Nastala chyba při přehrávání videa.
  • KevSpa
    *

    Tak tupý film jsem už dlouho neviděla.(5.8.2012)

  • Le_Chuck
    *****

    Spokojnosť. Strašne mi to sadlo, až tak, že tomu rád odpustím očakávané barličky, americké jazdy z povinnosti a zopár fakt krutých hlúpostí. Nie je to tak infantilné a narodnobuditeľské ako Bay, ani tak naleštené a celkovo menej epic. Smer District 9, ale iba trochu. Každopádne tempo drží od prvej minúty, vtipky ma bavili, Rihana je sexica a Neesona je tam tragicky málo. Hneď po skončeni dávam plnku. Sic to asi rýchlo vyprchá, ale vem to čert. Škoda, že Battle LA nerežíroval Berg. Jo a AC/DC rulez! 90%(25.4.2012)

  • flanker.27
    odpad!

    "Navrhuju vzít laserová děla napálit to do nich. - Je to velmi dobrý nápad, pane, ale má jen dvě malé, drobné vady. - Tak jo, nic jsem neřek`!" Kdysi někdo popisoval Evžena Oněgina takhle: Na začátku odmítne on ji, na konci ona jeho. A mezi tím je balet. To by se dalo užít přeneseně i pro tenhle film. Na začátku to nandavaj oni nám. Na konci to nandáme my jim. A mezi tím je nuda. Netušil jsem, že to řeknu, ale loňská Světová invaze je chytřejší (rozuměj o něco míň blbá), než lodičky. A to mě mrzí, páč lodičky já rád. Nevadí mi adorace US Navy, ukázka československo sovětského - totiž pardon, americko japonského přátelství, ani to, že ve fotbalovým turnaji 14 zemí jsou ve finále USN a IJN. Překousnu i to, že v hlavní roli je důstojník, kterej by v každym kompetentnim námořnictvu světa mohl tak maximálně drhnout palubu. Vadí mi, že je to blbé a hlavně nudné. Cokoliv bych na adresu filmu psal hanlivého by asi nebylo tak vtipné jako film sám, tak jen pár takticko technických pozn. Dobu letu signálu k cizákům a jejich let k nám na přátelskou návštěvu řešit nebudu, to je klasický sf klišé. Stupidní dialogy a všeobecně veselej příběh taky vynechám. Kámen úrazu je nijaká akce. A když jsme u ní, dáme se trochu do zbraní, kterejma se to hemží, ale zas tak moc se z nich nevystřelí. Obranný systém Phalanx má účinný dostřel asi 3 km, což s ohledem na reakční čas není dostatené pro bezpečné vykrytí ani sovětských střel moskit nebo granit z 80. let, natož proti třeba současným oniksům (vzdálenost 3 km ulétnou tyto střely asi za 3s). I v případě záchytu je kinetická energie trosek střely natolik velká, že je sto ohrozit loď, krom toho hlavice moderních střel bývají opancéřované, aby vydržely tu 1-2s postřelování. Jak si to chtělo poradit s mimozemskou technologií? No asi tak, že ta "úžasně vyspělá" technologie nedokáže pořádně zaměřit, ale pro jistotu na nás pomalu hází horní skupinou úhlů jakési nikoli protipancéřové soudky připomínající čudlíky z prodejní verze hry Battleship (jo, použít čtverečkovanej papír, když si to můžu koupit, je tak příšerně provinciální). Systém palby naslepo komentovat radši nebudu, i když bych se pozastavil u účinku dvou střel tomahawk 109B na mimozemské hopsací lodě. Jako obvykle v podobných filmech jsou nejdřív nepřátelé nezničitelní, aby v zápětí padali jako hrušky (a stačí k tomu třeba rána beznohýho černocha). No a zprovoznění "zmuzejnělý" USS Missouri za pomoci veteránů, mno, nevim jak si vyložit, že v celym PH se nenachází dost živé námořní síly, nota bene aby se tam řešila nějaká invaze (poplach? Na co). I v Battlestar Galactica působilo znovuzprovoznění vyřazený lodě přesvědčivějc než tady. Manévr na kotvě, takzvaný trojitý odpíchnutý Jack Sparrow, působí u skoro 60 000tunový lodi hnaný cca 212 000 koňskejch sil dost vesele. BTW francouzskej bitevní křižník Strasbourg se dokázal při polovičním výtlaku a pohonný síle v Mers-el-Kébir utrhnout pod britskou palbou z kotev, aby se nezdržoval jejich vytahováním, takže by mě zajímalo, jak by kotva působila na plně rozjetou loď velikosti a síly Missouri. Krom toho proč při dělech s dostřelem skoro 40 kilometrů je potřeba bejt k nepříteli na vzdálenost coby mimozešťanem dohodil. No, jsem si postěžoval, musel jsem, je to totiž asi jako kdyby doktorovi o medicíně vypravoval ten filipínskej podvodník, co "léčil" rukama. Ve světle tohohle snad jednou omilostním Den nezávislosti, kterej měl aspoň v rámci vnitřních pravidel jakous takous úroveň a logiku.(21.4.2012)

