Ztracen ve vesmíru

Dám 4 přestože to samo evidentně neví přesně co dělá a drží to pohromadě jen díky své neuchopitelnosti. Velká část monologů je hrozná kopa nicneříkajících, prázdných blábolů tvářících se jako nějáké moudro ale jako celek je to poměrně sympatická introspektivní tripárna, která bude vnímavějším jedincům podvědomě povědomá a aktivním psychonautům dost známá.... Odvážnej (a možná proto překvapivě funkční) pokus....... Asi by se to dalo vybrousit, ale pořád je to za mě o pár řádů lepší (odvážnější, osobitější, silnější) než pitomý Interstellar. (22.01.2015)

CITÁT - Snad tento příběh bude hoden k zapamatování......... Úvodní scénky z války dají tušit o co v příběhu půjde. Ale to až později. Velkou část příběhu, kterou budeme sledovat bych klidně označil jako "one man show". Kosmonaut, který uvízne v kosmické stanici ISS. Jednoho dne se Země (Houston) odmlčí. Je to cvičení? Nebo ne? Zkouška psychické výdrže? Samota však začíná být zdrcující. Podstupují se fáze, kdy nikdo neví co je sen a co realita, co přání a co skutečnost. A to vše vede k šíleným myšlenkám a činům. Za A: Už mi dávno odešel úsudek a za B: .... za B už jsem zapomněl.......... Nádherná fotografie, která se objeví v příběhu je kosmonaut sedící na autobusové zastávce. (42 minuta) CITÁT - Na někoho čekáš?.......... Povedené jsou také přechody z kreseb do reality (45 minuta). Halucinogenní příběh, který však místo stupňující ho se napětí, začal po padesáti minutách nudit. Kdo však vydrží uvidí ještě několik (třeba 63 a 73 minuta) krásných záběrů. CITÁT - Každý chce být milován........ Původní originální název filmu je Love (Láska). (28.09.2012)

Tom Delonge a spol. si chtěli natočit film a moc jim to nevyšlo. Jistě, po vizuální stránce je to výborné a na všechny ty zpomalené záběry se kouká hezky zvláště, když k tomu hudba Angels & Airwaves výborně sedne. Jenže to je tak všechno, co se dá na tomhle filmu pochválit, protože po citové a myšlenkové stránce mě tento film vůbec neoslovil a všechny ty psychoscény jednoho astronauta šli naprosto mimo mě a díky pomalému tempu jsem měl co dělat, abych neusnul. Je sice vidět, že Eubank s Delongem mají rádi Vesmírnou odysseu a podobné filmy, ale jen láska k těmto filmům a cit k vizuálu někdy prostě nestačí. Celý to tak spíš vypadá jako nesestříhaný videoklip, který se neúspěšně snaží něco sdělit. 40% (09.01.2012)

stejně jak na mě působila Vesmírná odysea, tak jsem měl podobný pocit i u tohoto filmu - tudíž jsem nepochopil jeho smysl. Ostatní komentátoři vyzdvihují atmosféru, vizuální podívanou, ale mě to nějak míjelo - především jak jsem se po čase začal u něj nudit. Dlouhé pasáže mám rád, ale musí to někam vézt a ne jako tady. Pod 2* si netroufnu dát, ale moc nezbývalo. [ PŘÍBĚH: X /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (28.03.2013)

Snaha se počítá, ale sama o sobě nestačí... 1) 29letý William Eubank si ve své režisérské celovečerní prvotině (napsal si i scénář, dělal kameramana i výpravu) určil vysoký cíl - vytvořit meditativní film s burcujícím posláním. Část diváků nesporně oslovil. Já patřím k té druhé skupině. 2) Spoiler. Instantní moudra jakoby vypadla z Fontány. Does it bother you we're not real? Sdělnější Moon si méně hraje na umění. Pointa kopírovaná z Vesmírné odyssey úrovně originálu nedosahuje. Ani srovnání s Kontaktem neobstojí. 3) Spoiler. Film připouští různé výklady toho, co divák vidí. Zpočátku je vše jasné. Nukleární válka na Zemi, přerušení spojení, izolace. Otázkou pak je účast mimozemské civilizace, která se, pravda, nabízí, ale není nezbytná. K tomu Eubank: What if some day we do wipe ourselves out without leaving anything behind? The ship can be a crazy time capsule containing all of these stories about being human. We´re leaving behind like a mark or grave site or something to say we existed. Stejně tak není jasné, jestli se sebevražda Millerovi podařila anebo ne, povaha Archy i NOAH - the National Organization of Archival History (anglicky Noah = Noe) atd. 4) Různé výklady, které závisí spíš na vlastní fantasii, než na vnímání filmu, pak vedou k tomu, že divák ztrácí touhu hledat a nacházet řešení. Je vlastně jedno, jak "děj" vnímám a vysvětluji, jde přece o pocity. Z tohoto hlediska je film úspěšný - skutečně jsem měl pocit nudy téměř po celou dobu. Vydržel jsem, protože jsem byl zvědavý, jestli to skončí, jak si myslím. Skončilo. 5) Nejvíc proti srsti mi šla typicky americká paralela s občanskou válkou. Zpočátku jsem nevěděl, o co jde, a když jsem pochopil, tak se mi to nelíbilo. Uvítal bych civilnější projev bez patosu - téma je sdostatek nosné, aby nepotřebovalo berličky plakátového amerického vlastenectví. 6) Eubankovi se podařilo dosáhnout vizuální podívané, která snese srovnání i s filmy s řádově vyšším rozpočtem (zde 500 000 USD). Nicméně však tento Justin Bieber wet dream (Procreate na IMDb) je spíš vhodný pro půlhodinovou povídku. 7) Líbí se mi postřehy komentátorů Cyrighta, honajze nebo DavidaS. (09.01.2013)