Obsah
-
Ten film je o dobrém životě i se špatnou sudbou. O návratu zpět mezi lidi, do lidského života se všemi jeho nedokonalostmi," říká o svém snímku režisér Tomáš Škrdlant. Pětici hlavních postav, které se narodily s vážným postižením a byly rodiči odmítnuty, sledoval neuvěřitelných dvacet let. V záměrně volně propletených portrétech sledujeme jejich cestu od dětství v Jedličkově ústavu až po snahu plnohodnotně se začlenit do života dospělých. Od doby, kdy byly v duchu komunistické doktríny zavřeny v ústavech s přísným zákazem kontaktu s ?normální" společností až do současnosti, kdy většina z nich založila své vlastní rodiny. Od prvních bolestných pokusů pochopit, proč se k nim rodiče nehlásí a společnost je izoluje, až po zjištění, že žít se dá i bez rodiny a i s postižením. Intimní a nesmírně citlivě natočený Škrdlantův dokument rozhodně není smutnou ukázkou několika nešťastných osudů, ale naopak povzbudivým svědectvím o tom, co všechno dokáže hendikepovaný člověk se silnou vůlí zvládnout. Film získal výroční Cenu Pavla Kouteckého za nejlepší český dokument. (Jeden svět)
Ten film je o dobrém životě i se špatnou sudbou. O návratu zpět mezi lidi, do lidského života se všemi jeho nedokonalostmi," říká o svém snímku režisér Tomáš Škrdlant. Pětici hlavních postav, které se narodily s vážným postižením a byly rodiči odmítnuty, sledoval neuvěřitelných dvacet let. V záměrně volně propletených portrétech sledujeme jejich cestu od dětství v Jedličkově ústavu až po snahu plnohodnotně se začlenit do života dospělých. Od doby, kdy byly v duchu komunistické doktríny zavřeny v ústavech s přísným zákazem kontaktu s ?normální" společností až do současnosti, kdy většina z nich založila své vlastní rodiny. Od prvních bolestných pokusů pochopit, proč se k nim rodiče nehlásí a společnost je izoluje, až po zjištění, že žít se dá i bez rodiny a i s postižením. Intimní a nesmírně citlivě natočený Škrdlantův dokument rozhodně není smutnou ukázkou několika nešťastných osudů, ale naopak povzbudivým svědectvím o tom, co všechno dokáže hendikepovaný člověk se silnou vůlí zvládnout. Film získal výroční Cenu Pavla Kouteckého za nejlepší český dokument. Komentáře uživatelů k filmu (25)
-
Tuxedo
Působivý dokument, který vás během dvou hodin vtáhne do životních osudů pěti lidských osobností, jejich dětství a dospívání a především do jejich nesnadného oproštění od nelehkého začátku v Jedličkově ústavu a postupného začleňování se do společnosti a slastí běžných lidských strastí navzdory jejich handicapu. Materiál sám o sobě silný dost, vhodným seskládáním vzletů a pádů jednotlivých osudů i mezi sebou vznikla pětihvězdičková záležitost, naskýtající zevrubný, „zlidšťující“ náhled do osudů, životních postojů a názorů tělesně postižených a stejné pohlcení jako poslední tři zářezy od Heleny Třeštíkové. (23. Finále Plzeň - 19.4.10)(29.4.2010)
-
WANDRWALL
Kdo je vítaný a kdo je nevítaným hostem na Zemi? Tenhle dokument je zajisté užitečný a zařazuji si ho do svého filmového archívu "Film a Sociologie". Asi každý ví, že sociologii byl jeden čas přikládán velký význam, a to v době, kdy se - nejen v komunismu - ale především v U.S.A. dělaly rozsáhlé výzkumy o lidské společnosti, a lidském já. Nevím o tom, že by se ještě někdy opakovaly, snad ze soukromých peněz, pokud by to nějakého soukromníka extra zajímalo, ale jen sotva by to změnilo zásadnější náhledy na člověka a lidský život. Výsledky nebyly a nejsou příliš optimistické, za to jde o reálný odraz nauky o člověku a společnosti.***Ideologie socialismu pracovala s mnohem prostějším modelem, než který poskytuje svět kapitalismu. Co je ale jisté, tak že každý společenský model má své plusy a mínusy, takže by bylo příliš zjednodušující házet na minulý režim jen špínu. Obzvláště když to často dělají ty osoby, které na sobě stále nesou především socialistické myšlení a to bez ohledu na věk! Že se změní doba, to neznamená, že se v tom okamžiku změní i lidé, kteří ostatně o to v minulé době ani nestáli. V té době jsem vyrůstal, takže vím, jaká byla a především jací byli ti lidé, co tehdy studovali, jak přemýšlei a jejichž světy se odráží na jejich dětech, které se narodili často právě začátkem devadesátých let, tedy relativně už v "nové době".*** Nepochybně je zajímavé, že režisér dokumentu si našel po dobu dvaceti let chvilku času a natáčel s těmihle lidmi o jejich osudech, a předkládá je i nám, lidem (a tedy i divákům), které to zajímá. (30. 9. 2.010; 13.03).(30.9.2010)