  • Superpero
    ****

    Začátek byl perfektní, prostředek docela nuda, ale jakmile naverbuje ty důchodce a tlustej, beznohej, negr mlátí ufona do držky je to bomba. Buď vám bude trapně, nebo si to užijete. Mimochodem ty ufoni mi přišli strašně neagresivní. Kdyby normálně zabíjeli všechny, tak maj po problému, ale ty důležité postavy / plavidla byly vždy nepochopitelně "zelené." To mě docela sralo.(22.4.2012)

  • Shadwell
    *

    Když se podívám na dějiny filmové hudby od počátku kinematografie po dnešek, vidím určitý trend - přechod od hudby ke zvukům. Chtěl bych tomu trendu věnovat pár slov: ____ (i) Velmi patrný je tento přechod od hudby ke zvukům například v Bitevní lodi, kde hudba Jablonskyho vlastně žádnou hudbou není, ale spíš sledem zvukových efektů. Jeden z důvodů je mimochodem ten, že digitální monstra vyžadují důraz na zvuky, protože zvuky jim dodávají na realističnosti, která jim jinak schází. Vtip je každopádně v tom, že zatímco dnes se stal podobný důraz na zvuky na úkor hudby v mainstreamových filmech docela běžným, v minulosti byl zcela nemyslitelným. Jedinou výjimkou představovaly animáky a horory, tedy žánry na okraji mainstreamu, které dokonce mnozí hudební skladatelé vnímali jako příležitost k experimentům s modernistickými postupy, které jim v koncertních dílech připadaly příliš avantgardní – odsud je i patrné, proč je nesmysl stavět filmovou hudbu hluboko pod klasickou, k čemuž mají někteří sklony, a proč se trochu ironicky největší kreativita v hudbě odehrávala v pokleslých žánrech, kde by to nikdo moc nečekal. U animáků se vždycky pěstovaly syrové zvukové efekty podtrhující jednotlivé gagy, zatímco horory už od počátku tolerovaly a vlastně i vyžadovaly různé modernistické hudební odbočky či odlidštěnou elektroniku vyhrazenou pro násilí a nadpřirozeno. Jenže dnes se něco takového stává běžným standardem i v ryze mainstreamových filmech (znamená to snad, že v sobě má dnešní doba něco z grotesky a hororu?), čehož příkladem je vedle Bitevní lodi hudba dua Reznor/Ross k Fincherovým filmům, remake Barbara Conana s disharmonickou hudbou Batese a velmi kuriózně se to potvrzuje vlastně i v Avengers, kde si Silvestri vůbec nedal námahu, aby přetáhnul motivy hrdinů z předchozích marvelovek, takže chybí hudební motiv Thora, Iron Mana nebo Hulka, zato se ale ze zvukových knihoven přetáhly zvuky jednotlivých zbraní (štít má svůj zvuk; kladivo má svůj zvuk – pro zvednutí, upuštění, hození ap.) a postavy jsou tak definovány zvuky. ____ (ii) K přechodu od hudby ke zvukům přispívá i historický vývoj co se zvukových standardů týče od mono/stereo přes systémy vícekanálového prostorového ozvučení Dolby/DTS a Lucasův THX certifikát až po 7.1 surround nebo současnou novinku Dolby Atmos mínící umístit reproduktory i ve dvou řadách na stropě. Tyhle technologie nejenže vyloženě nahrávají k důrazu na zvuk, ale způsobují i celkem inovativní změny filmového jazyka. V řadě filmů například vyjíždějí auta po levé či pravé straně mimo záběr, ale nikoliv z nějakých uměleckých příčin (zdůraznění mimozáběrového pole či rámu obrazu), ale čistě proto, aby se zapojily postraní reproduktory. Tudíž v momentě, kdy je auto čumákem metr před krajem záběru a střihač by měl správně střihnout, tak to neudělá, aby vynikl postranní zvuk. Zaznamenal jsem to v honičce uprostřed TDK nebo v Singerově