The Kids Are All Right
Decká sú v pohode
Režie:
Lisa CholodenkoKamera:
Igor Jadue-LilloHudba:
Carter BurwellHrají:
Julianne Moore, Mark Ruffalo, Annette Bening, Mia Wasikowska, Josh Hutcherson, Rebecca Lawrence Levy, Yaya DaCosta, Sasha Spielberg, Zosia Mamet (více)Obsahy(2)
Vtipný a energický portrét moderní rodiny – Nic a Jules (Annette Bening a Julianne Moore) jsou matky, které žijí v útulném bungalovu na okraji města se svými dospívajícími dětmi Joni a Laserem (Mia Wasikowska a Josh Hutcherson). Když se Joni chystá na vysokou školu, její mladší bratr ji požádá o velkou laskavost. Chce, aby mu Joni pomohla najít jejich biologického otce. Navzdory vlastním pochybám splní Joni bratrovo přání a naváže kontakt s „bio-tátou“ Paulem (Mark Ruffalo), pohodářským majitelem restaurace. Když do života této nevšední rodiny vstoupí Paul, začíná pro všechny nová kapitola, v níž jsou postupně definovány, přehodnoceny a pak znovu formulovány rodinné vztahy. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (603)
Děcka jsou v pohodě sice není film, který vám na dlouho uvízne v hlavě, ale rozhodně jde o jeden z těch povedených kousků. Není tu nouze o emocionálně silné scény, ale na nich film vyloženě nestojí, je to zkrátka takový optimistický film o radostech i starostech života. Uvolněná atmosféra, skvělé herecké výkony, zejména obou ženských představitelek, a úsměvné scény, uvolňující napětí ve vážnějších momentech, to vše umocňuje divácký zážitek. ()
Oscar 4 nominace: Nejlepší film, Herečka HR - Annette Bening, Herec VR - Mark Ruffalo, Scénář ()
Půda, na které film stojí, je úrodná zejména na kvalitní herecké výkony. Sbližování a odcizování obou matek v sobě má stejný kus nenucenosti jako režisérčino nakládání s tématem homosexuálního partnerského použití. Menšinová sexuální orientace netvoří alfu a omegu filmu, prostě v něm je. Jediná výraznější dospělá mužská postava působí nadbytečně, což byl – také vzhledem k tomu, jak nemilosrdně se k němu Chodolenko v závěru zachová – pravděpodobně záměr. Partnerská krize by mohla vyeskalovat z jiné příčiny, muž nemuž. Klání dvou ženských postav je zároveň kláním dvou hereček. Je radost sledovat, jak si věrohodně neustálená Julianne Moore a (sebe)kontrolu pomalounku ztrácející Annette Bening vzájemně kradou scény. Velmi důležitý humor, bez kterého by Děcka lehko zapadla mezi spoustou jiných seriózních rodinných dramat, film nadlehčuje, ale nezlehčuje. Podobně lehké indie songy. Kombinace všeho uvedeného mne párkrát, nejvíce během „úplně normálního“ finále, přivedla ke stavu blízkému dojetí a neboť jsem ze snímku necítil faleš a hraní na city, přijít slzy, vůbec se za ně nestydím. 80% ()
Zprvu velmi příjemná komedie, posléze velmi příjemné drama, stojící především na kvalitních hercích a jejich přesných, civilních výkonech. Scénář je taky fajn. V komediální sekci Glóbů budu fandit a na Oscarech tipuju minimálně nominačku Annette Bening. 80 % ()
Nejupřimnější film v poslední době. Hrozně se mě líbilo, jak film nakládal s homosexuální tématikou. Žádná snaha šokovat, žádné vyhrocené gay zdůraznování. Hezky pěkně v normálu jako přirozená a naprosto běžná součást každodenního života. Za to fakt díky už jsem myslel, že se nedočkám a pořád dokola se bude menšinové sexuální zaměřování zůrazňovat, jako kdyby šlo o něco nenormálního. Další věc, která mě doslova nadchla byly herecké výkony hlavně Julianne Moore a Mark Ruffalo jsou užasní a hrozně jim to spolu slušelo. Moje nejoblíbenější postava byl jednoznačně zahradník, pro takový lidi mám slabost. Samotný příběh do mě vcházel hrozně nenápadně, ale s o to větši intezitou. Perfektní, pohodový koukání s příjemnou muzikou. ()
