Ztracen ve vesmíru

Určitě jedna část diváků tenhle film zatratí a ta druhá bude velmi spokojena. Patřím do té druhé. Ztráta kontaktu ve vesmíru a opuštěnost, jak druh zvaný člověk obstojí? V minulosti, současnosti, budoucnosti? Co si lidé dokazují....skvělá vizuální podívaná s perfektní hudbou, závěrečná symbolika s Vesmírnou odysseou....kdo ví, co všechno se může ve vesmíru stát a jakou roli v tom dění hraje lidská bytost. Snad se to někdy dozvíme. (23.02.2013)

Dám 4 přestože to samo evidentně neví přesně co dělá a drží to pohromadě jen díky své neuchopitelnosti. Velká část monologů je hrozná kopa nicneříkajících, prázdných blábolů tvářících se jako nějáké moudro ale jako celek je to poměrně sympatická introspektivní tripárna, která bude vnímavějším jedincům podvědomě povědomá a aktivním psychonautům dost známá.... Odvážnej (a možná proto překvapivě funkční) pokus....... Asi by se to dalo vybrousit, ale pořád je to za mě o pár řádů lepší (odvážnější, osobitější, silnější) než pitomý Interstellar. (22.01.2015)

stejně jak na mě působila Vesmírná odysea, tak jsem měl podobný pocit i u tohoto filmu - tudíž jsem nepochopil jeho smysl. Ostatní komentátoři vyzdvihují atmosféru, vizuální podívanou, ale mě to nějak míjelo - především jak jsem se po čase začal u něj nudit. Dlouhé pasáže mám rád, ale musí to někam vézt a ne jako tady. Pod 2* si netroufnu dát, ale moc nezbývalo. [ PŘÍBĚH: X /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (28.03.2013)

Osamocenému astronautovi v ISS na orbitě (v roce 2039, proto nebudu rýpat do přítomné gravitace) po ztrátě signálu a bez znalosti situace (3. světová?) čím dál víc hrabe, kope se do zadku a divák s ním prožívá jeho vidiny, přemítání a izolaci. A pocity marnosti, prázdnoty a NEubíhajícího času se podařilo zprostředkovat naprosto dokonale, protože už dlouho jsem se u něčeho tak strašlivě nenudil. Je to do morku kostí artové, bezdějové a "metafyzicky filosofické", vizuálně i hudebně sice pěkné, ale nikoliv lyrické či hypnotické, jenom tíživě ubíjející. (22.04.2015)

Trochu z Vesmírné odyssey, trochu z Mission to Mars, ale drtivou většinu stopáže je to celkem obyčejná pocitovka o osamělém astronautovi. Jasně, film se snaží vnuknout myšlenku, že tím nejsilnějším na člověku je ona emoce zvaná láska, jenže to už jsme slyšeli mnohokrát a rozhodně to není nic nového. Film však v posledních minutách ukazuje, že mohl byt něčím daleko víc, než čím nakonec je. Dost možná další Vesmírnou odysseou. A na takové sci-fi osobně čekám jako na boží smilování. Tak třeba někdy příště. (09.12.2017)