Supermanovi, kde ve 35. minutě kolem diváka proletí či přesněji prohučí několikrát za sebou raketoplán. Někdy se prostorový zvuk používá u božských či jinak nadřazených postav, kdy se na místo do centrálního reproduktory pustí jejich proslov do všech kanálů, příkladem tohoto je Mark Strong na začátku v Johnu Carterovi. Prostorový zvuk znamená pro sound mixéry a sound editory řadu výzev, ovšem i dilemat, protože obraz je vpředu, tudíž přemrštěný důraz na zadní reproduktory diváky hrozně ruší. Fakt je každopádně ten, že je možná na čase přestat brát zvukaře jen jako takové málem přebytečné řemeslníky. Představa geniálního hudebního skladatele, který se tyčí nad zvukaři, je dneska už prostě neudržitelná. ____ (iii) Za vymizením hudebních motivů a melodií a příklonu ke zvuku má velký vliv i čím dál rychlejší střih ve filmech. S tím, jak se zkracuje průměrná délka záběru a roste tempo filmů, není logicky možné rozvíjet nějaké velké hudební plochy. Hodně lidí si třeba stěžovalo na hudbu Batese u remaku Barbara Conana, jenže ten film se žene kupředu neskutečným způsobem. Nejsou tam žádné minutové scény, během nichž se Arnold zacvičuje s mečem a kde mohl Poledouris rozvíjet svoje velkorysé hudební nápady. Přesně z tohohle důvodu kvitoval Giacchino při práci na čtvrté Mission: Impossible rukopis Birda, který není jeden z těch cut-cut-cut režisérů, ale dbá na delší záběry, což pomáhá hudbě. Bude nicméně asi potřeba si zvyknout na to, že soundtracky nejsou určeny primárně k poslouchání a vytváření silných melodií, ale k tomu, aby sloužily filmu (takto s filmem je koneckonců hudba posuzována i na Oskarech). Samozřejmě se tu vždycky budou objevovat živoucí pozůstatky dávno minulé éry filmových symfonií jako John Williams, nicméně ten přechod od hudby ke zvukům nikdo nezastaví. Je to zjevný i z historického průřezu filmovou hudbou od zastaralého hudebného romantismu používaného v klasickém Hollywoodu (esence hudby jako takové) přes populární písničky v Bezstarostné jízdě či Absolventu a 80kovou MTV estetiku (přechodová fáze) až po současné filmy jako Dokonalý trik či Drive napájející se témbrovou a elektronickou hudbou, noisem, ambientem, minimalismem či serialitou (nástup zvuku). Z důrazu na zvuk ve filmech bychom ale neměli propadat panice, protože to, co vnímal starý řád jako hluk, vnímá řád nový jako hudbu. Konsonance a disonance se historicky vyvíjejí, a tak to, co před časem působilo jako výrazná a nepřípustná disonance, bývá dnes pojímáno jako zajímavý hudební souzvuk. Zvuky nám tak jednoho dne budou připadat melodičtější než hudba. Prolomit ušima tu hráz nebude úplně snadné, ale může se stát, že to jednoho dne prostě najednou uslyšíme. Nic už pak nebude jako dřív.(2.9.2012)

  • - Japonské a americké lodě stojící v přístavu při fotbalovém zápase jsou opravdové lodě s posádkou. (HellFire)

  • - Při zatýkání Alexe Hoppera (Taylor Kitsch) je možné v pozadí vidět billboard, avšak ty jsou na Havaji zakázány, což znamená, že scénu natáčeli na jiném místě. (Sufferer)

  • - Počas futbalového zápasu, keď Hopper (Taylor Kitsch) dostane kopačkou do tváre, tak si ľahko môžeme všimnúť, že v jednotlivých záberoch má zakaždým na ústach chvíľu viac krvi a chvíľu menej. V jednom zábere sa dokonca zdá, akoby krv na ústach nemal vôbec. (AxelWers)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace