Jak sejmout Irčana
Kill the Irishman
Kill the Irishman
Režie:
Jonathan HensleighScénář:
Jonathan HensleighKamera:
Karl Walter LindenlaubHudba:
Patrick CassidyHrají:
Ray Stevenson, Val Kilmer, Christopher Walken, Vinnie Jones, Linda Cardellini, Vincent D'Onofrio, Laura Ramsey, Mike Starr, Robert Davi, Fionnula Flanagan (více)Obsahy(2)
Clevelandská mafie se ho pokoušela poslat na věčnost pěstmi, kulkami i bombami. Svému osudu ale čelil s odhodláním keltského válečníka... V 70. letech zuřila v ulicích Clevelandu válka gangů. Jen během léta roku 1976 explodovalo více než třicet bomb přímo v centru města u Erijského jezera a Cleveland získal nelichotivou přezdívku „Bomb City“. Místní organizovaný zločin měla pod palcem italská mafie, která vedla zuřivou válku s irským gangsterem Dannym Greenem (1933–1977). Ten se stal ústřední postavou války podsvětí, která jednou pro vždy změnila organizovaný zločin ve Spojených státech amerických. Snímek Jak sejmout Irčana zachycuje Greenův vzestup z přístavního dělníka v jednoho z nejobávanějších gangsterů, jenž dokázal přežit několik pokusů o vraždu. To v něm utvrzovalo dojem, že je potomkem mytologických keltských bojovníků a sázel na pověstné irské štěstí. Svou kriminální kariéru začínal jako vymahač dluhů, ale rychle se dokázal stát velkým hráčem, jemuž šli usilovně po krku italští mafiáni i policejní detektiv Joe Manditski. Ten měl zároveň pro Greena určitou slabost, protože v prostředí clevelandského podsvětí představoval velmi rozporuplnou osobnost. V hlavní roli se představil severoirský herec Ray Stevenson, pro něhož se jednalo o jednu z prvních větších hereckých příležitostí. Ve vedlejších rolích se objevili slavní herci jako Chris Walken, Vincent D’Onofrio nebo Val Kilmer. (Česká televize)
(více)Recenze (327)
Další povedená variace na téma Pizza vs. Leprechaun. Podobných filmů jsem už viděl desítky, možná snad i tři prdele, a vždycky jsem byl schopen tomu sympatickému zloději a vrahovi s lidskou tváří v hlavní roli tak nějak držet palce. S politováním musím konstatovat, že tady mě ten zarputilý reprezentant keltských zájmů v zámoří docela sral a celou dobu jsem v modrém dresu temperamentně kroutil hlavou nad neschopností útočníků Squadry Azury, která nebyla téměř sto minut sto sundat nějakého irského vidláka, který se notabene místy choval jako totální kokot. Asi to bylo tím "Podle skutečné událostí". Být to podle neskutečné události, bouchnul by milý Ir dříve, než by jste řekli mozzarella a Don Vito by zbytek filmu drobil Calzone nad jeho rakví. Ale nevadí. I když bych panu Stevensonovi za kmotra nešel a výraz "Irska mafie" mi zní jako Židovské triády či Italská yakuzza, měl jsem, jak říkáme my lingvisté, skoro dvě hodiny docela fun. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $1,188,194║Tržby Celosvetovo $1,188,194▐ Tržby za predaj DVD v USA $2,248,672 //počet predaných kusov 139,929║ dosť suché ()
Taková příjemná mafiánská žánrovka, kterých již bylo natočeno přehršel, ovšem neboť jde divácky o velmi vděčné téma a dá se předvídat, že podobných filmů bude ještě realizováno bezpočet, lze prognosticky konstatovat, že snímek Jonathana Hensleigha v kontextu žánru jistě nebude považován za milník, určitě ovšem patří k tomu lepšímu, co zde bylo natočeno. Spíše skromnější snímek, který staví hlavně na divákově pocitu a charismatu irského gangstera a na tom staromilsky chápaném chlapáctví, jehož mírou je ochota jít si kdykoliv ,,zatancovat". Na podobném typu hrdinů je cosi fascinujícího a byť jde rámcově o jednoznačného záporňáka, tvůrci ho divákům prezentují tak, že mu nelze (alespoň místy) nefandit. Příjemné sedmdesátkové retro se stylovou hudbou i herci a knírky, kam se podíváš... ()
