Profesionální manželka
-
Potiche
-
Profesionálna manželka
Komedie
Francie, 2010, 103 min
Režie:
François OzonHudba:
Philippe RombiHrají:
Catherine Deneuve, Fabrice Luchini, Gérard Depardieu, Jérémie Renier, Judith Godrèche, Karin Viard, Elodie Frégé, Gautier About, Jean-Baptiste Shelmerdine, Sergi López, Noam Charlier, Martin De Myttenaere, Yannick Schmitz, Christine Desodt, Jean-Louis Leclercq, Alexandre Chaidron, Muriel HobéObsah
-
Rok 1977, městečko Sainte-Gudule na severu Francie. Suzanne Pujole je spořádaná hospodyňka a oddaná manželka továrníka Roberta Pujola, který svůj podnik na výrobu deštníků řídí železnou rukou. Zdá se být stejně nepřístupný a despotický jak ke svým dělníkům, tak k dětem a ženě. Po stávce a sesazení manžela se Suzanne nečekaně ocitá ve vedení továrny a k všeobecnému překvapení se ukazuje jako žena činu a zdravého rozumu. Když se ale Robert vrací odpočatý a ve formě zpět, situace se komplikuje... (oficiální text distributora) -
Adaptácia bezmennej hry Pierra Barilleta a Jean-Pierra Grédyho sa odohráva v roku 1977 vo Francúzsku. Po vzbure v továrni sa Suzanne (Catherine Deneuve) dostáva na čelo firmy, ktorú do tej doby viedol jej manžel Robert. Ten následne prežíva osobnú krízu, ku ktorej sa pridajú zdravotné problémy. (cybill)
Komentáře uživatelů k filmu (38)
-
HanaM.
Podívná o ostrá satira na muže, a nakonec ještě ostřejší satira na ženy. Až v polovině filmu, kdy dcera hlavní hrdinky prohlásila, že je rok 1977, jsem si uvědomila, že to je navíc i retro satira. No, díky bohu za dnešní dobu, kdy snad muži už nemají takhle radikální názory na ženskou kariéru a ženy už nemusí být takové prohnané mrchy. Líbilo se mi, že ve filmu je vždycky nějak vytušitelná pointa, která se pak nějak překvapivě obrátí v pravý opak. P.S. V kině s námi bylo asi deset mužů s holými lebkami. Naprosto jsem nechápala, co zrovna na tomhle filmu dělají? Dokonce i já, 22letá slečna, jsem se na nejnovější Ozonův počin cítila moc maskulinní.(20.3.2011)
-
tomtomtoma
Nadějná feministická komedie, které nechybí vtip a jistý druh ztřeštěnosti. I když možná trochu těžkopádnější a ne tak lehce vznášející se, jak by se slušelo. Ženská podřízenost se zbavuje svých okovů a rozlétá se nezadržitelným směrem vzhůru. Suzanne Pujol (dobrá Catherine Deneuve), poslušná manželka, se shcodou okolností dostává do situace, kdy musí rozhodovat a řídit továrnu. Nalezne v sobě slušnou dávku schopností, zbavuje se svých okovů a dostává se až do parlamentu. Z dalších rolí tu je Maurice Babin (Gérard Depardieu), komunistický starosta a dávná lehká známost Suzanne, ambiciózní a despotický Robert Pujol (Fabrice Luchini), manžel Suzanne, který jí svým chováním odhání, Nadège Dumoulin (Karin Viard), Robertova sekretářka a milenka, která se pod Suzanniným vlivem zbavuje své ženské podřízenosti, a Suzanniny děti Joëlle Pujol de la Morette (Judith Godrèche), dcera, která následuje svého otce, a Laurent Pujol (Jérémie Rénier), syn podporující stále svoji matku. Ženská emancipace, třídní rozdíly, ke kterým se má přistupovat s lidskostí a ne s arogantním přehlížením. Zábavně bláznivé a ještě poučné.(24.3.2012)
-
FosaCZ
Ukecané divadlo po francouzsku, kde na jeden vtip připadá půl hodiny únavné konverzace.(25.11.2010)
-
cybill
