Reklama

Reklama

VOD (1)

Ačkoli má tovární dělník jménem Quaid (Colin Farrell) krásnou manželku (Kate Beckinsale), kterou miluje, výlet do mysli mu připadá jako perfektní dovolená od frustrujícího života – skutečné vzpomínky na život super špióna mohou být přesně to, co potřebuje. Ale když se proces zvrtne, Quaid se stane hledaným mužem. Quaid, který je na útěku před policií – kterou řídí kancléř Cohaagen (Bryan Cranston), vůdce svobodného světa – se spojí s povstaleckou bojovnicí (Jessica Biel), aby našel hlavu ilegálního odboje (Bill Nighy) a zastavil Cohaagena. Linie mezi fantazií a realitou se začne smazávat a osud jeho světa visí na vlásku, když Quaid objeví svou skutečnou identitu, svoji pravou lásku a svůj skutečný osud. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (33)

Trailer 4

Recenze (1 380)

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Asi tím některé překvapím, ale podle mě je tenhle film zcela unikátní. Zejména co se týče akčních scén tady v dějinách kinematografie nic takového zatím nebylo. Všechny akční scény jsou totiž pojaté vertikálně, a nikoliv horizontálně, jak je běžné. Od začátku filmu až po závěrečné titulky se tu zcela systematicky a promyšleně pracuje s vertikálními pohyby hrdinů: úvodní pád Jessicy Biel, útěk z Rekallu, útěk před Lori, který provázejí dokonce tři Farrellovy pády z výšky, skok na auto mířící vzhůru a posléze deaktivace magnetu vrhající auto zase dolů, jezdící výtahy v podobě zvláštních kostek, a do toho neustále přesuny klasickými výtahy, lezení po žebříku a samozřejmě metafora celého tohoto vertikálního přístupu, obrovský tubus převážející kolonisty skrze zemské jádro. Je až k neuvěření, jak poctivě tvůrci filmu po celou dobu tenhle vertikální přístup naplňují. Zatímco ve většině filmů představují vertikály například v podobě hrozícího pádu z výšky nebezpečí a horizontály bezpečí či obecně jistotu, v Total Recall je tomu přesně obráceně: před blížícím se nebezpečím přicházejícím zepředu či zezadu se utíká nahoru či dolů. Díky CGI vytvořenému světu tu nakonec výška není nabytá strachem z pádu, jako třeba při lezení Cruise po reálné budově v MI-4, tudíž se vyloženě nabízí, aby se hrdinové v Total Recall z veškeré šlamastiky dostávaly vertikálními pohyby nahoru či dolů, jak také činí. Trochu se tu možná nabízí oprášit slogan z Nolanova Počátku „Sestup dolů je naše jediná cesta vpřed.“ Odmítnutí horizontality ve prospěch vertikality, který v Total Recall nastal, se odráží i ve stylu: při útěku z Rekallu se kamery agresivně přibližují a oddalují horizontálně od Farrella, zatímco kupř. pád auta po deaktivaci magnetů provází meditativní zpomalení fps. Total Recall tedy jak vidmo není jeden z těch filmů, které rozestaví před diváky ve velkých záběrech honosné kulisy futuristických měst pnoucích se do výšky, aniž by s touto výškou jakkoliv dále pracovaly a zapojovaly ji do děje či do pojetí akce. Tato zrada se podle mnohých diváků přihodila například v Prometheovi nebo v Sunshine, které se z ambiciózní, vertikálně směřované sci-fi epopeje zalomily do zběsilého, horizontálně orientovaného béčkového survival hororu. ____ To, že ten film tak pečlivě pracuje s vertikalitou, respektive s prostorem, jde ruku v ruce s tím, jak malou úlohu tu hraje čas. Hlavní hrdina je časově zcela neukotvený, jelikož postrádá jak minulost, tak budoucnost. Coby člověk bez paměti a bez vzpomínek neví, kým vlastně je, a minulost pro něj neexistuje. Totéž platí pro budoucnost, kterou coby tovární dělník rovněž nevyhlíží zrovna v dobrém světle. A je zcela logické, že tam, kde schází čas, nastupuje prostor, který tu má podobu jak již zmíněných vertikálních akčních