Takový průměr, kde nic nevyčnívá, kromě divného výběru herců. Ray Stevenson mi celkem seděl a jeho pěstní souboje byly nejlepší z celýho filmu, ale ostatní herci mi přišli takoví divní. Bez zápalu. Val Kilmer tam je naprosto k ničemu a má jen obří, tučnou hlavu. Prostě to bylo hrozně předvídatelné, což ani tak neva, ale zde nebylo nic, co by mi utkvělo. ()
STŘÍLELI NA NĚJ A BOMBARDOVALI HO. ZKUSILI VŠECHNO CO UMĚLI. ALE BOJOVNÍCI NEUMÍRAJÍ. TATO LEGENDA STÁLE ŽIJE..... /// Střípky ze života pouličního gangstera Dannyho Greena, kterej dokáže solidně nasrat šéfy mafie a těží z tělesných proporcí R.Stevensona a jeho ,,neokoukanosti“. Solidní, leč obyčejný vyprávění nabírá na obrátkách v závěrečný půlhodince (jako vždycky), když začíná válka gangů. Jo jo, když jde o kejhák, bejvá to zajímavý. Film o Irovi, chlápkovi se špatnou pověstí, kterej měl už od malička drzost, pořádný koule a hrdost keltskýho bojovníka. Dělal věci, který se jiným nelíbili (ale dělal je dobře a rád) a jehož smrt znamenala pro mafii větší pohromu, než jeho život. Já však raději jinou legendu. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám rád filmy podle skutečných událostí a nemíním ztrácet čas čtením knihy od Ricka Porrella - ,,To Kill the Irishman“. 2.) Jsem Ir! 3.) Zjistím, jak bude vypadat moje dřevostavba po výbuchu. 4.) Chci poznat chlápka, kterej přežil skoro stejně pokusů o zabití jako inspektor Clouseau. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * ()
Film má velmi pomalé tempo,což já považuji hned za největší kámen úrazu,ale přece jen se zde objevily i světlé momenty, je zde zajímavě podaný Oldschoolový Mafianský Life, nejzajímavější je, že je to True Story, ale za nedostatek Akce, brutality a napětí si film více než 3* nezaslouží... ()
Nemám větších výtek, akorát Danny v podání mně vůbec nesednul jako herec, nesympatie hned od začátku nevěstily nic extra, ale nakonec se to vyšplhalo díky ostatním hercům. Odneslo to tam dost aut, možná víc než lidí, ale řekla bych, že to bylo dobře i když myslím jako laik, že ty finty mohly trochu víc prostřídat. Zkrátka já se nejbližší době do Clevelandu nechystám, tak ať si to tam dají trochu do pořádku, nebo přijedu a bude zle. ()
Nepotřebuji k naplnění účelu svého pobytu na zemi žádný další mafiánský film, dokonce ani žádné gangstery a to ani ty oblečené do dresu odborů a už vůbec nechci žádnou hru na „true story". Takže z mého úhlu pohledu nakonec dopadl tento další zbytečně zfilmovaný vzestup a pád gaunera ještě docela dobře a to patrně jen díky snaze reřiséra vnutit nečítankovému hrdinovi pár lidských vlastností. ()
Film vychází ze skutečných událostí, kdy byly odhalené kontakty organizovaného zločinu v podstatě klasické italské mafie s pohlaváry odborových předáků. Mimochodem, tahle spolupráce mezi odbory a mafií se datuje už od počátků 20. století a má silné kořeny v přistěhovalectví a komunitním životě, kdy se zájmy obou skupin a vyrůstání členů gangů a odborů v jedněch chudých čtvrtích překrývaly a trvalo několik desítek let, než se povedlo tyhle vazby rozbít. Zároveň film ukazuje tradiční motiv americké kinematografie, tzn. vzestup silného jedince z periferie na výsluní a jeho následný pád z výšin. Danny Green si splnil americký sen a z řadového dělníka se stal významným hráčem odborové organizace, který má společenský vliv a peníze. Jenže s čím člověk zachází, tím taky schází a zatímco konflikt se státní mocí ho stojí jen onen vliv a majetek, konflikt s organizovaným