-
fleker
nevim proč, ale o mě koluje takova vžita představa, že se směju postiženejm lidem...neni to teda vubec žadna pravda.... tadle fáma vznikla při jedny hodině čj, kdy jsme dostali za ukol utvořit věty s některejma, nám ještě v tý době nepříliš známejma výrazama... já tenkrát dostal slovo IRONIE.. a my sme meli ve tride jednoho vochrnutyho kluka na vozejčku, kterej měl ještě navic řečovou vadu... a já nevim proč, jestli na me byl byl vod pani učitelky vyvijenej nějakej neúnosnej tlak,,,nebo to bylo tim že sem byl tekrát podviživivenej (jednou sem dokonce spolknul panáčka z lega (a taky sem si stavěl domeček z matrací,ale to sem nepatří)), ale já nevymyslel nic lepšího než NEJVETSI IRONII JE, KDYZ SI CHLAP NA VOZEJKU SLAPE NA JAZYK...no a vod tý doby sem takhle vocejchovanej.... já teda nemám paměť na ména, takže už ani nevim, jak se ten chudák menoval, tak bych se rád touto cestou omluvil alespon zde účinkujícím..... bylo by to tedy pro čápa, krocana, tu slečnu s těma palčákama a ostatní kytovce,,,,držte se frajeři, a žádný vopičárny(9.10.2010)
-
Luke7
Shlédnuto v rámci festivalu dokumentárních filmů o lidských právech - Jeden svět v Opavě, 2010. Další shlédnuté filmy: Mizející ryby (2009) - dokument o lovu ryb až k jejich vyhubení *****, Bombajská spojka (2009) -neúnosná dopravní situace v 20mil. městě ****, Země bez lidi (2009) - lov za peníze a turismus v Tanzánském národním parku Serengeti a hlavně osud Masajů v rukách vlády *****.(26.3.2010)
-
honajz
Hrozně zajímavý, a chvílemi depresivní pohled na problémy lidí s tělesným postižením. Už jen to, že se jich zřekli rodiče a oni museli hledat sami své místo v životě. Těžko se na to dívá, protože je v každém tom osudu hodně bolesti, zvláště díky odsudkům nás, rádoby zdravých.(6.10.2010)
-
Malýprinc
Nějak se teď stydím za lidský rod, včetně sebe samotného... Zvlaštní pocity se honí mou hlavou. Velký obdiv všem klukům a holkám, co byli v dokumentu a držím Vám palce!(30.9.2010)
-
Rhed
O návratu zpět mezi lidi, do lidského života se všemi jeho nedokonalostmi, jak praví režisér. Poněkud provokativně bych připomněl, že charakterové nedokonalosti se nevyhýbají ani postiženým osobám a několikrát jsem byl svědkem velmi brutálního zacházení s vodícími psy ze strany slepců. Postižení samozřejmě neodpovídali obrazu mladého budovatele reálného socialismu a proto bylo nutno je pečlivě uklidit před zraky šťastných občanů země, kde zítra znamená předevčírem. Pokud jde o rodiče takto hendikepovaných dětí, neodvažuji se soudit, abych nebyl sám souzen. Ale souzen budu stejně.(3.2.2011)
-
Jazzzz
Myslím si, že z těchto záběrů, které se střádali roky se dal udělat hezčí dokument. Nicméně: i tento je dost dobrý. Opět se nemohu odprostit od dojmu, že většina lidí co točí dokumenty o lidech s handikepem se snaží donutit lidi k soucitu. Proč? O velkých lidských příbězích se točí dobrá dramata. Dokumenty se opravdu točí o válkách, zvířatech nebo postiženích. Proč dokumentovat lidské osudy s cílem vyvolat soucit? Bolest, kdo dnes nezažívá bolest - tito lidé ji zažili více než kdo kdy pozná a chtějí žít a tvrdě se o to perou. Nezaslouží si být litováni, snad by měli jít vzorem. Myslím si, že by si zasloužili lepší žánr než jen dokumenty...(11.10.2010)
-
Katullka
Zajímavé, ale trochu mi tam chyběla ucelené forma.(30.9.2010)
-
Heraldika