Dlho som rozmýšľala, aké hodnotenie si tento film zaslúži...pôvodne som chcela ísť trošku nižšie, ale za neočakávané zvraty, nádhernú, precízne vybranú hudbu, štipku humoru a sčasti aj preto, že som poslednú dobu filmami zamerikanizovaná, musím, musím, musím ísť vyššie...Takže . Oui, c'ést beau c'ést beau la vie!- priatelia! :)(16.10.2011)
-
newer_more
A tohle bylo jako co? Ať to bylo cokoliv, opravdu se to moc nepovedlo....(2.9.2011)
-
F.W.Colqhoun
Francoise Ozon - svěží to vánek v zatuchlých kobkách francouzské kinematografie. Skutečně: Přestože jeho filmy nejsou na ČSFD hodnoceny nijak velkoryse, jeden talent, který oceňuji nad jiné, mu ani osoby obviňující z nudaření upřít nemohou - inovativní práci s žánrem, ať už jde o kterýkoliv. Z přehlédnutí celkem rozsáhlé filmografie je zřejmé, že se snaží natočit od každého trochu. Na rozdíl od takového Triera, který se svým záměrem chlubí a jehož filmy (ať už staví na pravidlech horroru nebo komedie) vycházejí stále tak nějak stejně, se ve svých nenápadně pokřivených žánrových hříčkách dokáže Ozon coby režisérský xicht docela úspěšně ztratit. Šlechtí ho to? „Profesionální manželka” má z jeho filmových zářezů nejblíže k „Osmi ženám” - odkazuje k tradice staré dobré francouzské komedie, ale nenápadně pomrkává na diváka, aby jako věděl, že ten eskapismus nikdo za kamerou jako zas až tak nežere. K otevřenému výsměchu to má ale daleko. Takže tomu, kdo by si chtěl film užívat jako prach-sprosté retro (jako jsem měl v úmyslu já), nic(-moc) nebrání. Stopovým množstvím nadhledu, kulturního alibi, docela nenápadnými, ale hojnými - počínaje rozpačitým pohledem hlavní hrdinky, pozorující nevinnou přírodu, na šoustající veverky, přes náznaky homosexuálního prozření syna, k postupnému odhalováním docela tradičního kurvení, či over-the-top projevu na závěr, se lze ujišťovat, že to * stejně jako ti za kamerou * nežerete, i když žerete. Příručka pro neurážející retro-komedii. Not-so-guilty pleasure.(19.2.2012)
-
zahadum
Mám zmiešané pocity, svojím spôsobom je to ale fajn jednohubka ktorá je sladšia ako čokoláda milka ( tá z reklamy samozrejme....nie tá z obchodu ) infantilné naivné dielko ktoré vám spríjemní sobotné daždivé poobedie...Miestami sa to tvárilo ako komédia..miestami zase nie...ocenil som dokonalé stvárnenie roku 1977 od nábytkov až po oblečenie..pestré farby a všade prítomný plast :) Vysoko hodnotím hudobnú zložku ktorú ocenia všetci milovníci kvalitnej francúzskej hudby... a pomerne obézný Depardieu ako zásadový komunista...(13.8.2011)
-
DadysGirl
Smála jsem se v kině, a to velmi nahlas... Ozonovo filmy mě většinou baví a taky je k tomu neodolatelné herecké obsazení...(14.8.2011)
-
lobo87
Tak tento francúzsky film určite nie je komédia. Celkovo žáner možno ťažko definovať, ale bolo to príjemné a pozerateľné a za šarm Catherine Deneuve pridávam aj tretiu hviezdu... 50%(12.10.2011)
-
Sonome
Feministická komedie (pro muže asi dost nestravitelná) v duchu „from female zero to female hero“, podaná s typickou francouzskou grácií, jemným (dů)vtipem a v půvabném retro stylu, který však nic nemění na tom, že otázky kladené v interview mužům na ulici v 70. letech jsou aktuální i dnes (má mít žena stejné příjmy jako muž?), podobně jako rodinné i společenské problémy, kterých se film dotýká. S hodnocením jsem trochu váhala a plné 3 by to nebyly: především kvůli za vlasy přitaženému závěru a také proto, že ve mně, jakožto zastánkyni principu „excellence has no gender,“ představa potenciálního matriarchátu vyvolává stejně nepříjemné pocity jako stávající patriarchát.(7.1.2011)