scén, tak velkolepého futuristického prostředí. Hlavnímu hrdinovi jako by se také neustále připomínalo, že je časově neukotvený, pořád uprostřed, mezi věcmi, v mezibytí, v jakémsi intermezzu: (i) Umocněno je to třeba tím, že režisér Wiseman vyžadoval vedle mocné podpory CGI i skutečné kulisy. Jenže vystavět takové kulisy, prohlásil sám Wiseman, je nesmírně drahé, tudíž když už je vystavíte, musíte se do nich vracet a natočit v nich více scén. Taková jsou prostě pravidla a zákonitosti současné filmové tvorby. Není pak ale divu, že má Farrell pořád tytéž sny, když se kulisy ve filmu opakují, a že, jak si stěžuje svému kámošovi, pokaždé sedí v tubusu převážejícího kolonisty na tom stejném místě, den po dni, rok co rok, čím dál větší rutina. Tomuto paranoidnímu pocitu Farrella ze zastaveného času napomáhá i neustálé pendlování filmu mezi dvěma prostory, australskou kolonií a britskou federací. (ii) Za druhé je tento důraz na prostor na úkor času umocněn tím, že až do konce není jasné, odehrává-li se film ve snu, či v realitě, tudíž jako by byl neustále otevřen a bez konce. Pro obě verze existuje spousta argumentů, Wiseman to tak údajně zcela záměrně natočil, nota bene něco jiného tvrdí verze pro kina a něco jiného directors cut (v directors cut verzi nemá Farrell pod náplastí tetování z Rekallu, čímž film implikuje, že se odehrává celý ve snu). Tohle neustálé kmitání mezi oběma verzemi, pro něž lze ve filmu nacházet oporu, je podle mě mnohem důmyslnější než obvyklé twisty á la Shyamalan nebo Planeta opic, které v závěru přijdou s nějakým zásadním obratem či šokem, protože tyto filmy umožňují vlastně jen dvě zhlédnutí, jedno nevinné a druhé poučené, kdežto Total Recall je jako nekonečná smyčka a v počtu zhlédnutí neklade na diváka žádná omezení. ____ Total Recall se svým důrazem na prostor na úkor času, který se projevuje zejména vertikální akčními scénami a hrdinou bez minulosti i budoucnosti, tedy není jen tak nějakým tucotvým filmem, nýbrž naopak úžasnou metaforou současné tendence v kinematografii, která se odklání od zájmu o vyprávění k zájmu o prostor, ať už to souvisí se zájmem o průzkum imaginárních prostředí ovlivněný počítačovými hrami (hovoříme o kyberprostoru, nikdy o kyberčasu), s novým psaním historie francouzskou školou Annales upřednostňujícím každodenní události namísto velkých dějin nebo s obecnější proměnou v povaze světa, kdy podle některých v čele s Fukuyamou už neobýváme čas nebo dějiny, ale ve skutečnosti pouze prostor. Dřívější historická, temporální a narativně orientovaná kultura zřejmě nyní ustupuje kultuře prostorové, což lze pozorovat třeba na Hvězdných válkách, kde není zdrojem naší fascinace samotný příběh, ale spíš průzkum tohoto rozsáhlého světa bohatého na různé rasy a dobrodružství. Kdyby měla být dnes znovu natočena Casablanca, určitě bychom se chtěli dozvědět mnohem víc o prostředí Casablancy. Dnes by bylo neodpustitelné natočit film s názvem Casablanca, který by nejen z ústředního baru, ale i ze samotného města ukazoval tak málo. Dnes bychom toužili to město prozkoumat. Ten přechod od času k prostoru, který v kinematografii nastal, je dán ale zcela přirozeným vývojem a není překvapující. Dává rozum, že se zejména v první polovině dvacátého století nejprve vyprávěly klasické příběhy směřující od bodu A do bodu B, načež se takový přístup stal natolik otřepaným, že se v druhé polovině dvacátého století přešlo k prostoru v podobě komplexních fikčních světů jako tady nebo k různým puzzle filmům (Memento, Hangover) či síťovým narativům (Babel, Magnolia), které s časem pracují spíš jako s prostorovými dílky, jež umisťují do vzájemného souladu. () (méně) (více)

