Když jsem byl ještě prtě, vysílali v televizi tenhle večerníček o dětský představivosti a fantazii, od tý doby jsem o něm neslyšel a vlastně i málokdo si na něj vůbec vzpomíná. Je to škoda, protože jako malýho mě to bavilo a nápad to má pěknej a nenucenej... a co víc – není tu třeba slov, pro což mám trochu slabost. Samozřejmě tu hraje trochu roli nostalgie, protože vidět to prvně teď, hodnocení by bylo... asi o hvězdu nižší.... nebo taky ne.(9.7.2011)