This Movie Is All Right. A nielen to. Do krátkeho zoznamu filmov, ktoré napísali a režírovali ženské, a napriek tomu sú pozerateľné či dokonca výborné, si poznačíme TKAAR. Špičkové dialógy, dobre vyvážený humor a dráma a hlavne neskutočný herecký koncert. Zľahka tomu chýba niečo, čo by pretrvalo naveky vekov amen, ale aj tak si to rád dám opakovane. ()
Nekonvenční způsob života a film o něm. Má ale štěstí, že ho vypráví naprosto přirozenou formou. Tak, že i když se tam dějí smutné věci, pořád nad filmem mám nadhled a hezky se mi na něj dívá. Upřímnost je to správné slovo. Nikde nic nenaznačuje, ani nepředstírá. Prostě jen představuje zvláštní život několika lidí tak, jak to prostě v životě chodí. Někdy těžce, jindy zase hladce, ale pokaždé se to musí nějak přejít. Do toho naprosto pohodová hudba a o jeden z nejpohodovějších filmů za poslední dobu je okamžitě postaráno. ()
║Rozpočet $4milióny║Tržby USA $20,811,365║Tržby Celosvetovo $34,705,850▐ Tieto moc americké veľkodušné vzťahovo poprepletané filmy o pofidérnych vzťahoch lesbičiek a ich detí absolútne nemusím. Mark Ruffalo ako taký pohoďák na pohľadanie fajn. /40%/ ()
zrovna toto je typ filmu, kedy ma proste pre mna neprijatelny zaver priserne rozculuje. Od zaciatku mal film perfektny spad, naboj, ziadne prilisne tazkouveritelne kecicky, bolo to fakt zo zivota. Ale to, ako sa reziserka a scenarista zachovali k postave Marka Ruffala ma teda riadne nasr*alo. Asi som prilis velky optimista, mozem si ten happyending domysliet, ale nejaka iskricka nadeje, ktoru som v Joninej odpovedi "Neviem "na "otcovu" otazku "Uvidim ta este niekedy", nenasla, mi tam proste ohromne chybala. Ale film aj napriek tomu ma svoje caro a urcite patri k tym, ku ktorym sa s odstupom casu, po nejakom tom roku rada vratim. ()
Začnu zajímavým faktem, že tohle je zřejmě jedna z prvních vlaštovek filmů, v níž hollywoodské hvězdy vypadají civilně a ženské představitelky nevypadají o deset či dvacet let mladší, než ve skutečnosti jsou. Stejně zajímavý je fakt, že tvůrci a distributoři prezentují tenhle snímek jako čistě nezávislý film, přičemž jeho vnitřní struktura, herecké obsazení i celkový desing má jasné prvky klasického filmu mainstreamového. Je to ,,jen" další snímek jedoucí na vlně odstartované tak normotvornou Americkou krásou. Režisérka Lisa Cholodenko ráda ve svých filmech bojuje s konvencemi, což se jí daří i v případě ,,Děcek". Je ovšem trochu kontroverzní, že zjevně záměrně významově upozaďuje a vlastně překračuje otázku výchovy dětí homosexuálními páry, v příběhu slouží tato zásadní otázka už jen jako východisko, přičemž podobný status quo je na celém světě spíše výjimkou než pravidlem. Ale umělci tak rádi předbíhají společenský vývoj... Děcka jsou v pohodě jsou příběhem partnerské krize ozvláštněné okolnostmi, partnerská krize je ale gró, stereotyp soužití zakouší tedy i ,,moderní" páry. Vtip je v tom, že tato krize je navlas stejná jako ve svazku klasickém, což je to nejpřínosnější zjištění. Mezi klasickým a ,,moderním" párem není žádný podstatný rozdíl, oba mají stejné problémy a jsou nuceny proplouvat stejnými úskalími. Nic víc, nic míň... ()