Jeden svět 2010. Moc děkuji za tenhle skvěle udělaný dokument a jen doufám, že vyhraje diváckou cenu a uvidím ho znovu. P.S. I was right :-)(12.3.2010)
-
ghatos
Mohlo to být lepší, mírně chaotický koncept je nahrazen silnými momenty. Určitě by prospělo vyjádření personálu a doktorů. Problematika je to závažná, kdo se z postižených dokáže postarat sám o sebe, tomu čest. Třeštíková umí dokumenty dělat lépe. 64%.(2.11.2010)
-
IvyH
Časosběrný film, který získal Cenu Pavla Kouteckého je sondou do života pěti tělesně postižených lidí, kteří své mládí prožili v Jedličkově ústavu, aby se pak každý svou cestou pokusil osamostatnit a uplatnit se v normálním životě. Tito lidé byli odmítnuti jak svými rodiči hned po porodu, tak i společností - výrustali za komunismu, v ústavu izolujícím je od okolního světa. Přesto všichni zvládli svůj "návrat" do normálního života, mají rodiny i naprosto zdravé děti. Tomáš Šrdklant namixoval s velkou dávkou empatie (avšak bez jakéhokoli patosu) dokonalou mozaiku pěti osudů, výpovědi těchto "nevítaných" dětí se mísí s jejich dospělými já a každý má tak možnost sledovat společně s režisérem jejich cestu životem, jejich pokusy poznat své rodiče, jejich vztahy i nevztahy, jejich pocity. Jaké je to být uvězněný v takovém těle? Nevítaní ví. "Ptala jsem se, proč mám jednu nožičku zakrslou a zkroucenou, ale nikdo mi na to neodpověděl."(11.2.2010)
-
bari68
Pohľad na aktérov týchto dokumentov je ako vždy ľútostivý a srdcervúci.Nie je to výnimkou ani tu.Navzdory tomu je dokument natočený s citom a bez nejakej veľkej melanchólie.(30.9.2010)
-
I.AM.NOT
Časosběrné dokumenty vždy obdivuji (ta trpělivost, já nedokážu napočítat do deseti, abych aspoň 2 čísla nepřeskočil:)a tento je zkrátka výborný. Je zvláštní sledovat osudy pěti zatracenců, kteří se i přesto dokázali zařadit do systému společnosti o mnoho lépe než zdraví jedinci a nebo naopak neunesli (celkem pochopitelně) svoje vzevření a propadli alkoholu a drogám. Dalo by se říci, že tak malý podnět, jako vidět na minutu svojí matku dokáže rozhodnout o zbytku života. Na konci jsem byl hrdý za ně.(1.10.2010)
-
rikitiki
Vadila mi chaotičnost a nedovysvětlenost některých osudů, ale velmi silně mě to zasáhlo. /29. 9. 2010/(30.9.2010)
-
Mbali
Podle mě asi nejlepší z filmů Jednoho světa 2010, které jsem viděla. A překvapivě není z rozvojového soudku!! Respekt pro Pana Škrdlanta!!(1.4.2010)
-
agassi68
Takýchto osudov je bohužiaľ príliš veľa. A je len dobre, keď sa o nich hovorí a majú šancu sa dostať do médií. Za totáča boli ukrývaní v rôznych kláštoroch, bokom od bežného obyvateľstva aby nerušili socialistickú idylu. Aj z tohto pohľadu sa treba pozerať na počínanie ich rodičov. My ostatní im akurát môžme držať palce..(1.10.2010)
-
boombang
I na mne, který toho o problematice handicapovaných ví více než dost, byl tento dokument docela psycho - o to víc, že některé aktéry osobně znám. Vadila mi tu jen ta trošku chaotická forma. Ale za odvahu všech účinkujících musím rozhodně zatleskat.(1.10.2010)
-
crjules
Dokument, na ktery jsem nahodou prepnul behem jeho prvnich deseti minut a u ktereho jsem se uz neodtrhnul az do jeho konce. Silne, obdivuhodne,odzbrojujici...(30.9.2010)
-
p.i.t.b.u.l
Tohle byl nesmírně silný snímek, který ve mně zanechal spoustu stop a uvědomil jsem si, že moje maličkosti všedního života jsou nic oproti jiných neštěstí druhých. Film ve mně probudil něco, co jsem dříve bral na lehkou váhu. A o to asi i tvůrcům šlo. Nicméně smekám klobouk nad tímto dílem, který asi není pro každého jedince. Některé slabší povahy to nemusí vydržet, ale je to prostě pravda, a my se ji musíme postavit a uvědomit si, že jsou mezi námi lidé, kteří ač mají nějaký druh postižení, pořád mohou něco dokázat. Takhle silně působivý dokument jsem už dlouho neviděl, držím palce všem zúčastněným a nejen jim. Doporučuji vidět všem. Pokud máte zájem vidět tento skvělý snímek využijte tento odkaz: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/20856226885-nevitani/(4.10.2010)