zločinem, resp. válka gangů, kterou rozpoutá, ho nakonec stojí nesrovnatelně víc. Ruský car Alexandr II. přežil tolik atentátů, až o něm kolovalo po celé Evropě, že je ten panovník nesmrtelný. Teroristická organizace dokázala, že i nesmrtelný potentát může umřít, a podobným seběvědomím jako Alexandr II. oplýval i Danny Green, který si po osmi nezdařilých atentátech začal myslet, že o jeho osudu může rozhodnout jenom Bůh. Solidní film, který má nejsilnější stránku v reálném základu svého příběhu, jenže režie a obsazení představují jen takový lepší průměr. Když bych si měl vybrat mezi ním a např. Hoffou, který má v podstatě stejný námět, zvítězí druhý z obou snímků, a to jak obsazením, tak scénářem. Celkový dojem: 70 %. ()
Teď už konečně vím, že když Ir někoho vyzve k tanci, neznamená to, že si hodlá s dotyčným skočit paso doble s červenou růží v ústech, ale že je třeba nachystat si zubní kartu, neb se v ní budou dělat nějaké škrty.. Nenechte si českým distribučním názvem obrátit zavazadlo a vplujte spolu s neokoukaným R.Stevensonem do jedné oldschoolově se tvářící balady o hodném banditovi s krví keltských válečníků, co se propracoval na post šéfa odborů třemi fackami(!) a pro svou hrdost a čest, ač za hranou zákona, působí na okolí dojmem romantického hrdiny, s kterým se divák (s alespoň malou mírou sympatie pro zločince) může ztotožnit. Jenže věčně hladoví Makaróni se o svůj koláč dělit nechtějí, na usmiřující pizzu s čtyřlístky jetele sypanými parmazánem to taky nevypadá a tak sám Danny Greene ze všech nejlíp ví, že se ho pověstné irské štěstí nebude držet věčně. Obzvláště, když v clevelandském explozivním období nehodlá vyměnit auto za jízdu na bicyklu.. Vzhledem k silné druhé polovině se dá říct, že Hensleigh je malý Scorsese, ale opravdu maličký. Takový ze školky, co pohřbívá děti do pískoviště, protože mu dluží kuličky a berte to prosím jako pochvalu.. ()
[imdb: 7.1/10] | me: Je to správne namiešaná gangsterka s dobrým obsadením, dobrým príbehom a dobrou atmosférou. Celkový dojem je pozitívny a ja som spokojný hlavne preto, že sa jedná o skutočný príbeh, ktorý je až neskutočný - práve a jedine tým sa tento film líši od svojich žánrových kolegov. Celkovo to však nie je ničím nové,... jedná sa však o gangsterku, ktorá určite nerobí hanbu svojmu žánru. Ray Stevenson je výborná voľba na rolu nezničiteľného Íra. ()
|| Scenár: Jonathan Hensleigh, Jeremy Walters / Based on To Kill the Irishman by Rick Porello | Hudba: Patrick Cassidy | Produkcia: Al Corley, Bart Rosenblatt, Eugene Musso, Tommy Reid, Tara Reid | Distribúcia: Anchor Bay Films | Štúdio: Code Entertainment, Dundee Entertainment, Sweet William Productions | Rozpočet: ? $ | Tržby: 1,157,153 $ || ()
Esteticky odfláklá gangsterka rychlokvaška s nudnými postavami a obyčejným scénářem, kde vás v podstatě vůbec nic nezajímá, dokonce ani pořadí kdo koho odbouchne. A když už se těšíte, že bude alespoň nějaká akce, tak zjistíte, že přes digitální efekty ala první polovina 90s není ani pořádně žádná vidět. Je to škoda, protože stopáž není přiliš velká a mohla to být relativně ryzí věc s dobrým tempem. To by ovšem musel být herecký ansámbl poskládaný trochu jinak. A irské chlapáctví v podání hlavního hrdiny moc nefunguje. ()
Podařená retro gangsterka, která sice nepřichází s ničím novým (a asi proto se hned zkraje ohání titulkem "Podle skutečných událostí"), ale setsakra dobře se na ni dívá. Že hlavní postava nedopadne dobře, je jasné téměř od začátku, ale i tak má film čím překvapovat a na nudu nemá čas. A vzhledem k tomu, že mi Danny Greene během té stovky minut až podivuhodně přirostl k srdci, finále bylo velice působivé. Ray Stevenson skvělý, Val Kilmer bohužel nehezky otylý, Christopher Walken perfektní jako vždy. Body sbírá i skrznaskrz irský soundtrack Patricka Cassidyho. Čtyři a kousek. ()
