Režie:
Libuše KoutnáScénář:
Božena ŠimkováKamera:
Věra ŠtinglováHudba:
Otmar MáchaHrají:
Jaroslav Moučka, Jan Hrušínský, Naďa Konvalinková, Jaroslav Drbohlav, Svatopluk Skopal, Josef Somr, Jorga Kotrbová, Ota Sklenčka, Ladislav Křiváček, Jan Přeučil, Eva SvobodováObsahy(1)
Vysloužilec Jakub je veselá kopa, má dobré srdce, plné porozumění pro druhé. Dokáže potěšit i uplakanou Terezku, které odvedli milého Frantíka na vojnu. On vlastně František šel sám, navzdory svému hamižnému otci rychtáři. Ale i v téhle pohádce všechno šťastně skončí, dobří lidé dosáhnou svého štěstí a zlo bude potrestáno. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (5)
Kulisová pohádka, která ale potěší rytmickou pohádkovou hudbou. Jinak je to pohádka na téma kritika císaře, Rakouska-Uherska, což se rudým vždycky hodilo, a ukázka blbosti a chamtivosti těch mocných. To už není čirá minulost, ale docela aktuální stav. Stejně jako když Jaroslav Moučka mluví o armádě. V ní velí vždycky jen blbci, protože všechny války jsou blbé. Pohádka je naštěstí pohádka. V reálu by si císař pometlo vzal násilím a vojáky by nepropustil, ale kde jinde by měly mít příběhy dobrý konec, když ne v pohádkách. Ať jsou děti ještě ve sladkém nevědění. Pro nás dospělé je to už jen pohlazení na duši v tomto světě. ()
No, nic moc papundeklovka. Ale skvělí herci, tedy z mého pohledu a věku, že jo. Bohužel obsahem moc nezaujalo. ()
Kulisovka nebo papundeklovka jsou hloupé, degradující výrazy. Takové televizní pohádky pro nejmenší u nás vznikaly, a byly jich ročně na desítky. Ale srovnejme si, které země světa se s námi mohly rovnat. Které země, třeba jen východního bloku, natáčely televizní pohádky v levné produkci s těmi nejlepšími herci, jaké daná země měla. Zjistíme, že Československo bylo v tomto ohledu ojedinělé. Navíc od poloviny 70. let a s příchodem barvy u nás výrazně vzrostly výdaje na scénografii. V roce 1976 bylo naprosto běžné natáčet televizní filmy a inscenace na černobílý materiál ale na dětech se ovšem nešetřilo. Hezká pohádka, která není tak často reprízovaná (ani já si jí ze Studia Kamarád nepamatuji :D), možná trochu drsná, točící se kolem dřevěné nohy, kterou vysloužilec Jakub (Jaroslav Moučka) získal ve válce. ()
Sice těžká kulisovka, ale vcelku zábavná a vedle pohádkovosti také poučná v tom, jak se verbovalo na vojnu a co všechno to obnášelo. Moučka v roli vysloužilého vojáka se vrací s dřevěnou nohou do rodné vesnice, kde nechce rychtář dovolit svému synu Františkovi vzít si chudou děvečku, ale nutí ho ke sňatku s bohatou mlynářovic dcerou. Proto se syn nechá naverbovat na vojnu a s ním jsou odvedeni i jeho dva kamarádi. Starý voják však díky kouzlu lesní víly přichází k pometlu ze zlata a jde jej vyměnit za Františka k císaři pánu. Písniček je zde bohužel hodně, bohužel proto, že moc chytlavé nejsou a navíc jejich provedení je notně amatérské. Bez nich by to byl rozhodně lepší film. ()
Kulisy jedné chalupy, návsi a hradní brány a máme iluzi celé vesnice a císařského zámku. Miluju kulisovky. Starý vysloužilec chce napravit, co lakota rychtáře způsobila a císař se díky tomu, na zlatém exempláři, dozví, co je to pometlo. Zajímalo by mě, za jakou reálnou částku se dal voják vykoupit z vojny. ()
Reklama