Sledovat dvě staré lesby při intimnostech (i když film rozhodně není nijak explicitní) není teda můj šálek. Film se mi ale líbil. Ten vztahový hlavolam je natočen v rytmu pohodové hudby a i když jsem byl chvílema nervózní, jak to dopadne, nebylo to nervydrásající drama. Malinko mi tam drhlo sblížení syna s Markem Ruffalem. Přišlo mi takové instantní a scéna, kdy se synátor rozkmotří se svým kámošem byla vyloženě odfláknutá. Díky dobrým hercům je to ale příjemná podívaná. Mia Wasikowska je ztělesněním zranitelnosti a afratá černoška, kterou klátil Mark Ruffalo byla opravdu velice půvabné stvoření. ()
Herecký koncert. A Mark Ruffalo jde do topky. ()
Nepřekvapuje mě to nadšené přijetí u amerických kritiků a převažující pozitivní odezva u nás, protože Lisa Cholodenková napsala a natočila svůj zatím nejdiváčtější film, ve kterém nemá potřebu diváka s čímkoliv konfrontovat (vytrhávat ho z jím dobře známého prostředí a seznamovat ho s uměleckou subkulturou, narušovat jeho představu o vlastní sexualitě tím, že poté, co se identifikuje s hlavní heterosexuální postavou, z ní udělá queer hrdinku). DĚCKA JSOU V POHODĚ jsou sice distribuovány (v Americe v létě proti velkým blockbusterům, u nás Aerofilms) a propagovány (prostřednictvím cen a pochvalných výroků recenzentů) jako indie film, ale přitom kromě ozvláštnění v podobě homo/bisexuality hlavních ženských postav se užívá strategie mainstreamového filmu. Divák nemá přemýšlet nad tématy, která jsou echt-aktuální (vychovávání dětí homosexuálním párem, umělé oplodnění), protože ta jsou buď nedostatečně rozvedena nebo odlehčena, a tak slouží pouze k zasmání. Homosexuální pár ztvárňují herečky, které jsou heterosexuální, a nepomůže ani sebereflexivnost v podobě dialogu mezi matkami a synem, kdy matky řeknou, že se dívají na gay porno, protože jim u toho lesbického vadí, že v něm hrají heteračky. Obsazení vůbec svádí k myšlence, že Lisa Cholodenková chtěla spolupracovat s Julianne Mooreovou, protože ta pochválila její debutový snímek VYSOKÉ UMĚNÍ, a Julianne Mooreové se podobná role hodila, protože si v poslední době vytváří mediální image jakožto herečka, která se angažuje v otázkách homosexuálních sňatků (a sama "provokuje" svou údajnou bisexualitou, a tak ve filmu vlastně hraje sama sebe). Nejspornější je ovšem rozpor mezi politickou nekorektností (film jako politikum, které hlásá, že homosexuálové mohou vychovat zdravé a "normální" děti a že sexualita není zas tak jednoduchá věc, protože touha může být v rozporu s tím, jak se identifikujeme) a politickou ultrakorektností (opravdu je nutné mít ve filmu někoho černé barvy pleti, aby se neřeklo?, opravdu je nutné podtrhovat stereotyp o butch lesbě v případě stylizace postavy Beningové?, opravdu je nutné nakonec zůstat u "neměnnosti sexuality", když je bisexualita vnímána jako nerozvážný úlet, způsobený nešťastností ve vztahu?). Jde tak o přesně ten typ "feel-good" filmu, u kterého mnozí vypínají kritické myšlení - ano, jednotlivé složky jsou v pohodě (režie, scénář, herecké výkony), ale celek je značně problematický a vnitřné rozporný. ()
ON NENÍ KDE KDO. ON JE DÁRCEM SPERMATU!...(Nebo obyčejnej zasranej vetřelec, kterej....)..... /// Julianne a Annette jsou manželé (?!), koukaj na ,,G“ péčko a ,,dělaj si to“. (Nechutný!). Mark je dárcem – spermatu. A píchá holku s ,,afrem“. (To mi nevadí). A jeho děti ho chtěj vidět. Holky nechtěj, aby děti řešili problémy bez nich a tak se všichni setkávaj a vyptávaj a poznávaj. A to, co vypadalo jako ptákovina mě začíná celkem bavit. Ukazuje se totiž, že ta ,,odlišná“ domácnost je vlastně naprosto, ale naprosto normální. (Luďo). Což má na svědomí Paul. (TENHLE fakt né!!!). Zajímavej příběh plnej vztahů (což nesnáším!). Ty vztahy jsou ale trochu jiný a snad i díky hereckýmu představení těch dvou mamin, se z toho všeho vyklubal pohodovej (klidnej) ,,dramaťák“. A co u vás? Děcka ,,all right“? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem dárce. A výsledky mé práce mě chtějí poznat. 2.) Nevím, proč se lesby dívaj na filmy s homoušema. 3.) Thx za titule ,,ni.na29“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Z černého koně letošní sezóny se vyklubal překvapivě nenápadný snímek, jehož největší atraktivnost tkví právě v tom, jak si ho kritika mateřsky přivlastnila. Na Lisu Cholodenko připadla tradiční akademická role "příjemný film s rodinnými hodnotami pro letošní nominace" a přestože jsem osudy postav prožíval s plným zaujetím, nepřináší Děcka nic, co bych neviděl jinde. Proto například zarazí nominace za scénář, který jako kdyby byl vystřižen z řadové zápletky Desperate Housewives a okořeněn adekvátně nadčasovým nádechem. To, co získávají pro celý film herci (všichni jedou naplno, ale obzvlášť Mark Ruffalo válí), ztrácí závěr, který sice vyloženě nezklame, ale pocit, že nic zásadního a dopointovaného nepřinesl, trochu zamrzí i rozčaruje. ()
„Bomba. Milujem lesby.“ Keby to nebolo nominované na toľkých Oscarov, ani by som si to nepozrel a ak, o sto rokov a omylom. Bohužiaľ, stalo sa. Typický americký žvást, v ktorom sa o „silný herecký výkon“ snažia vráskavé amatérske padavky Julianne Mooreová a Annette Beningová – ktorým neuverím ani nos medzi očami a ktoré sú mi, zabite ma, až fyzicky nesympatické. Postavy, ktoré hrajú, sú že dovidenia, priatelia. O čosi lepšie sú na tom prirodzené výkony mladistvých, ale žiadny zázrak. Za ďalší mínus by som označil neznesiteľné dialógy (ani si nepamätám, kedy ma nejaký dialógový film tak iritoval), nepochopiteľne otvorené parodické erotické scény, naivný dej, smiešne bratie vážne témy, ktorá vôbec nie je smrteľne vážna (otázka „Prečo si daroval spermie?“ by sa s takou divadelnou shakespearovskou teatrálnosťou dala preniesť len v nejakom sitkome, aj to len preto, aby bola ešte vtipnejšia), blbý koniec, hrozné zvraty (chvíľku lesba, chvíľku nelesba) či nepochopiteľný (preboha, žijeme v roku 2011, nie v stredoveku, kedy sa za tieto veci upaľovalo) afekt prudérnych tvorcov zbaviť démonov homosexuálnu tému (filmy o homosexuáloch by naozaj nemali nakrúcať ľudia, ktorí homosexuálov nenávidia). Určite som ešte na niečo zabudol, ale na odradenie by to mohlo stačiť. Zaujala ma len hŕstka scén a tradične Mark Ruffalo (ZODIAC), čo sa mi zdá na 40% málo, ale ak vezmem do úvahy, že som videl EŠTE horšie filmy... ()
Líbilo. Zopáknu sice, co už tady x-krát padlo, ale stejně jsem se chtěl vyjádřit. Zajímavá zápletka ("lesbická rodina" se seznamuje se svým dárcem spermatu), dobří herci (odteď rozeznávám jméno Mark Ruffalo), takový příjemně pohodový feeling (i když je to vlastně primárně film o partnerské krizi a děj není úplně veselý). Prostě pěkný a něčím svěží film o vztazích. ()
SPOILER: Tak tohle já neberu. Nejdřív celý nažhavený hledají tátu a pak se na něj s klidem barona vykašlou. A to nemluvím o Julianne, která hrála jednu z matek. Kluk, kterého by se táta i rád ujmul, dcery taky a pak taková slátanina na konci, co to bylo??? A ještě k tomu vyfláknout se na Marka, to se přece nedělá a dooost mi to naštvalo. Herecky nemám vůbec žádných námitek, vyzněl ojediněle přirozeně, hudba super, nicméně víc jak trojku nedám. ()
Hned na začátku roku tady mám možná kandidáta na nejlepší film roku. ůvolněné, skvěle zahrané, soundtrack bez diskuse. V Ruffalově sbírce vinylů hned na vrchu můj oblíbený Bowie (Hunky Dury). Mám trošku chuť se stát pěstitělem zeleniny. A za heteráky říkám, Mark Ruffalo je kořen. ()