Životopisný film irského dělníka, který se vypracoval až k mafii. Na vyšší hodnocení film nemá, působí dost mírným dojmem, že si na něj za pár dní ani nevzpomenu. Ale o akci není určitě nouze, film je našlapán desítkami výbuchů a bitkařskými scénami. ( Hodnocení: 6/10 ) ()
Celkem příjemná gangsterka, ve které pořád něco vybuchuje, někdo s někým válčí a která hlavně celou dobu výborně šlape. Atmosféra 60. a 70. let je výborná a Ray Stevenson dokazuje, že umí utáhnout bez problémů celej film. Jeho postava je sice většinu času až moc velká svině na to, aby si k němu člověk vybudoval nějaký vztah, ale i tak zde předvádí Stevenson výborný výkon. Stejně jako Hensleigh, u kterýho bych po Punisheru takovou poctivou gangsterskou jednohubku nečekal. Rozhodně palec nahoru. ()
Štýlová gangstera ala Mesrine s Vincentom Casselom, s peknou plejádou hercov, ktorý sa do úloh mafiánikov proste hodia. Jonathan Hensleigh si zrejme spravil očko i u neprajníkov, mne by však vôbec neprekážalo keby celý život točil filmy ako Punisher... ()
Ve filmografii každého nadprůměrného herce přichází někdy během jeho slibně rozjeté kariéry snímek, který jej divákům poprvé představí v úplně jiném, novém světle; role, do které individuálně pasuje a pro kterou se takzvaně "narodil". Po Kill the Irishman mohu říci, že v roce 2011 se tohoto eventu dožil také Ray Stevenson. Tenhle ostrej týpek není zabijácký Punisher, není to hromotluk z Asgardu a Thorův přítel Volstagg, a není to dokonce ani sympaťák Titus Pulo. Ne - Ray Stevenson je Irishman. P.S. Neuvěřitelně silný konec, takhle má vypadat nezapomenutelné zakončení drsné gangsterky. ()
Balada o Danny Greenovi si u mě vyžádá ještě jednu reprízu. Docela se mě to i přes nízký rozpočet, který na filmu je vidět líbilo. Ve filmu se kolem hlavního hrdiny motá spousta známějších jmen z minulosti a závěrečný bombonek nám dodá Robert Davi. 65% ()
Většinu gangsterek lze s určitou benevolencí rozdělit na filmy konzervativní (Kmotr, Americký gangster, Sejmout zabijáka), postmoderní (Pulp Fiction, Sbal prachy a vypadni, Sejmi eso) a parodický (Millerova křižovatka, Ghost Dog, Ve spárech yakuzy). Máme tu tedy konzervativní, mistrovská a poněkud fousatá díla ze staré školy, dále postmoderní, hravý, mnohdy velmi stylový kousky z dílny originálních tvůrců, a nakonec parodický snímky solitérů hozený často až do absurdní polohy. Každý z těch tří typů gangsterek vlastně odpovídá nějaké ze tří hlavních politických ideologií, a to konzervatismu, liberalismu a socialismu. Konzervatismus kladoucí důraz na autority, tradici či soukromé vlastnictví nachází svého spojence v mafiánských kmotrovských strukturách, které skutečně připomínají pyramidovou strukturu nějakého podniku. Proti tomu se staví liberalismus odmítající privilegia a zdůrazňující více osobní svobodu, čemuž odpovídají postmoderní gangsterky, které analogicky odmítají tradiční mýtické schéma vzestupu a následného pádu známé z konzervativních gangsterek a zdůrazňují spíše dynamické, chaotické a náhodné prolínání různých postav a skupin v příběhu. Na místo klasického dramatického oblouku kladou zacyklenost a nepředvídatelnost, jíž proslavil hlavně netypicky odvyprávěný kulťák Pulp Fiction, kde umírají postavy třeba jen proto, že si zapomněly bouchačku na kuchyňské lince. A konečně socialismus nachází svého souputníka v parodických gangsterkách, které