-
dracekt
Catherine to sluší a Gérard nějak přibral. Jinak na jedno zhlédnutí neurazí, ale neohromí.(20.1.2011)
-
Yorkcz
Jak se z domácí puťky stane silná a osobitá žena.....(16.8.2011)
-
Joey(1)
Pohodová žáležitost k odreagování, bohužel ale i přes docela nabitou sestavu herců nenabízí nic navíc. Na Catherine Deneuve se nicméně dobře kouká i v už docela požehnaném věku, všechna čest.(6.9.2011)
-
juluch
asi najslabsi ozonov film z mojho pohladu. uz ten plagat....(14.11.2011)
-
jerdnok
Iron lady ve velmi light vydání. Neurazí nenadchne.(22.4.2012)
-
Petr Nectinec
Film je možná výtvarně hezký, zaplněný hezkými herci a zejména herečkami, dekoracemi a pro některé ročníky i retro atmosférou. Příběhem je ovšem vycpán velmi plytkým: dva manželé s odrostlými, ne však samostatnými dětmi si špatně zařídili život (vzájemně nekomunikující a nemilující se workholik a žena v domácnosti), což se vlivem vnějších okolností tak nějak samo náhle vyjeví. Další vnější okolnosti přimějí manželku převzít řízení jejich společné investice – tedy po rodičích zděděnou továrnu, kterou dosud řídil její manžel. Metody, které žena namísto muže používá, jsou na obraze hezké, ve skutečnosti naprosto machiavelistické. Dočasně odstrčeným manželem využitá stejná metoda ji ovšem řízení rychle zbaví a ten tak opět přebírá vedení továrny. Znovu odstrčená manželka se následně rozhodne věnovat tomu, co lze – stejně jako řízení továrny - dělat bez jakékoli kvalifikace. Politice. I bez prozrazení podrobností je tak nabíledni, že oba jsou nyní ve zcela stejné situaci, ve které byli na začátku: mají špatně zařízený život (manžel je znovu workholik a manželka namísto osamocené ženy – loutky v domácnosti osamocenou ženou – loutkou v politice). Konec filmu proto vnímáme jako zcela nepatřičný a ptáme se – proč to končí právě teď? Dobrá, víme alespoň, že ani Catherine Deneuve ani Fabrice Luchini nemají pro své chování nijak pevná měřítka a že on ani ona neváhají pro uskutečnění svých cílů udělat téměř cokoli. Ale k čemu tedy takto rozehraná partie má být? Zkrátka za celou dobu promítání se chování ani osudy postav nijak nevyvinou, nikam neposunou a ničeho nedosáhnou. François Ozon prostě na plátno nastrčí prefabrikovanou kostru, obalenou pestrými prefabrikovanými šaty, k tomu pustí adekvátní hudbu, a až po devadesáti minutách zavoní, tak to své kočovné divadlo sbalí a odjede k dalšímu městu. A divák? Jestli ho tohle baví, tak si počká na další námezdní režiséry, kteří mu za týden předvedou nějaké takové stejné mrtvolky, kterým bude znovu závidět jejich prefabrikované šaty a znovu je litovat pro jejich smutné osudy.(6.1.2011)
-
koumes.
Celý děj jde zcela napsat v jedné větě. Zbytek času je jen spousta kecání okolo(10.8.2011)
-
TommyDiamond
Průměrný film. Rád se kouknu na náký jiný film než z hollywoodské produkce.Musím se přiznat,že to je první film jaký jsem od Francoise Ozona viděl. Francouzký vtip je sice odlišný než vyznávám. Nunudil jsem se,ani jsem nebyl náko ohromen. Celkově 50%(23.8.2011)
