Obsah
-
Ten film je o dobrém životě i se špatnou sudbou. O návratu zpět mezi lidi, do lidského života se všemi jeho nedokonalostmi," říká o svém snímku režisér Tomáš Škrdlant. Pětici hlavních postav, které se narodily s vážným postižením a byly rodiči odmítnuty, sledoval neuvěřitelných dvacet let. V záměrně volně propletených portrétech sledujeme jejich cestu od dětství v Jedličkově ústavu až po snahu plnohodnotně se začlenit do života dospělých. Od doby, kdy byly v duchu komunistické doktríny zavřeny v ústavech s přísným zákazem kontaktu s ?normální" společností až do současnosti, kdy většina z nich založila své vlastní rodiny. Od prvních bolestných pokusů pochopit, proč se k nim rodiče nehlásí a společnost je izoluje, až po zjištění, že žít se dá i bez rodiny a i s postižením. Intimní a nesmírně citlivě natočený Škrdlantův dokument rozhodně není smutnou ukázkou několika nešťastných osudů, ale naopak povzbudivým svědectvím o tom, co všechno dokáže hendikepovaný člověk se silnou vůlí zvládnout. Film získal výroční Cenu Pavla Kouteckého za nejlepší český dokument. (Jeden svět)
Ten film je o dobrém životě i se špatnou sudbou. O návratu zpět mezi lidi, do lidského života se všemi jeho nedokonalostmi," říká o svém snímku režisér Tomáš Škrdlant. Pětici hlavních postav, které se narodily s vážným postižením a byly rodiči odmítnuty, sledoval neuvěřitelných dvacet let. V záměrně volně propletených portrétech sledujeme jejich cestu od dětství v Jedličkově ústavu až po snahu plnohodnotně se začlenit do života dospělých. Od doby, kdy byly v duchu komunistické doktríny zavřeny v ústavech s přísným zákazem kontaktu s ?normální" společností až do současnosti, kdy většina z nich založila své vlastní rodiny. Od prvních bolestných pokusů pochopit, proč se k nim rodiče nehlásí a společnost je izoluje, až po zjištění, že žít se dá i bez rodiny a i s postižením. Intimní a nesmírně citlivě natočený Škrdlantův dokument rozhodně není smutnou ukázkou několika nešťastných osudů, ale naopak povzbudivým svědectvím o tom, co všechno dokáže hendikepovaný člověk se silnou vůlí zvládnout. Film získal výroční Cenu Pavla Kouteckého za nejlepší český dokument. Komentáře uživatelů k filmu (25)
-
p.i.t.b.u.l
Tohle byl nesmírně silný snímek, který ve mně zanechal spoustu stop a uvědomil jsem si, že moje maličkosti všedního života jsou nic oproti jiných neštěstí druhých. Film ve mně probudil něco, co jsem dříve bral na lehkou váhu. A o to asi i tvůrcům šlo. Nicméně smekám klobouk nad tímto dílem, který asi není pro každého jedince. Některé slabší povahy to nemusí vydržet, ale je to prostě pravda, a my se ji musíme postavit a uvědomit si, že jsou mezi námi lidé, kteří ač mají nějaký druh postižení, pořád mohou něco dokázat. Takhle silně působivý dokument jsem už dlouho neviděl, držím palce všem zúčastněným a nejen jim. Doporučuji vidět všem. Pokud máte zájem vidět tento skvělý snímek využijte tento odkaz: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/20856226885-nevitani/(4.10.2010)
-
lacertacz
Časosběrný dokument, který jde až na dřeň, klade znepokojivé otázky a nechá nás poslouchat ještě znepokojivější odpovědi. Tak silné, že Třeštíkové dokumenty jsou oproti tomu po povrchu klouzající popina.(4.10.2010)
-
dobruca
Je jen trochu škoda, že se tento pozoruhodný dokument nedostal do povědomí veřejnosti a vidělo jej relativně velmi málo lidí (tady na csfd nemá ani 200 hodnocení). Přitom uměleckou úrovní by patří mezi nejzajímavější současné české dokumenty, podobně jako filmy od Třeštíkové, Klusáka a Remundy nebo Kouteckého.(10.4.2011)
-
Sanr
Tohle by měli pouštět dnes a denně, aby si lidi uvědomili co je to život. Skvělé zpracování, hudba a chronologická posloupnost předtím a teď. Je málo takových dokumentů, které doukážou tak upoutat. Člověk si tím "může" uvědomit, že své starosti jsou oproti těm co měli aktéři dokumentu bezvýznamné.(20.4.2011)
-
RickyCZE
Určitě velmi zajímavé a silné téma, ale přesto s tím mám problém. Na dokumentu bylo hodně vidět, že režisérovi bylo líto sestřihat tu kupu materiálu trochu víc, což u všech typů časosběrných dokumentů bývá. Výsledkem je, že minimálně 20 minut přebývá. Pro ostatní to třeba není takový problém, ale já tento dokument viděl na festivalu jako ten den třetí v pořadí a další dva mne čekaly. Proto pro mě každá minuta navíc byla neskutečně ubíjející.(22.8.2011)