operují s odvrženými solitéry a jako svou zbraň volí ironii, protože co ostatně odvrženým lidem také zbývá než smích. Zajímavé je ovšem to, že tak jako mezi sebou bojuje v politické aréně konzervatismus, liberalismus a socialismus, děje se něco velmi podobného i mezi gangsterskými filmy, které se vymezují vůči sobě navzájem a uvědoměle na sebe reagují: ____ (i) Nejtypičtějším příkladem je reakce parodických gangsterek na ty konzervativní, jak ilustruje třeba Jarmusch v Ghost Dogovi, jehož samurajskou etiku klade proti mafiánům bez morálky. Krutá dětinskost mafiánů, kteří ujíždějí na kreslených filmech z televize, stojí proti dospělosti samuraje, jehož stálými průvodci jsou nikoliv kreslená, ale skutečná zvířata (holubi, psi, medvěd). Právě jejich rysy na sebe bere v sekvencích, v nichž jako by procházel, či spíše protékal každou překážkou a přemisťoval se zvláštní bleskovou plynulosti, která mohutnou postavu Foresta Whitakera zbavuje tělesné tíže. Tím jako by Jarmusch parodoval podobné přesuny v gangsterských filmech, kde na sebe bere hlavní hrdina postupně roli dělňase, odborářského prezidenta, vrchního gangstera a konečně odpadlíka na útěku, jako se to přesně přihodilo zde v Sejmout zabijáka, kde projde hrdina hned několikerou metamorfozou. Je sice pravda, že sami tvůrci stavějí irského samorosta Dannyho Greena proti ztrouchnivělým italským mafiánům, jenže jeho samého nijak nezpochybňují, a právě od toho tu máme Jarmusche. Podobnou černohumornou parodii zrealizovali v Millerově křižovatce Coeni, kde vzali klasické rysy gangsterek a dotáhli je do komického extrému. ____ (ii) O poznání zajímavější je způsob, jakým se konzervativní gangsterky vymezují vůči těm liberálním. Tyto filmy si nejčastěji berou za hlavní hrdiny neúprosné profesionály, kteří jsou ve svém oboru naprosto neomylní, nedělají chyby a až do konce si zachovávají ledový klid a důvěru ve známý Einsteinův výrok „Bůh nehraje s vesmírem kostky“ – na rozdíl od série náhod a nedorozumění v postmoderních gangsterkách Tarantina či Ritchieho. Příkladem takové konzervativní gangsterky je třeba Americký gangster od Ridleyho Scotta. Dvojice hlavních postav (gangster a policajt) díky své bytostné povaze neomylných profesionálů do okolního, chybujícího světa jako by vůbec nepatřila. A kdykoliv se do něj snaží proniknout, působí to jako v případě Denzela Washingtona, který sleduje koloběh drog na ulici převlečený za ikonického gangstu z blaxploitation filmů, nepatřičně a trochu komicky. Stejně to funguje v Mannově Nelítostném souboji, kde se ten útok na postmoderní éru nepředvídatelného chaosu z pozice konzervativních hodnot odráží v ústřední dvojici těžkých profíků, kteří jsou nuceni čelit různým nahodilým jevům či neschopnému okolí, na nějž často doplácejí (zkompromitovaný Danny Trejo u De Nira či hluk zásahovky v kontejneru u Pacina). ____ (iii) Hodně co do sebe má i to, jakým způsobem se vymezují postmoderní gangsterky proti těm parodickým, respektive liberalismus proti socialismu. Jak si velmi trefně mnozí povšimli, my dnes vlastně nežijeme v nějaké sešněrované technokratické době zákazů a omezení, ale jsme spíše nabádání k tomu, abychom si užívali co nejvíce je to možné. Jinými slovy dnešní doba není opakem květinových šedesátých let, jak by se mohlo ze stesků volačů po zlatých časech hippies zdát, nýbrž naopak – jsme ponoukáni doslova k bezuzdnému rozpoutání apetitu. Stejným principiem se řídí postmoderní gangsterky Tarantina či Ritchieho, které jsou ještě absurdnější, nekorektnější a vyhrocenější než všichni ti Kitanové a Jarmuschové dohromady. () (méně) (více)