95/100]. ■ (CSFD) Zíza ■ (Ú) [25-IX-2017] Opraveny překlepy a nedoklepy ■ (C) [95/100] () (méně) (více)