Všemi herci luxusně zahraný, fajnou hudbou podbarvený, v tak akorát velkém měřítku natočený, ale zatraceně prapodivně rozpolcený moderní rodinný snímek. Na jednu stranu děsně alternativní, na druhou stranu uvnitř té alternativy stereotypní a reálný jako americká reklama na ženušku v domácnosti z padesátých let - tahle děcka jsou totiž až moc v pohodě. Vztahové a výchovné promluvy znějí jako kdyby je mluvčí přímo četl z příručky "Psychologie v komunikaci" od RNDr. Vobtáhla, a výsledkem není nic jiného než naprosto zabitá ladnost hereckých projevů, které jsou (mimo "vtipné" historky ze sexuálního života lesbického rodičovského páru) bez nejmenších problémů uvěřitelné. A za to by se mělo střílet, protože do Mii alias Nic bych se zfleku zamiloval...a potají přitom myslel na Julianne/Jules, která a) nestárne, ale zraje a krásní, a b) dokazuje, že by byla k sežrání, i kdyby si oblékla pytel od brambor;) Ale to jsem se dostal pryč od toho hlavního, a tím je pro mě nepochopitelné přelévání vnějšího obrazu tohoto snímku. Na jednu stranu chce ukázat, jak skutečná může být takováto ještě před krátkým časem nemyslitelná rodina, na druhou stranu ji ukazuje jako papírem šustící konstrukt možný jenom v idylickém "můžeš nám říct úplně cokoliv, miláčku, nebudeme se zlobit" světě obývaném výhradně otevřenými lidičkami plnými porozumění. Na jednu stranu prezentuje stabilní a láskyplné výchovné prostředí domácnosti dvou milujících (se) žen, a na druhou stranu z jedné udělá bisexuálku, které se to s chlapem zatraceně líbí....aby z ní nakonec byla tragická kajícná mučednice, které je všechno odpuštěno (jo, spoiler, a ne poslední). Hlava se mi vzpírá to pochopit - tohle je příšerně "aktuální" "bio" film, a všem nám to přijde krásné, ale Annette - navenek tvrdá, ale v jádru hodná a spravedlivá - nás s tím najednou všechny posílá do míst, kde slunce nesvítí, a všichni ji chápeme a přijde nám to OK. Takže buď je to mistrovská ukázka manipulace s divákem, anebo ode zdi ke zdi se plácající film určený k podpoření všech a nikoho, a zároveň s potenciálem v určitém momentu naštvat všechny anebo možná taky nikoho, protože i když jsem cítil opravdu velkou nespravedlnost vůči Marku Ruffalovi (který z toho všeho vyjde jako jediný morálně pokleslý lůzr a celkově to s ním nekončí vůbec vesele), lehce svírající pohoda závěrečné scény mě dokonale umlčela. Nevím čím to bylo, ale naprosto přesně se mi vybavil den kdysi před lety, kdy jsem si poprvé vybaloval věci v prázdném pokoji (shodou náhod taky plném slunce, byť s výhledem ne do parku, ale na koleje - vlakové) a došlo mi, že se všechno změnilo... a že to tak má být, a že to pravděpodobně bude v pohodě, a že mám telefon, a že jsem sakra dospělej chlap, tak na co mi bude, a že... no prostě osobní záležitost:) Takže jak to shrnout - dost podstatnou část filmu jsem měl pocit, že mě někdo tahá za nohu (ne-li, že si ze mě tropí řiť), ale měl jsem toho tolik, čeho jsem si mohl užívat, že mi to bylo vcelku jedno. I tak jsem ale zaregistroval pár nedotažených věcí - například by mě fakt zajímalo, co se stalo s tím Mexikánem, a jak se se svým chováním k němu Jules vnitřně srovnala - tahle dějová epizoda je BTW jeden z nejkřiklavějších důkazů, jak idylický se film snaží být, a jak zoufale to maskuje, aby nebyl na první pohled zavržitelný. Jak plyne z ohlasů kritiky, evidentně se mu to daří, a já se nějak přes všechny svoje výtky nedovedu přimět, abych ho shodil na sedmdesátkové tři hvězdy, a musím (alespoň teď) dát 80%. () (méně) (více)