Evžen mezi námi

Hvězdička navíc za snahu o neobvyklé záběry. Hvězdička míň za zdlouhavost těchto záběrů, které mě po půlhodině přestaly dost bavit a věnoval jsem se něčemu jinému a oko k obrazovce upřel pouze ve chvílích, kdy se na scéně vedl hovor. Poté, co jsem se několikrát spálil, jsem si pravidlo upravil a začal se dívat pouze tehdy, když se na scéně vedl hovor srozumitelný, nikoli nějaké nezřetelné mumlání. Jinak, poučení se tedy filmu moc nepovedlo. Verš "obyčejní lidé živili tři krky, matce v létě mlátička utrhla kus ruky", je na úplně stejné umělecké úrovni jako to, co chtěl psát Kraus předtím, ještě za nezávisla. Mám na mysli onu baladu o bagristovi, kterému se z neustálého přejíždění hrbolů na cestě vyklepaly oči z důlků a pak s nima hrál s podobně postiženýma kolegama kuličky. Píseň pak naštěstí končila naprostým hapyjendem, našemu bagristovi se hra dařila a po jejím skončení měl v pytlíčku místo dvou kuliček čtyři. (25.01.2014)

Obnovená premiéra archivního a dříve i trezorového filmu Evžen mezi námi (1981) režiséra Petra Nýdrleho slibovala na festivalu v Karlových Varech velkou událost: nejlepší (a) zapomenutý český film o zdejší normalizaci. Namísto toho přišel vcelku klasický „FAMU film" - což je trochu syndrom. __________________ Se studentskými filmy bývá potíž, že toho chtějí říct hodně, ale často se nimrají v juvenilních pocitech nedoceněnosti nebo bolavosti. Evžen mezi námi vyprávějící o synkovi z vesnice, který přijde do Prahy a chce se stát spisovatelem, básníkem nebo aspoň hudebním textařem, vyhlíží, že si z této "tradice" dělá trochu legraci a vlastně reflektuje snahy mnoha mladíků "být umělcem". _____________ Dnes už ovšem drzost tohoto snímku značně vyvanula. Můžeme si sice uvědomit, jak provokativně (tedy disidentsky) mohla působit postava hrobníka v podání mladistvě fešáckého Jiřího Bartošky, může nás okouzlit svou (tehdy chlapeckou) roztomilostí Jan Kraus coby Evžen, který se z naivního snílka promění v namyšleného pragmatika. ______________ Pamětníci odchytají různé tváře tehdejší pražské bohémy, která tak trochu ztvárňuje sama sebe. Těžko popřít vtip některých scének, film trefně zachycuje nástup obludného normalizačního popu - a to ve finálové montáži, kdy se Evžen konečně prosadí dostatečně nablblými verši typu "obyčejní lidé živili tři krky, matce v létě mlátička utrhla kus ruky" apod. (sebranými ve skutečnosti z tehdejší oficiální tvorby).___________________ Z dnešního pohledu se ale Evžen mezi námi jeví spíš jako dílo s nezacíleným satirickým tónem, kde jsou všechny jevy zesměšněné rovným dílem a jde spíš o čirou negaci. Klidně by pak takový film někdo mohl označit i za snahu znevážit jakoukoli činnost proti režimu - ostatně z děje není moc jasné, v jakém uměleckém prostředí se Evžen na začátku pohybuje a jestli se pak na konci pohybuje v jiném. Film by se při nějaké nešťastné shodě osudu mohl líbit i lidem, kteří za minulého režimu udávali různé „nekalé živly a příživníky".____________ Stejně tak nejde úplně pominout, že 74 minutové dílko natáčené tři roky obsahuje sice hodně expresivních (a někdy i dost násilně deformovaných) záběrů, ale technicky je dost nekvalitní a dramaturgicky rozpadlé. Chvílemi ona nerozhodnost hlavního hrdiny a prázdnota jeho touhy - „víte, se mnou je to těžký, já mám i témata, to zas jo, ale potřebuju si ještě osvojit formální stránku verše" - může být částečně přenesena na film samotný. ________________ Zkrátka od trezorové legendy jsem čekal (asi bláhově) trochu víc. Nepochybuju, že Petr Nýdrle s Janem Krausem chtěli zachytit svoje znechucení tehdejší společností. Bylo by asi zajímavější je vyzpovídat v rozhovoru, jak to tenkrát bylo, než se dívat jen na výsledek jejich práce, která samozřejmě - vzhledem k tomu, že jde o školní film - podléhala taky trochu předběžné cenzuře. (22.03.2012)

"Zkrátka umění, chápeš?" Tolik jsem se na ten film těšil a tolik mě ten film zklamal, ale tohle mě na něm doopravdy zaujalo. Cituji: "Vy musíte zkoušet zatím něco jednoduššího, nepouštějte se do větších celků. Napište si něco menšího, třeba nějaký krátký, ale dobrý, skutečně myslím, dobrý text k písničce. Teda takový, jaký by se i vám, líbil, ale nepište to příliš moderně. Zkuste to napsat poctivě, pracujte s rýmem.", nebo "Dneska sou ty písničky buť o lásce a nebo vo ničem." a tak mě napadlo, že bych si také mohl zkusit napsat, nějaký ten text a tady je: Onehdy jsem po ránu, točil klikou lanovky, když jsem předtím posnídal, trochu teplé žemle. Vždycky takhle po ránu, s přírodou si řvu, ale to je lepší nepsat nic, než psát nějaký voloviny. Jednoduše rečeno, problematiku angažované tvorby, neřešil pouze autor tohoto snímku, ale i jiní a to o hodně dřív, než on. Film vznikl na motivy literárního scénáře Vladimíra Poštulky, uvedeném pod názvem "Hřbitovní kvítí". (25.09.2015)

To, že se film dřív nesměl promítat se ani moc nedivím... Tohle nikdy nepochopím, je nějaká doba (teď neřeším, jestli "pravá" nebo "levá") a prostě se samozřejmě vládnoucí straně nehodí aby se točily filmy s pro ně nepříjemnými nazory... Kraus jako cucák z vidlákova co přijede do Prahy není špatný a když bych bral film tak, že ukazuje, jak Praha před 30 lety vypadala, tak fajn ale jinak... (11.07.2011)

Každopádně zajímavé vidět mladého Krause či Bartošku, ale jinak je to dost těžko koukatelné, obrazová stránka hodně přebíjí vše ostatní, až úporný pokus o umělecké snímání poplácávání se mladého "nezaměstnance" - rádoby umělce v v socialistickém Československu... Měl jsem smíšené pocity něčeho obzvláště výjimečného a zároveň skoro nekoukatelného, ve své době ovšem značně revoluční počin... (25.06.2008)