Zuzana Michnová - Jsem slavná tak akorát

Někde mezi 3 a 4. Nebyt těch retardérů, jak o nich byla v dokumentu řeč - např. "profesor" Vondráček, mohlo být ještě lepší. Plno zajímavých svědectví, lidí. I ve chvíli, kdy jsem myslel, že se už forma vyčerpává, tak přišly hrané pasáže a životní zamyšlení. Osobní přínos měl pro měl Cyril Höschl se svým pojmenováním nudařů a do práce chodičů, štinknormal od 6 do 14. (31.03.2014)

Ten dokument je jednoduše natolik zajímavě pojatý a natočený, že prostě nemůžu s hodnocením níže. Tohle mě bavilo, i když osobnost Zuzany Michnové v podstatě neznám a dozvěděl jsem se o ní až tímhle způsobem. Líbilo se mi, jak se podařilo hrát si s formou, hrát si s filmem jako médiem. Skvěle pojaté, což je základ toho, proč mě to tak bavilo. (09.12.2015)

Písničky Zuzany Michnové mám rád, ale jako osobnost jí moc nerozumím, jsme na jiné vlně. A tento film to jen potvrdil. Z mého pohledu se jedná o naprostý úlet, v němž nacházím jen střípky srozumitelnosti. Rád si poslechnu písničky, rád se podívám na Syny velké medvědice, kterých si jako muzikantů nesmírně vážím. Ale na rovinu, čekal jsem něco trochu jiného, než tento hodně umělecký pohled. (07.03.2016)

Těsně pod hranicí pro čtyři hvězdy. Uznávám, že se mi dokument docela líbil hlavně proto, že mám k Její hudbě nějaký vztah. Těm, kteří nemají, to film zrovna neusnadňuje. Mluvící muzikanti a další osobnosti nejsou označeny žádným titulkem, předpokládá se, že víte. Stejně tak se nedozvíte, jak se z křehké dívky píšící subtilní, ale vlastně dost razantní feministické písničky, stala ta zpohodlnělá, autorsky rezignovaná a celkově neskrývaně rozporuplná osobnost. Pokud tušíte, film vám to mezi řádky spíš potvrdí, pokud nevíte, opět se nedozvíte nic. V mystifikačních pasážích ("pohřeb" na začátku, palačinky v okapu a Janžurová, scéna mladých dívek) Jitka Němcová míří tam, kde uspěl Petr Zelenka s Mňágou, ale scénky zdaleka nevyznívají tak přirozeně a chybí smysl pro pointu. S výjimkou jediné scény - surrealistické pasáže odkazující na Buňuelova Anděla zkázy, doprovázené největším rádiovým hitem Marsyas "S Louisem" (všichni tu písničku někdy slyšeli, ale málokdo má páru, o čem je) je i přes trikové limity neskutečně působivá a ukazuje, v čem tkví (tkvěla?) obrazotvorná a textařská výjimečnost Zuzany Michnové. Snad to pochopí i diváci, kteří se k filmu dostali náhodou. Podle reakcí a loňských recenzí nevím nevím.. Sečteno a podtrženo - ve výsledku se nakonec stejně vkrádá pocit, že ze střetu nesporného talentu, divoké životosprávy a přibývající nechuti ten talent zúročovat šlo vytěžit víc. 65 % (03.04.2014)

Vždy, když má nějaký film označení "umělecký dokument", "netradiční pojetí", "abstraktní vize" a podobně, začnou se mi ježit chlupy na ruce a očekávání je spíše na bodu mrazu, protože těmito frázemi se tvůrci většinou snaží spíše zakrýt neumětelství, popřípadě obsahovou prázdnotu či formální tápání v žánru. O to pozitivněji jsem však byl překvapen tímto filmem o Zuzaně Michnové, kterou jsem do té doby znal prakticky jen jako encyklopedické heslo. Film byl nad očekávání vtipný, i když některé snové vize byly možná až moc velký pokus o gross-artisch, nicméně i přes svou celovečerní stopáž jsem se nenudil. Z filmu je dosti silně cítit vztah Jitky Němcové k paní Michnové, takže občas film sklouzává až k nekritické adoraci a naopak mi chybí stinná zákoutí této zpěvačky - proč pověsila muziku na hřebík (krom pár sóloakcí), jaký má vztah k alkoholu, ke své rodině, k blízkým lidem.... Na tyto otázky jsem v dokumentu odpovědi nenašel nebo bylo téma nadhozeno a prosvištělo kolem jako vítr. O to více oceňuji, že i z takto koncipovaného díla lze vykřesat nemálo vyloženě vtipných momentů - tím rozhodně nemyslím asi stokrát opakovaný pád z kola, ale slovní humor ve spojení hry střihu a daných souvislostí. Takových vtipných mouder a spontánních reakcí zpovídaných osob bylo ve filmu povícero a já i ostatní diváci v kině se jim upřímně zasmáli.Film tedy dopadl z mého pohledu nad očekávání dobře! (09.09.2013)