Kordus 

všechny recenze uživatele

Takové na první pohled hodně drahé béčko, u kterého jsem si polovinu děje nebyl jistý, kde se vlastně odehrává a u druhé mi to bylo jedno. Pár pomrknutí směrem k původní verzi, i když slovo "sofistikované" by si scénáristé museli nejdřív najít ve slovníku, pár dobrých akčních scén, několik minut čiré demence a ... to je asi všechno. Viděl jsem kinoverzi, ne DC, který je prý lepší, ale myslím, že do téhle vody podruhé nevlezu. Průměr. ()

Reklama

kulyk 

všechny recenze uživatele

Zatímco se australští máčové, paka a nefachčenka řítí liftem durch jádro naší těžce zkoušené planety, brumlám si své veselé ,,cotokurvazasejezapíčárnu" a patlám tento koment. A v okamžiku, kdy se stav beztíže v samotném epicentru země, zevrubně zachycený netvůrčím kolektivem, promění během pikosekundy v tíži absolutní, mám jasno. Nejen, že ti zhovadilci pojebali krásnou předlohu, pyšnící se klasickými, ostře řezanými rysy, ale rozhodli se nacákat do xichtu i madame Fyzice. Kladné stránky díla: Beckinsale je ultimátní mrdna! I Bílová v její záři tmavne. Méně zdařilé aspekty: zbytek ansámblu je k pláči. Nesourodé figurky se potloukají nelogickým světem, blábolí si své repliky a pookřejí pouze tehdy, kdy jejich ukoptěná ústa opouští otrocky přepsaná hláška z původního totálu (či knihy). Což jsou zároveň chvilky, které mě nejvíce bolí. Pokud někdo starší film neviděl, nechť na tom klidně nechá bulvy spočinout. Spatří zbastlené, jednoduché béčko se snesitelnými akčními pasážemi. Pro zbyvší, a jak doufám, naprostou většinu - serte na to jako Dežo na antikoncepci! ()

Segrestor 

všechny recenze uživatele

Když už člověk ví, co ho ve filmu čeká, má z celé té podívané trochu menší radost (bez té vědomosti by ten film musel být ještě lepší - závidím těm, co absolutně netušili, o co tam půjde). To je velká nevýhoda, ale za to rozhodně tento počin nemůže. Pro radost ortodoxním vyznavačům starší verze věnoval hned několik "scének" a víceméně jel po vlastní ose. Nemá smysl v tom škarohlídsky šťourat a hledat, co kde a čím to něco připomínalo. To je dnes už prakticky normální. V každém novém filmu vidíme sem tam nějaký ten prvek, který jsme již dříve viděli. A bude hůř. Časem se všechny možnosti vyčerpají a už se bude jen kombinovat. Kdo čeká, že se bude pořád točit něco originálně nového, bude mu svět filmu peklem. Že to bylo terminatorovské nebo jako z Blade Runnera… protože tam pršelo a všude byli Čongové - to přeci nevadí (je docela možné, že v budoucnosti se Čongové rozlezou po celém světě. To je přeci vize a ne kopírování Blade Runnera). Byla to nádherná podívaná s poctivým (až skoro pedantsky) dokonalým futuristickým světem a že tam řádila nesmrtelná teta, mě nikterak nerozhazuje. Kate Beckinsale byla démonická jako nikdy a tak to má u zhrzených manželek/agentek sakra být, ne? Richter v podání M. Ironsidea ve starší verzi byl stejně tvrdohlavý, stejně nelítostný. Nemá ovšem cenu tento snímek s tím starým srovnávat. To je samozřejmě nesmysl. Tohle je nové zpracování Dickovy povídky a ne remake oblíbeného filmu s Arnoldem. Pro mě je to zkrátka jednoznačně poctivé sci-fi s několika naprosto unikátními a dechberoucími pasážemi. Ano, ty výtahy! Chvílemi jsem úplně zapomínal fibrilovat. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Len Wiseman měl zdánlivě všechny trumfy ve svých rukou - známou a úspěšnou předlohu, hvězdy s širokým hereckým rejstříkem, velký rozpočet a nové filmové technologie, přes to všechno se mu nejen nepodařilo Verhoevenovu verzi předstihnout, dokonce se k ní ani nepřiblížil. To přitom vůbec nejsem starou verzí oslněný, ze zajímavé povídky o utajené identitě a složité konspiraci udělal Verhoeven popovou brakově vypadající podívanou, která se velkým obloukem vyhýbá jakýmkoli hlubším myšlenkám. Nutno ale přiznat, že v tom, oč se snažil, byl holandský režisér úspěšný. Je to, nepočítám-li Terminátora, jediný snímek, kde je u Arnolda možno mluvit o jakéms takéms herectví - každopádně z jeho fyzického typu vytáhl Verhoeven maximum. Jeho braková estetika byla zajímavá, během celé stopáže dokázal přicházet s chytlavými scénami a prvky, nikde nenudil. Wiseman se pokouší o akční blockbuster, ale příliš okatě parazituje na svém předchůdci, až moc se drží osvědčených žánrových vzorců a v záplavě nerealistické akce a bombastické výpravy neumí překvapovat ani zaujmout. Nedokáže ani dokonce pořádně prodat své postavy. Nakonec z jeho dílny vzešel typický snímek, který má velké ambice, které nedokáže naplnit. Celkový dojem: 25 %. ()

