Živí mrtví

Nefunguje to na mě. Nefunguje to na mě ani za mák, stejně jako všechno, co vychází a napodobuje dílo George A. Romera a jeho legendární Úsvit mrtvých. Romero totiž svým ovečkám, pardon, zombíkům nadělil vlastnosti, které jim bohužel nedávají velkou naději na existenci v nepřátelském světě, kde by byli vystaveni konkurenčnímu tlaku. V přírodě totiž nevítězí ten vyšší, těžší nebo silnější, ale ten chytřejší. V reálném světě by nebozí zombie byli velice záhy brutálně zmasakrováni živými lidmi, kteří přes civilizační tlak posledních století v sobě stále uchovávají byť schovanou pudovou agresivitu, kterou si vybíjejí tu lovem, tu nejrůznějšími hrami, tu válečným tažením. Obrovské zbrojní arzenály armád, bezpečnostních složek, ale i nejrůznějších pošuků, co se připravují na soudný den, by jejich počet v krátké době zredukovaly směrem k nule. Pokud se zombie žánr nepojme jako parodie nebo zásadním způsobem nemodifikuje, tak se s ním prostě míjím. Mimochodem, je docela zajímavé, jak americký filmový průmysl miluje konce civilizace z důvody invaze zombies. Umím si představit desítky zcela reálných civilizačních kolapsů, které se nikdo nenamáhá převést na filmové plátno, a tyhle blbinky se chrlí jedna za druhou. A ještě jedno bych speciálně Darabontovi vytkl, i když jde spíš o práci scénáristy - Darabont pojal svůj příběh spíš jako líčení přežívání izolované komunity uprostřed nepřátelského světa. Kdyby k takovému kolapsu opravdu došlo, mám pocit, že bych měl úplně jiné starosti a používal úplně jiné výrazové prostředky a dělal úplně jiné věci než seriáloví hrdinové. Zkoukl jsem první tři díly a poté závěrečnou epizodu 2. série a s bolestí jsem konstatoval, že jsem jako ostatně často velmi dobře vystihl, kam se to bude celé vyvíjet včetně vývoje postav. Celkový dojem: 45 %. (09.01.2013)