Galerie (113)

Zajímavosti (36)

  • V režisérském sestřihu se ve scéně, kdy Quaid (Colin Farrell) hraje na piano, objeví na obrazovce jako jeho alter ego místo Colina Farrella Ethan Hawke, což v rámci děje víceméně nedává smysl. Jessica Biel (Melina) poté v jednom z interview vysvětlila, že Hawke měl podle všeho původně hrát Quaida v celé úvodní pasáži filmu, a tedy být i na obrazovce ve scéně s pianem, ale nakonec si tvůrci řekli, že by pro diváka bylo příliš složité, kdyby měla jedna a táž postava během filmu dvě různé tváře, a všechny scény tak natočil pouze Farrell. (curfew77)
  • Tržby ze severoamerických kin činily 58,9 milionu amerických dolarů, součet těch celosvětových dosáhl 198,5 mil. (NIRO)
  • Jessica Biel (Melina) prezradila, že pri nakrúcaní ju inšpiroval herecký kolega Colin Farrell (Douglas Quaid). „Colin je jedným z dôvodov, prečo to bol taký skvelý zážitok. Je inšpirujúce sledovať ho," povedala a ďalej dodala: „Neustále sa snaží urobiť niečo inak, prekvapoval mňa, prekvapoval seba a stále posúval svoje hranice." (Sufferer)

Související novinky

Remake Hvězdné pěchoty upustí od satiry

Remake Hvězdné pěchoty upustí od satiry

06.01.2014

Paul Verhoeven dal světu trojici výjimečných akčňáků – Total Recall, RoboCopa a Hvězdnou pěchotu -, které díky kombinaci satirického nadhledu a brutální akce těžko někdy upadnou v zapomnění. Bohužel… (více)

Wiseman upřednostnil Ospalou díru před Mumií

Wiseman upřednostnil Ospalou díru před Mumií

05.08.2013

Už asi víte, že Mumie se dočká dalšího remaku. Tento se bude odehrávat v současnosti, bude o něco temnější a strašidelnější, scénář napsal Jon Spaihts a produkovat hodlá duo Orci / Kurtzman.… (více)

Režisér Total Recallu zprzní i Mumii

Režisér Total Recallu zprzní i Mumii

26.09.2012

Už od začátku to neznělo jako dobrý nápad, přestože za ním stála úspěšná scenáristicko-producentská dvojice Alex Kurtzman a Roberto Orci (M.I:III, Star Trek). Studio Universal se rozhodlo… (více)

The Wolverine – prokletý projekt?

The Wolverine – prokletý projekt?

05.09.2011

Už ten příběh znáte. Katastrofa v Japonsku, odstoupení Darrena Aronofského, přesun natáčení na podzim. Teď se situace opakuje. Když už se myslelo, že pokračování X-Men Origins: Wolverine, inspirované… (více)

Reklama

Reklama